Fotografie Jana Lukase se prosadí i mezi „šopováním“

Výstava světoznámého fotografa českého původu ukazuje jen zlomek  jeho díla. Kontext nákupní pasáže Nový Smíchov jim ale na síle neubírá.

Dílo Jana Lukase (1915–2006), který do USA emigroval v polovině šedesátých let, reprezentuje na Smíchově jen zlomeček jeho práce. foto: © ČTK, Helena LukasČeská pozice

Dílo Jana Lukase (1915–2006), který do USA emigroval v polovině šedesátých let, reprezentuje na Smíchově jen zlomeček jeho práce.

Obchodní centrum Nový Smíchov má hezký zvyk. Každé léto udělá ve spolupráci s Centrem české fotografie malou výstavu některého z významných českých fotografů.

Letos tu jsou do poloviny září vystavené snímky amerického fotografa českého původu Jana Lukase (1915–2006). Výběr 56 fotografií nazvaný Z deníků Jana Lukase odkazuje na dva slavné soubory jeho snímků, Pražský deník 1938–1965 a Newyorský deník 1966–1990. Dílo dokumentárního fotografa světového věhlasu, který do USA emigroval v polovině šedesátých let, reprezentuje na Smíchově jen zlomeček jeho práce.

Jan Lukas vydal řadu fotografických knih. Do poloviny šedesátých let byly jeho snímky nepřehlédnutelnou součástí českých obrázkových magazínů, po emigraci těch amerických. Nejpevněji spolupracoval v sedmdesátých a osmdesátých letech s konzervativním čtrnáctideníkem National Review.

Ten od svého založení Williamem F. Buckleym v roce 1955 pomáhal utvářet americké konzervativní hnutí v rámci Republikánské strany, jehož vrcholem bylo zvolení Ronalda Reagana prezidentem. A Jan Lukas se na tomto vzestupu amerického konzervatismu svými fotografiemi na obálkách časopisu podílel.

Obrazy minulých okamžiků

V nákupních pasážích se přirozeně nevystavují originální zvětšeniny. Vnímat fotografie mezi výlohami značkových obchodů, všudypřítomnými reklamami a spěchajícími kolemjdoucími je také jiné než si je prohlížet v dobrém světle a izolovaném tichu galerie. Ale ty obrazy minulých okamžiků zastavené objektivem fotograf často objevil právě v té každodennosti a banalitě, jež je v nákupním centru obklopuje. A přesto v nich uviděl obrazy, které vypovídají o životě leccos podstatného.

„Dívat se a zachovat to, co mě zajímá, doufaje, že existuje mnoho dalších, které to taky zajímá,“ bylo krédo Jana Lukase

V nákupních pasážích na Novém Smíchově už viseli Letní lidé ze stejnojmenného souboru Františka Dostála. Výbor z fotografií Tibora Hontyho nazvaný Poutě a poutníci. Jiří Poláček tu vystavoval velkoformátové „retro“ fotografie „Starej“ Smíchov na Novém Smíchově...

Nakupující současnost Nového Smíchova každé léto rámuje několik desítek fotografií, na nichž je vidět, jak se s časem a místem měnily šaty, účesy, auta či fasády domů. Jako se v „divadle“ vyměňují kostýmy, kulisy a rekvizity. O to víc vyniká, že lidé-herci zůstávají stejní. Možná i pro tuhle bezprostřední komunikaci v čase a prostoru jsou ty letní výstavy nepřehlédnutelné. A se zájmem si je prohlížejí lidé, kteří by práh galerie nikdy nepřekročili.

Provokující myšlení

Jan Lukas začal fotografovat jako dvanáctiletý chlapec, v patnácti byl šestý v celosvětové soutěži firmy Kodak. A už na střední škole měl své snímky vytištěné na obálkách časopisů. Čistý pohled dítěte, které všechno vidí poprvé, si zachoval celý život. Bylo to zřejmé i na nedávné výstavě z jeho Newyorského deníku v Leica Gallery Prague, kde byly představeny v Česku dosud neznámé snímky z amerického exilu.

Fotografie Jana Lukase vystavené na Novém Smíchově jsou nejen vtipným, paradoxním či dojemným svědectvím o době, zemích či lidské povaze, ale často i malým výtvarným esejem, který nepateticky konfrontuje věci časové a nadčasové. Moment empatie pro pomíjivý lidský svět i údiv nad nekonečnou fantazií (a humorem) Božího stvoření.

  • Pravoslavný mnich, který si před aténskou trafikou poočku prohlíží dámy na obálkách časopisů.
  • Pompézní věže chrámu Vasila Blaženého odrážející se v černé střeše stranické limuzíny.
  • Setkání tří duchovních s nadživotní sochou Lenina na Expo 58.
  • Hlavy a oči mrtvých ryb ornamentálně vyskládané na stánku tchajwanského obchodníka.
  • Dravčí „tlamy“ amerických bouráků vyčuhující z patrových garáží.
  • Šupiny břidlicové krytiny na svatém Vítu a šupiny na schodišti v New York City.
  • Momentka z rozčileného rozhovoru a expresí zkroucená tvář muže jako z obrazu Hieronyma Bosche nebo Pietera Bruegela.

Jedinečný detail a opakující se motiv, konkrétní a abstraktní... Myšlení provokující vizuální spojení na snímcích Jana Lukase si lze užívat do nekonečna.

Dívat se a zachovat

Jan Lukas fotil i politické události, zaznamenal momenty obou totalitních režimů. Bohužel, fotografův archiv z let 1930–1965, údajně na dvě stě tisíc negativů, už asi nikdy neuvidíme. Jsou nezvěstné. Do exilu si je Jan Lukas odvézt nemohl nebo nestihl. Mohli jsme se z nich o člověku v českých moderních dějinách možná dozvědět víc než z lecjaké historické studie.

Pro ty, které uprostřed každodenních povinností cesta zavede na Nový Smíchov, snad ještě Lukasovo krédo: „Dívat se a zachovat to, co mě zajímá, doufaje, že existuje mnoho dalších, které to taky zajímá.“