Francie: Fotbal je v krizi. Stejně jako ekonomika.

Z loňských příjmů francouzských fotbalových klubů ve výši 1,13 miliardy eur dle studie společnosti Deloitte téměř dvě třetiny spolkl stát.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ReutersČeská pozice

S končícími letními prázdninami se začínají v Evropě rozbíhat nejvyšší fotbalové soutěže i v zemích, o něž fanoušci, investoři i reklamní byznys mají největší zájem – anglická Premier League, německá Bundesliga, italská Serie A a španělská Primera división. Dlouhou dobu do tohoto vrcholného fotbalového spolku starého kontinentu patřila i francouzská Ligue 1. V uplynulých 20 letech se Francie na žebříčku UEFA řadícího státy podle koeficientu úspěšnosti jejich klubů v evropských pohárových soutěžích držela na pátém místě.

Podle studie společnosti Deloitte specializující se na audity a finanční analýzy Ligue 1 nezaostávala ani v příjmech francouzských prvoligových klubů například z televizních práv, reklam, prodeje hráčů či návštěvnosti. Nejvyšší příjmy měly anglické týmy – 2,9 miliardy eur –, Bundesliga o více než miliardu méně – 1,87 –, třetí španělská Primera división 1,65 miliardy, čtvrtá italská Serie A 1,57 miliardy, následuje Ligue 1 s 1,13 miliardy eur. Navzdory těmto ukazatelům, o nichž se českému fotbalu může jen zdát, se ve Francii stále častěji mluví o krizi jejího fotbalu.

Co tím mají Francouzi na mysli, naznačil prezident Ligue 1 Frédéric Thiriez před odstartováním letošní nejvyšší fotbalové soutěže v deníku L’Equipe:

„V příští sezóně sice budou na našich trávních běhat tři přední světoví útočníci Ibrahimovič, Cavani a Falcao, ale až na jejich majitele, bohaté kluby AS Monaco a Paris Saint-Germain (PSG), je ekonomická situace v jiných týmech kvůli zadluženosti či dlouhodobému nedostatku financí svízelná, někde až katastrofální. Francouzský fotbal totiž přestal přitahovat zájem velkých domácích i zahraničních investorů. Není stejně atraktivní jako dříve, navíc ekonomické podmínky v naší zemi investory spíše odrazují, než lákají.“

Z toho vyplývá, že nejvyšší francouzská fotbalová liga by zanedlouho nemusela patřit k evropské špičce.

Pokles výkonnosti

Výkonnost francouzského fotbalu skutečně poklesla, což ukazuje i zmíněný žebříček UEFA zveřejněný po sezoně 2012 až 2013. Francie kvůli poklesu koeficientu po 20 letech přišla o svou pátou pozici na žebříčku států, když ji předstihlo Portugalsko. V uplynulých letech si totiž francouzské týmy nevedly dobře nejen v základních skupinách evropských pohárů, ale ani v jejich dalších kolech.

Tatam je doba, kdy v letech 1998 až 2002 francouzské národní mužstvo vedené Zinedinem Zidanem vládlo světovému fotbalu

Například Ligu mistrů Francouzi vyhráli pouze jednou – slavnou trofej zvedli nad hlavu hráči Olympique Marseille před 20 lety. V roce 1996 pak získal tým PSG tehdejší Pohár vítězů pohárů, ale tím vítězná bilance francouzských mužstev v evropských pohárových soutěžích končí. V tomto ohledu se nemůže Francie s Anglií, Španělskem, Itálií ani s Německem srovnávat.

Země, která se považuje za fotbalovou velmoc, příliš neoslňuje ani účastí ve finále prestižních evropských soutěží. Naposledy se to podařilo týmům Olympique Marseille a AS Monaco v roce 2004. Monaco hrálo ve finále Ligy mistrů, Marseille se blýskla postupem do závěrečné fáze Poháru UEFA, předchůdce dnešní Evropské ligy. Následující roky však ukázaly, že šlo spíše o výjimku – francouzské kluby končily ve skupinách, maximálně o kolo dále.

Tatam je i doba, kdy v letech 1998 až 2002 francouzské národní mužstvo vedené Zinedinem Zidanem vládlo světovému fotbalu. Francouzi postoupili i do finále mistrovství světa v Německu 2006, ale na dalším světovém šampionátu v Jihoafrické republice skončili stejně jako jejich klubová mužstva v Evropě. Blamáž, kterou na něm předvedli – prohráli, co se dalo i s jasnými outsidery, rozhádali se a dokonce odmítli trénovat –, je stále živá.

Palčivé otázky

Zároveň ale nelze prohlásit, že se ve Francii již nerodí fotbalové talenty. Zidanova generace sice byla výjimečná, ale v základních sestavách předních evropských mužstev, jako jsou Bayern Mnichov, Real Madrid či oba anglické Manchestery – United a City –, se pravidelně objevují jména francouzských fotbalistů. A často patří k vůdčím osobnostem, tvůrcům hry; například Franck Ribéry v Mnichově.

Proč se Francie, která produkuje fotbalisty světové úrovně, nedokáže dlouhodobě prosadit v evropských pohárových soutěžích?

Proč se tedy Francie, která produkuje fotbalisty světové úrovně, nedokáže dlouhodobě prosadit v evropských pohárových soutěžích? Proč nedokáže zatraktivnit svou nejvyšší fotbalovou soutěž a vytvořit tradičně silná mužstva, jako ve Španělsku duo Real Madrid a FC Barcelona, v Anglii Manchester United a Chelsea nebo v Německu Bayern Mnichov a Borussia Dortmund?

Okolo těchto otázek se točí současná francouzská diskuse. I proto, že příští mistrovství Evropy v roce 2016 budou pořádat Francouzi a rádi by uspěli nejen organizačně. Obecnou odpověď naznačil prezident Ligue 1 Frédéric Thiriez: nepříznivé francouzské ekonomické prostředí pro investice a podmínky k podnikání.

Konkrétní odpověď

Konkrétnější je ekonomický novinář Pierre-Antoine Delhommais z týdeníku Le Point. Ten ČESKÉ POZICI řekl: „Fotbal určitým způsobem odráží stav společnosti – třeba mírou korupce. Úprk našich nejlepších hráčů a trenérů za lepšími podmínkami do zahraničí se podobá tomu vědeckých kapacit, předních umělců, významných podnikatelů i mladých talentovaných lidí. Venku jejich aktivity nesvazují všudypřítomné státní zásahy, a zejména rostoucí daňová zátěž. Náš fotbal je odrazem dlouholetého francouzského problému ztráty konkurenceschopnosti.“

A uvedl důvody: „Za profesionálního fotbalistu se stejným platem jako v Německu odvede státu jeho francouzský zaměstnavatel jen na sociálních dávkách o 20 procent více než na druhé straně Rýna. Navíc samotný hráč v této zemi zaplatí téměř o dvanáct procent vyšší daně než jeho kolega v Německu. Koho na takovou politiku do Francie nalákáte? Možná investory, kteří prostřednictvím fotbalu sledují jiné cíle, anebo hráče z chudé Afriky či z východní Evropy. Kterýkoliv z nich ve Francii zazáří, při první příležitosti sbalí kufry a jako svého času Didier Drogba zamíří do Anglie nebo jinam.“

Tím však kritika fotbalového fanouška Delhommaise nekončí: „Kvůli těmto podmínkám je převážná většina našich klubů ve špatné finanční situaci – stejně jako naše ekonomika. Kluby proto neudrží talenty, hvězdy. Podívejte se na francouzské národní mužstvo, jeho součástí je devět fotbalistů, kteří hrají v cizině. U německého mančaftu je tomu naopak, podobně jako u mistrů světa a Evropy Španělů. To sice nemusí automaticky zaručovat sportovní úspěch, ale velká a oblíbená jména přitahují diváky, sponzory, zvyšují nabídky televizních společností a především zkvalitňují nejvyšší fotbalovou ligu.“

Lepší časy v nedohlednu

Ve francouzském fotbale to zatím na lepší časy nevypadá. Socialistická vláda prezidenta Françoise Hollanda se totiž vydala stejným směrem jako její pravicové předchůdkyně – zvyšuje daně i sociální odvody. Z loňských příjmů francouzských klubů ve výši 1,13 miliardy eur proto podle studie společnosti Deloitte téměř dvě třetiny spolkne stát. Ideové pokrytectví prezidenta Hollanda – vášnivého fotbalového fanouška –, pokud jde o problémy jeho oblíbeného sportu, dobře ukazuje následující událost.

Ve francouzském fotbale to zatím na lepší časy nevypadá

Když bohatí katarští šejci před třemi lety koupili klub PSG, budoucí prezident Hollande znechuceně prohlásil: „Na jejich stadionu Parc des Princes už mě nikdo neuvidí, příliš to tam smrdí penězi.“ Jako nesmlouvavý názor bojovníka s kapitálem, jak se Hollande Francouzům rád prezentuje, to akceptovat lze. Pozoruhodné však je, že tento výrok řekl v Madridu na stadionu jednoho z nejbohatších klubů světa, kde sledoval utkání Realu s Olympiquem Lyon.

Klub PSG a letos i AS Monaco však jsou ve francouzském fotbale výjimkami. Ostatně díky nim budou po francouzských trávnících běhat tři fotbalové superhvězdy zmíněné prezidentem Ligue 1 Thiriezem. O osudech obou týmů však vypovídá i výrok novináře Delhommaise o podivných investorech, kteří prostřednictvím fotbalu sledují jiné cíle.

Ukazatel pozitivní změny či stagnace

Jak už bylo zmíněno, fotbalový klub PSG patří třetí sezonu katarským šejkům, a proto nemá o finance nouzi – jeho rozpočet činí 300 milionů eur, přičemž průměr Ligue 1 činí 60 milionů eur. Týdeník Marianne však napsal, že investice z Kataru vždy doprovází nějaký ústupek státu či města Paříž arabským podnikatelům. Vytáhli z bryndy zadlužené PSG, sláva jim!

S nadsázkou lze říct, že fotbal ve Francii je ukazatelem pozitivní změny či pokračující ekonomické a finanční stagnace země

Příliš se však nemluví, že jim pařížská radnice vzápětí „za hubičku“ poskytla výhodné realitní objekty v majetku města, které proměňují na luxusní byty a rezidence. Katarské investice do francouzského fotbalu nejsou žádnou bohulibou filantropií. Před příchodem šejků balancoval PSG na hranici sestupu. Letos nejen získal mistrovský titul, ale dostal se i až do čtvrtfinále finančně bohatě dotované Ligy mistrů. A má plán i hráče na to, aby dosáhl ještě lepšího výsledku.

AS Monaco, slavný klub v úpadku, zase před dvěma lety koupil ruský miliardář Dmitrij Rybolovlev. Pomohl týmu z druhé ligy a zřejmě díky jeho štědré finanční pomoci bude brzy hrát evropské poháry. AS Monaco letos nakoupilo posily za 130 milionů eur, což je roční rozpočet legendárního týmu Olympique Marseille. Proč Rybolovlev nekoupil třeba toto mužstvo? Odpověď naznačil časopis France Football: „Srovnávat daňové zatížení v knížectví u Středozemního moře a ve Francii je podobné jako blechy se slonem. Navíc nevíme, jaké peníze tímto daňovým rájem protečou.“

S nadsázkou lze říct, že fotbal ve Francii je ukazatelem pozitivní změny či pokračující ekonomické a finanční stagnace země. Pokud v budoucnu začnou francouzská mužstva vyhrávat evropské pohárové soutěže, aniž by jim finančně pomáhali podezřelí investoři, bude možné o fotbalu ve Francii říct něco podobného, jako při svém letním putování regiony země prezident Hollande prohlásil o ekonomice: „Něco se děje, cítím to ve vzduchu.“