Financování výzkumu aneb Akademie věd v zajetí ostrovní mentality

Financování výzkumu, vývoje a inovací z rozpočtu má hluboký problém, píše viceprezident Svazu průmyslu Jiří Cienciala.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Do debaty o financování vědy a výzkumu, kterou na stránkách ČESKÉ POZICE dlouhodobě sledujeme, se zapojuje i viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jiří Cienciala, jenž je zároveň členem vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace, tedy poradního orgánu, který navrhuje rozpočet na vědu a výzkum.

Proces schvalování rozpočtu na vědu a výzkum vykazuje schizofrenní rysy. Na jedné straně si vláda do národní politiky věnované této oblasti naplánuje vznešené i účelné cíle a vytkne si roční růst investic státní podpory výzkumu, vývoje a inovací o 8,5 procenta. Ale už rok po jejím schválení na ni vláda zapomněla a peníze až do roku 2014 zmrazila. Vliv inflace je pak reálně ročně snižuje o dvě až tři procenta.

Ačkoliv kabinet přijal novou strategii konkurenceschopnosti a národní inovační strategii, nijak to nepromítl do veřejných rozpočtů, ani do existující Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací. Takže tyto strategie se zřejmě mají provést de facto zadarmo či vlastně spíše z peněz podniků.

A připomeňme další skutečnost. Vláda měla 19. června 2012 na programu návrh výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace pro rok 2013 a střednědobý výhled na léta 2014 a 2015 společně s přípravou státního rozpočtu. Projednávání obou materiálů bylo přerušeno, kabinet si vyžádal k přípravě rozpočtu další analýzy o výhledu na příští roky.

Zatímco podniky už léta cizelují svoje přístupy v rámci společenské odpovědnosti, vědě je toto téma zřejmě cizíJe jasné, že konkurenceschopnosti pomůže jen stimulace průmyslu k rychlým aplikacím a inovacím, což se státu vrátí v zaměstnanosti i daňové výnosnosti. A o to přece jde i průměrnému daňovému poplatníkovi, který stále intenzivněji vnímá základní problém české společnosti – rozpolcenost, resortismus a neschopnost spolupráce v horizontální rovině. V zajetí této „ostrovní“ mentality žije Akademie věd ČR (AV ČR) a i mnohé vysoké školy. Zatímco podniky už léta cizelují svoje přístupy v rámci společenské odpovědnosti, vědě je toto téma zřejmě cizí.

Hypotetické výstupy

Kladu si otázku, proč u nás rostou za desítky miliard velké i regionální výzkumné infrastruktury, z nichž mnohé mohou být víceméně Potěmkinovy vesnice. Daňový poplatník bude muset přispívat na udržitelnost těchto megalomanských projektů jen proto, aby se nemusela většina nákladů na jejich vybudování vracet do Bruselu.

Přitom chybí globální celospolečenská poptávka po jejich výstupech, které dnes jsou ve většině případů hypotetické, projektové. A co je horší, nejsou dostatečné řešitelské kapacity. Důvody jsou dva:

  • V období snižování výdajů na výzkum a vývoj o 700 milionů korun na rok 2013 si Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) dovolila jednomyslně (včetně čtyř zástupců Akademie věd) vládě navrhnout, že o menší část těchto peněz – o 295 milionů korun – by se měly snížit i výdaje AV ČR. Že klesají i výdaje ministerstva průmyslu a obchodu na průmyslový aplikovaný výzkum a vývoj (a to třikrát více než AV ČR) – o 1,1 miliardy korun – pan předseda akademie ve svém „svatém“ boji za její zájmy zapomněl jaksi poznamenat.
  • Navíc je letos v AV ČR opět volební rok. Program nynjšího vedení byl postaven na zachování výdajů a na boji s rozdělováním prostředků podle výsledků (takzvaným kafemlejnkem). Na splnění slibů o dosažení excelence české vědy, o zavírání ústavů bez světové úrovně se, stejně jako v politice, už jaksi zapomnělo.
    Ostatně i na poznámku jedné redaktorky vůči AV ČR, že „už tři roky pláčete nad tím, že bude nutné něco zavírat, ale za tři roky se nic tak dramatického nestalo“, následovala klasická odpověď: „To je zkreslená představa, všechny naše ústavy jsou na světové úrovni“ (jak jsme si to sami vyhodnotili). Škoda jen, že to o české vědě nevědí v zahraničí a že její podstatná část (čest výjimkám) si o světové úrovni může nechat jenom zdát.

Měli bychom spočítat, jaký je reálný ekonomický výstup výzkumu a vývoje z AV ČR, která se chlubí velkými příjmy ze svého výzkumu. Přitom platí, že více než 80 procent těchto příjmů vygeneroval jeden ústav z 55 a stojí za tím 40 let práce jednoho špičkového vědce a jeho skoro 300členného kolektivu z více než 5000 zaměstnanců. Ano, tento kolektiv dnes vydělává 80 milionů dolarů ročně, ale těch let také něco stálo a ani dnes to není zadarmo.

Nesplněný sen

V letošním roce byla příprava rozpočtu v případě AV ČR současně o tom, jak je vedení této instituce schopné plnit dvě protikladné role. Na jedné straně je voleno zástupci ústavů, kterým přiděluje peníze, na straně druhé je předseda AV ČR správcem rozpočtové kapitoly, a tedy vysokým státním úředníkem, jenž je odpovědný vládě za hospodaření s penězi státního rozpočtu. Jak to jde právně dohromady, netuším, ale je to nesplněný sen mnoha skupin i jednotlivců – hospodařit s přostředky daňových poplatníků a účty skládat těm, kterým peníze dávám.

Pokud peníze AV ČR chyběly, vláda je v uplynulých třech letech vždy dorovnala, naposledy v září 2011Co pan předseda akademie Jiří Drahoš ve svých vystoupeních opomíná, je prostý fakt, že jí před třemi lety úřednická vláda premiéra Jiřího Fischera slíbila do roku 2012 stále stejný objem peněz, ať už bude hodnocení jejích výsledků jakékoliv. Ostatním výzkumným organizacím kabinet nic neslíbil, a tak vysoké školy a resortní výzkumné ústavy i několik málo výzkumných ústavů ministerstva průmyslu a obchodu (ty dostávají jen zhruba tři procenta těchto dotací) utahují opasky.

Pokud peníze AV ČR chyběly, vláda je v uplynulých třech letech vždy dorovnala, naposledy v září 2011 – akademie dostala na letošní rok od vlády 252 mililionů korun. Jenže šetřit se začalo i ve výzkumu a na příští rok je o 720 milionů celkově méně. Ale vedení AV ČR chce stejně peněz jako loni, předloni a tak dále (včetně zachování jednorázové dotace v roce 2012 i do dalších let). Škrtat a propouštět mají ostatní.

Zdvojený výzkum je luxus

Se zmiňovaým koncem vědy v Čechách se to má také jinak. Všude ve světě se ve vyspělých zemích provozuje věda (základní výzkum) zejména na univerzitách. Jen v Československu se za totality na VŠ prakticky dělat nesměla. Po revoluci trvalo zhruba do roku 2003 až 2005, než vysoké školy začaly mít větší vědecký výkon než ústavy AV ČR.

Jenže peněz je nyní méně než dříve, vysoké školy dělají vědu čím dál více a AV ČR má dostávat stále stejně peněz. A tak se začne škrtat v průmyslu, na kterém je naše země ekonomicky závislá. To, že je pro zemi, jako je ČR, nadále neudržitelný luxus pěstovat si celý základní výzkum zdvojeně (například Filozofický ústav AV ČR a Filozofická fakulta UK Praha), „nová“ koncepce Akademie věd neřeší.

Podle Eurostatu patří Česko mezi státy s nejnižším stupněm inovacíV situaci, kdy ČR zabezpečuje nelogicky dvojkolejně základní výzkum (vysoké školy a AV ČR), nezůstávají potřebné zdroje na aplikovaný výzkum, který je předpokladem pro inovace. Přitom podle Eurostatu patří Česko mezi státy s nejnižším stupněm inovací. Jedinou cestou je v takovém případě integrace AV ČR a vysokých škol pod jedno ministerstvo pro vysoké školy, vědu a technologie.

V souladu s vysokoškolským zákonem mohou ústavy akademie být vysokoškolskými ústavy jednotlivých univerzit, respektive fakult, podle profesní orientace a ty výdělečné mohou působit jako samostatné podnikatelské subjekty řídící se národní politikou výzkumu, vývoje a inovací. Tím lze vytvořit podmínky pro rozdělení zdrojů mezi základní a aplikovaný výzkum, racionálně využít drahé experimentální zařízení, zejména z oblasti přírodních a technických věd a vytvořit předpoklady pro zkvalitnění doktorského studia na univerzitách. Na podporu této úvahy lze uvést, že řada pracovníků ústavů akademie věd již působí na vysokých školách.

Při zachování současného stavu bude pokračovat zaostávání ČR v oblasti technologických inovací v důsledku prohlubujícího se deficitu zdrojů na reprodukci, především náročných experimentálních zařízení umístěných jak na VŠ, tak paralelně v AV ČR. Dokonce s vysokou pravděpodobností lze předpokládat, že Česká republika nebude schopna zajistit ani prostou reprodukci současného technického vybavení. Rovněž podíl zdrojů na aplikovaný výzkum bude dále zákonitě klesat i v důsledku výrazného omezení peněz z Evropské unie.

mjtecka . . 13:08 15.7.2012
ctenarCP Petr Matějů a spol. ... 14:23 14.7.2012

Počet příspěvků: 27, poslední 16.7.2012 02:20 Zobrazuji posledních 27 příspěvků.