Finanční záhady bankovnictví

Nejhorším důsledkem koronavirové krize bude astronomické zadlužení českého státu. Všichni stojí s nastavenou dlaní – státe plať!

Splnily devizové intervence ČNB svůj účel? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Splnily devizové intervence ČNB svůj účel? | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Splnily devizové intervence ČNB svůj účel?

Názory finančních expertů z České národní banky vyvolávají stejný pocit jako u britského dramatika, spisovatele a myslitele George Bernarda Shawa (1856–1950), když po první světové válce naslouchal projevům Winstona Churchila (1874–1965), který tehdy zastával funkci kancléře pokladu, tedy ministra financí, k finanční situaci Velké Británie. Začnu proto citátem z Shawovy knihy Politika pro každého:

„Že je hrubá neznalost finančnictví obecným zjevem ve všech třídách, ukazují takové příklady, jako bylo zděšení, jež vzniklo, když byl Winston Churchill kancléřem pokladu… Runy na banky o tom již dříve podaly dosti důkazů. Vážnou stránkou bylo, že když se naši státníci chystali uklidňovat ty chudáky, hned se ukázalo, jak se v tom sotva lépe vyznají než panikáři.

Později, když bylo navrhováno, aby byla zrušena zlatá měna, jež nutila anglickou banku, aby své bankovky vyměňovala za zlato, vláda země se sjednotila v názoru, že se má pro příští volby zachovat zlatá měna jako palladium vyrovnané britské platební schopnosti. To se zdálo opravdu rozumné; ale ještě před volbami se ukázalo, že téměř všechno zlato celého světa je uschováno v amerických sklepích.

Vláda musela obrátit na čtyráku a ujistit voličstvo, že jsou papírové peníze právě tak dobré jako zlatá mince, jsou-li kryty zbožím. Ale opět nemohli naši státníci podat bližší vysvětlení, protože nerozuměli té otázce; a guvernér anglické banky (centrální – pozn. red.) sám přiznal, že peněžnictví nerozumí, což nijak nepřekvapovalo, neboť pouhé peníze bez statků, díváme-li se na ně jako na samostatný zvláštní problém, jsou prostě nesmyslem a nikdo na světě jim nemůže rozumět.“

Pokud vám titulek tohoto článku připadá technokraticky studený, pak proto, že jsem použil stejný, jako má jedna z kapitol zmíněné Shawovy knihy. Jen neumím psát o vážném ekonomickém problému stejně humorně jako on. Omlouvám se.

Nikoli peníze, ale poptávka

Ve finančnictví se vše točí okolo úrokových sazeb a inflace, případně deflace. Centrální banka, v případě České republiky Česká národní banka, půjčuje za úrokovou sazbu, kterou stanoví komerčním bankám, a ty pak právnickým i fyzickým osobám obvykle za vyšší úrokovou sazbu, než je centrální, případně poplatky. Úrok daný sazbou, případně poplatky, je cena, kterou musí potenciální dlužník zaplatit za vypůjčené peníze a z níž finanční instituce žijí.

Donedávna někteří věřili, že peníze jsou cestou k trvalému růstu ekonomiky. Hospodářské a finanční krize dvacátých let 20. století a záčátek 21. století je snad z tohoto omylu vyvedly. Nikoli peníze, ale poptávka po zboží a službách je hlavním pohonem ekonomiky. Peníze jen umožňují poptávku uspokojit.

Centrální bankéři však tento jednoduchý vztah komplikují až k nepochopitelnosti pro laika výkladem o vládních či korporátních dluhopisech, podílových listech, dluhopisových fondech, akciích a dalších finančních aktivech, což není nic jiného než forma, kterou se uvolňují do ekonomiky peníze vyprodukované či dokonce vytištěné v centrální bance a jí emitované. Nazývá se to kvantitativní uvolňování. Centrální banka kupuje dluhopisy od vlády, soukromých společností i fyzických subjektů a poskytuje jim za ně příslušnou měnu, peníze.

Finančníci ve svých mediálních vystoupeních obvykle vynechávají vztah úrokových sazeb a nejdůležitějšího ekonomického zákona nabídky a poptávky po zboží a službách, tedy statcích, jak to nazývá Shaw. Jsou přesvědčeni, že hospodářský cyklus daný poptávkou lze penězi regulovat. Donedávna někteří věřili, že peníze jsou cestou k trvalému růstu ekonomiky. Hospodářské a finanční krize dvacátých let 20. století a záčátek 21. století je snad z tohoto omylu vyvedly. Nikoli peníze, ale poptávka po zboží a službách je hlavním pohonem ekonomiky.

Peníze jen umožňují poptávku uspokojit. Snižování úrokových sazeb, tedy ceny, za kterou si peníze půjčujeme, proto může ekonomiku stimulovat k růstu. Lidé i firmy nakupují za levný úvěr, poptávka po zboží a službách roste, produkce může jet na plné obrátky. Poptávku lze rozvojem produktivních sil i spotřebních kapacit na úvěr rychle saturovat. Nedostatečně saturovaná, nenasycená poptávka vyvolává růst cen, tedy inflaci. Lidé jsou ochotní zaplatit cokoliv, aby uspokojili svou potřebu.

Plánovaná devalvace

Saturovaná poptávka vyvolává pokles cen, deflaci. Producent či prodejce se snaží prodat za každou cenu, například zahradní techniku či bazény. Nemusí to platit u zboží, jako jsou základní potraviny, či u některých služeb, které jsou nezbytné – jejich ceny mohou růst i na saturovaném trhu. Jíst se musí a stříhat vlasy rovněž. To právě zažíváme. Úrokovou sazbou lze ekonomiku stimulovat jen dočasně a do jisté míry.

Za boomu po hypoteční, finanční a do jisté míry cyklické ekonomické krizi okolo roku 2010 se ČNB nepochopitelně pustila do politiky kvantitativního uvolňování koruny, aby udržela inflaci mezi dvěma až třemi procenty a nepřipustila výraznější deflaci. Byla to plánovaná devalvace (znehodnocení) české koruny, ale nejhorší bylo, že se často devalvovaly celoživotní úspory mnoha občanů. Byla to hloupost, nebo úmysl finančních expertů z ČNB?

Emise bankovek, respektive úvěrů, vůči dluhopisům může teoreticky růst neomezeně. Nepřiměřený objem peněz v ekonomice v jakékoliv formě, její nadměrné financování centrální bankou emisí měny, však může skončit hyperinflací, nebo dokonce měnovou reformou. To známe z historie, i nedávné. Za boomu po hypoteční, finanční a do jisté míry cyklické ekonomické krizi okolo roku 2010 se ČNB nepochopitelně pustila do politiky kvantitativního uvolňování koruny, aby udržela inflaci mezi dvěma až třemi procenty a nepřipustila výraznější deflaci.

Zatímco před tímto krokem jsme platili za euro zhruba 25 korun, inflace byla mírná a ceny více méně stálé, po něm asi 27 korun. O kolik přišel střadatel na úsporách například ve výši sto tisíc korun, lze vyčíslit vydělením této částky kurzem 25 a 27 korun – o tři sta eur. Ztrátu v korunách pak vynásobením této částky aktuálním kurzem koruny k euru. Byla to plánovaná devalvace (znehodnocení) české koruny, ale nejhorší bylo, že se často devalvovaly celoživotní úspory mnoha občanů. Byla to hloupost, nebo úmysl finančních expertů z ČNB?

Podpora exportu, kterým se tento krok obhajoval, a tím udržení pracovních míst, byla v době boomu zbytečná. Poptávka byla standardní, vyváženě krytá nabídkou, v korelaci bez větších či krizových přesahů. Inflace vyvolaná a udržovaná touto devalvační politikou ČNB vytvořila základ pro inflaci způsobenou růstem mezd a důchodů od začátku letošního roku.

Záhada

Většinu hlavních exportních výrobních kapacit v ČR drží zahraniční vlastníci, především němečtí. Politika ČNB podpořila v boji s konkurencí na světových trzích zejména je, ale nesouhlasila s ní řada ekonomů a politiků, například prezident Miloš Zeman a exprezident Václav Klaus. Avšak marně. Od té doby inflace roste. Pro lidi uvažující selským rozumem zůstává záhadou, proč je řízená deflace, rozumné snižování cen a jejich udržování na úrovni standardní výkonnosti ekonomiky, takovým nepřítelem finančních expertů z ČNB.

Pro lidi uvažující selským rozumem zůstává záhadou, proč je řízená deflace, rozumné snižování cen a jejich udržování na úrovni standardní výkonnosti ekonomiky, takovým nepřítelem finančních expertů z ČNB

Jednou z cest, jak překonat následky koronavirové krize, je inflace, která nutí lidi ke spotřebě, a tím k udržení výroby. Úrokové sazby nejen hlavních světových bank se blíží nule, u některých jsou již záporné – za uložení peněz, vkladů u banky se platí, proto se spořit nevyplácí. Inflace je diferencovaná podle segmentů zboží, ceny základních potraviny a dalších potřeb rostou, ale například pohonných hmot jsou relativně nízké.

Nejhorším důsledkem této krize bude astronomické zadlužení českého státu. Všichni stojí s nastavenou dlaní – státe plať! Ale stát, potažmo vláda, jejím viníkem není. Pandemie je to, co se odjakživa nazývá viz major, tedy z vyšší moci. Je to jedna z katastrof, které v poslední době postihly naši zemi. Povodně, sucha, kůrovce, hraboše a nyní zadlužení budou splácet ještě naši potomci. Lze se proto obávat, že líp nebude.

Počet příspěvků: 1, poslední 3.11.2020 12:55 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.