Fantazie o kandidátech na Hrad: Za ČSSD Zeman. Za ODS Švejnar.

Volební modely pro prezidentskou volbu zveřejňované agenturami jsou zatím spíš virtuální hříčkou. Stále totiž schází prováděcí zákon.

ČSSD by mohla projevit velkorysost a také ochotu kát se za svůj hřích ze zimy 2003 a navrhnout do přímé volby Miloše Zemana. ODS by zase mohla, pokud v prvním kole prezidentské volby neuspěje její kandidát, podpořit ve druhém Jana Švejnara, jenž do něho  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy ČSSD by mohla projevit velkorysost a také ochotu kát se za svůj hřích ze zimy 2003 a navrhnout do přímé volby Miloše Zemana. ODS by zase mohla, pokud v prvním kole prezidentské volby neuspěje její kandidát, podpořit ve druhém Jana Švejnara, jenž do něho | foto: © ČTK, ČESKÁ POZICEČeská pozice
ČSSD by mohla projevit velkorysost a také ochotu kát se za svůj hřích ze zimy 2003 a navrhnout do přímé volby Miloše Zemana. ODS by zase mohla, pokud v prvním kole prezidentské volby neuspěje její kandidát, podpořit ve druhém Jana Švejnara, jenž do něho

Příští rok mezi 6. lednem a 5. únorem by se mělo rozhodnout o nástupci prezidenta Václava Klause, jehož mandát vyprší 7. března 2013. Poprvé v dějinách České (a Československé) republiky by hlavu státu měli volit občané přímou volbou, a nikoli jako dosud parlament. Stanoví to nedávno schválená novela ústavy, jež s výjimkou úpravy některých prezidentových kompetencí vstoupí v platnost letos 1. října. Zatím je to však jen teorie, byť parlamentní strany odprava doleva ujišťují, že legislativní skluz rychle doženou.

Stále totiž schází prováděcí zákon k ústavní novele o přímé volbě hlavy státu. Pro každý typ voleb – do Evropského parlamentu, Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR a do zastupitelstev krajů a měst a obcí – existuje speciální volební zákon a s přímou volbou prezidenta tomu nemůže být jinak. Projednávání zákona ve sněmovně je však teprve na začátku, a dokud návrh neschválí a totéž ve stejném znění, jak u volebních zákonů předepisuje ústava, neučiní Senát, nepodepíše jej prezident a nevyjde ve Sbírce zákonů, budou se přípravy na přímou volbu prezidenta odehrávat jen „nanečisto“.

Atraktivní zboží

Z tohoto důvodu jsou volební modely pro prezidentskou volbu, jak je začala už před několika měsíci zveřejňovat „on-line“ po internetu se dotazující agentura SANEP a poté i metodou „face to face“ Factum Invenio a Median, zatím spíš virtuální hříčkou, a nikoli „momentkou“ okamžitého stavu, jako jsou standardní průzkumy volebních preferencí a volební modely politických stran. Mediálně je však informace, že „už třetí průzkum veřejného mínění potvrdil Miloše Zemana v nejsilnější trojce prezidentských kandidátů, za Janem Fischerem a Janem Švejnarem“, jak uvedl deník Právo 9. května, atraktivním zbožím.

Čtenáři, diváci či posluchači po něm se zájmem sáhnou, aniž by mnohým či většině z nich vadilo, že je to realita ryze virtuální, neboť pánové Fischer, Švejnar ani Zeman ještě fakticky nikam nekandidují, poněvadž bez prováděcího zákona zatím ani nemohou. Nicméně i výzkumy virtuální reality dokážou zachytit náladu ve společnosti, sympatie a antipatie lidí a jejich očekávání, a proto je potenciální kandidáti a politické formace, jež za nimi stojí, pečlivě sledují, byť je před veřejnosti bagatelizují.

Dosud zveřejněné modely prezidentské volby se shodují, že deklarovaná volební účast je o deset a více procentních bodů vyšší, než jaká bývá ve volbách do sněmovny. Zajedno jsou také v tom, že žádný z předpokládaných kandidátů by nezvítězil už v prvním kole volby, poněvadž by nezískal více než 50 procent odevzdaných hlasů. A do třetice jsou svorné v pořadí na prvních třech místech.

Výsledky průzkumů

Jasným favoritem se jeví expremiér „úřednické“ vlády z let 2009 až 2010 Jan Fischer se ziskem hlasů v prvním kole 24 až 33 procent, na druhém místě je profesor ekonomie, Čechoameričan Jan Švejnar, přibližně s 18 procenty. Společnou charakteristikou „vedoucí dvojice“ je ostentativně střežená nadstranickost a nezávislost. Až na třetím místě je první stranický kandidát.

V případě Miloše Zemana (jedenáct až dvanáct procent) se však sluší použít vzhledem k dynamickému nárůstu jeho příznivců spíš formulace „už na třetím místě“. Zeman přitom nenabírá příznivce coby „spojitá nádoba“ Strany Přátel Občanů Zemanovci, jíž povyskočily preference jen v několika průzkumech, ale především odjinud, v neposlední řadě od příznivců ČSSD. Těch by podle zjištění Factum Invenio volilo Zemana 16 procent, zatímco místopředsedu ČSSD a v současnosti jejího jediného „kandidáta na kandidáta“ Jiřího Dienstbiera mladšího jen 11,7 procenta. Ten je přitom na žebříčku potenciálních prezidentských kandidátů až sedmý (4,5 až 5,3 procenta).

Pokud jde o ODS, druhý z údajně nosných pilířů zdejšího demokratického systému, její zatím dva kandidáti jsou na tom stejně neslavně. První místopředseda Senátu, ideologicky výrazný Přemysl Sobotka, je na osmém až devátém místě (4,6, respektive 3,5 procenta) a europoslanec, bývalý ostravský primátor a moravskoslezský hejtman Evžen Tošenovský, na šesté pozici (pět procent podle Medianu, Factum Invenio ho nezachytilo).

Kandidáti občanských demokratů

Prozatím nedobré vyhlídky dvou v úvahu připadajících kandidátů ODS nepřekvapují. Stranu ověnčenou „kmotry“ stíhá jedna aféra za druhou, její volební preference pro sněmovnu klesly k 17 procentům a Petr Nečas jako premiér i předseda ODS není dostatečně pevný v kramflecích. ODS za minulé tři roky opustilo devět tisíc členů a nejspíš se od ní odtahují i respektované vědecké, kulturní a jiné veličiny. Jinak by totiž do první přímé volby prezidenta nasadila nějaký trumf, a nikoli jednoho z dvojice Přemysl Sobotka a Evžen Tošenovský.

Přitom pokud ODS nedopadne dobře v říjnových volbách do krajských zastupitelstev a do třetiny Senátu, výchozí situace jejího kandidáta pro přímou volbu prezidenta může být tristní. Nepředbíhejme však!

Zatím je ODS ve fázi, kdy svého kandidáta teprve vybírá ve vnitrostranických primárkách. Odstartovaly minulý týden v regionu „Východ“ (Pardubický a Královéhradecký kraj), kde s přehledem zvítězil Přemysl Sobotka. Primárek se tu však zúčastnilo pouze 30,5 procenta členů ODS, což není mnoho Pro ty ostatní buď nebyl žádný z obou kandidátů „ten pravý“, nebo mají k přímé volbě – ostatně jako ODS po léta – negativní vztah, či stranické řady propadají apatii, což se projevuje i malým zájmem o primárky.

Uchazeč sociálních demokratů

Jak však dešifrovat příčiny rovněž nedobrých prezidentských vyhlídek senátora a jednoho z místopředsedů sociální demokracie Jiřího Dienstbiera, když všemožné modely pro volby do sněmovny předpovídají ČSSD zisk 30 až 35 procent hlasů? V Lidovém domě počítají samozřejmě i s vítězstvím ve volbách do krajských zastupitelstev a s ještě větším „zoranžověním“ Senátu letos na podzim. Není pochyb, že sociální demokracie je dlouhodobě nejpreferovanější stranou, ale tou byla i za Jiřího Paroubka před květnovými volbami v roce 2010. Během posledního předvolebního týdne se však podpora ČSSD zřítila z víc než 30 na 22 procent preferencí volebního zisku.

Sociální demokracii se to pohříchu může přihodit znovu. Její volební preference jsou totiž do značné míry „našlehané“ protestními hlasy, nepodepřenými pevným přesvědčením, jako je tomu v případě voličů KSČM, ale vybuzenými emocemi. Ty se snadno vzedmou a preference ČSSD vytáhnou vzhůru, ale ještě snáze opadnou a tato strana se pak zřítí o patro níž natolik rychle, že to včas žádný průzkum nedokáže Lidovému domu signalizovat.

Protestní hlasy jsou protestními díky negativním emocím. Těch vyvolává dostatek Nečasova vláda, a když do ní předseda ČSSD Bohuslav Sobotka bije kyjem, preference jeho strany pro volby do sněmovny rostou. Jenomže prezidentská volba je cosi kvalitativně jiného. Úkolem prezidenta je být svorníkem společnosti, napomáhat dialogu i protilehlých politických stran, nastolovat zásadní témata vyžadující celospolečenskou debatu a formulovat na jejím základě hlavní směr, ideu státu, jeho smysl a cíle.

To všechno jsou úkoly pozitivní a najít a zvolit prezidentem kandidáta, který se jich bude schopný zhostit, není z podstaty věci možné hlasy „proti někomu“, ale pozitivně hlasy „pro někoho“, pro jasně stanovené hodnoty a perspektivu. „Našlehaná“ protestní část příznivců ČSSD jí je a bude v přímé volbě prezidenta k ničemu, jak je už ostatně vidět na slabé podpoře Dienstbierovi. Ten některými svými názory náleží i v samotné ČSSD k radikálům, a jak jsou jeho slovní vyjádření sympaticky otevřená, jsou zároveň kontroverzní.

Neřízená střela Jiří Dienstbier mladší

Podle některých lidí jak ze Sobotkova, tak z Haškova proudu je Dienstbier „neřízená střela“. Ba jsou tací, kteří tvrdí, že aby se Dienstbiera vedení ČSSD zbavilo po konfliktu, který měl s její pražskou organizací po komunálních volbách, „vykoplo“ ho nahoru a učinilo z něho kandidáta strany pro přímou volbu prezidenta. Pokud by to byla pravda, a ČSSD se takto snažila řešit své vnitrostranické problémy na úkor všech občanů a státu, bylo by to krajně nezodpovědné a mělo by ji to diskvalifikovat jako možnou budoucí vládní stranu. Naštěstí pro ni se to asi „na beton“ nikdy nedozvíme.

V každém případě prezidentské vyhlídky kandidáta ČSSD také nejsou optimistické. Měl vzejít z primárek, v nichž se měl na besedách po Česku Dienstbierovi postavit Jan Švejnar. Ten ale svou kandidaturu dosud nepotvrdil, moudře čekaje na schválení prováděcího zákona pro přímou volbu prezidenta. Potvrdil však úmysl zachovat svou nezávislost, nebránit se případné podpoře různých politických subjektů, ale neuvázat se ke kandidatuře za ČSSD.

Dienstbierova reakce byla dost drsná a Bohuslava Sobotky rovněž odmítavá. Ostentativně dali najevo, že Švejnar se v Lidovém domě odepsal, čili že ho ČSSD nepodpoří. Sociální demokracie je prý hrdá strana a – dodávám – stranické mozky jsou stranické mozky! Politolog Jiří Pehe, jenž mívá pro sociální demokracii pochopení, Lidovému domu bez okolků naznačil, že vypadne-li po prvním kole jeho kandidát, může být ČSSD ráda, bude-li se moci před druhým kolem prezidentské volby postavit za Švejnara.

Už zkraje roku 2003 sociální demokracie volbu prezidenta zpackala, když část jejich poslanců podrazila Miloše Zemana. Nejenže ho vlastně tehdy ztratila, ale sama se kvůli tomu málem rozštěpila. Mladí náčelníci dnešní sociální demokracie se nejspíš z vlastní historie příliš neučí, poněvadž jinak by nemohli být natolik lehkovážní a před první přímou prezidentskou volbou, v níž by se strana měla pokud možno blýsknout, opět šlapat jako sloni v porcelánu.

Karel Schwarzenberg a Jana Bobošíková

Vraťme se však k virtuálním žebříčkům prezidentských volebních modelů. Mezi vedoucí trojkou Fischer–Švejnar–Zeman a „chvostem“ reprezentovaným Jiřím Dienstbierem, Přemyslem Sobotkou a Evženem Tošenovským „trčí“ s nějakými plus minus šesti procenty Karel Schwarzenberg, jenž svou kandidaturu oznámil už loni v listopadu. Osobní popularita ministra zahraničí a předsedy TOP 09 však od té doby pozvolna vadne a v minulých třech měsících zaznamenává poměrně strmý pokles volebních preferencí i „topka“ (dnes pro sněmovnu jen okolo jedenáct procent).

I když však knížeti vydrží elán a síly a „půjde do toho“, zdá se nepravděpodobné, že by postoupil z prvního kola. V ODS jsou na něho nabroušení, a i kdyby výhled jejich kandidáta byl ještě pesimističtější než Schwarzenbergův, antipatie a Klausův vliv zvítězí, a proto se kníže společným kandidátem pravice nestane. Tento moudrý a vážený muž je však na rozdíl od pouhých „partajníků“ schopný velkorysého gesta – podpory přijatelnějšího z obou kandidátů, jenž postoupí do druhého kola.

Je-li něco podobného možné očekávat od Jany Bobošíkové, která se pohybuje se čtyřmi až 4,5 procenty na pátém až osmém místě virtuálního žebříčku, je ve hvězdách. Poté, co při prezidentské volbě v únoru 2008 kandidovala několik hodin za KSČM, je nasměrování její kreativity neodhadnutelné.

Je třeba velkorysost

Není vyloučené, že bezprostředně před dnem D, kdy skončí podávání kandidátek, ještě někdo takříkajíc vhodí na led novou subretu anebo že se tam taková subreta nějak prodere na vlastní pěst. Herců známých z televizních seriálů, sportovních veličin, zpěvaček a podobných politicky nepopsaných listů, nad nimiž by se lidem nedělalo nevolno, třeba jen proto, aby někoho z nich zvolili, máme v zásobě dostatek. Pokud by se však kvůli volební beznaději rozhodla takto vylepšit své šance ODS nebo ČSSD, byla by to „hanba hanbatá“.

Snad je to ani ve snu nenapadne, poněvadž svůj úpadek by tím demonstrovaly přímo neodvolatelně! Úpadek nicméně zažívají, není-li ani ČSSD, ani ODS schopná nominovat nezpochybnitelného a konkurenceschopného kandidáta. Pravda, jisté východisko stále mají. Kdyby dokázaly být velkorysé a v pravé chvíli schopné učinit rozmáchlé gesto, na Hradě by sice neusedl „jejich člověk“, ale veřejnost by je pochválila, a v dalších volbách by to možná ocenila. Česká politika bohužel není ligou gentlemanů.

Popusťme však společně s jistým známým sociologem uzdu fantazii. Představme si, že ČSSD projeví velkorysost a také ochotu kát se za svůj hřích ze zimy 2003 a místo nominace Jiřího Dienstbiera nakonec navrhne do přímé volby Miloše Zemana jako kandidáta levice. Samozřejmě, že by měl velkou šanci na zvolení a gesto vzájemného smíření by bylo pro veřejnost srozumitelné a pro svět politiky kultivující. Že jsme se s kolegou sociologem zbláznili? Ano, jsme v Čechách, takže patrně ano.

Bláznivý nápad

Máme samozřejmě „zaručený typ“ i pro ODS. Aby si Topolánek zachránil kůži (což se mu nepovedlo), za cenu podrazu části poslanců jeho vládní koalice na Švejnara byl v únoru 2008 Václav Klaus podruhé zvolen prezidentem. Jan Švejnar je mezinárodně uznávaný ekonom s cennými kontakty a pozitivním vztahem k Evropské unii. Kdyby se býval stal v roce 2008 prezidentem, při nástupu hospodářské recese a pohybů v EU bychom na tom byli nejspíš lépe než s euroskeptickým prezidentem Klausem a do nemožných situací tlačeným premiérem Nečasem.

Zkusme si proto představit následující situaci. Průměrný kandidát ODS končí v prvním kole prezidentské volby a Nečas (bude-li ještě jejím předsedou) vyjadřuje pro druhé kolo podporu své strany profesoru Švejnarovi, jenž pokud bude kandidovat a podaří se mu rozjet volební kampaň podle svých představ, do druhého kola pravděpodobně postoupí. I tohle by bylo gesto vzájemného usmíření a rovněž kultivátorem zdejší politické divočiny. Sdělení ODS veřejnosti, že odpovědnost za stát má u ní přednost před stranickými zájmy a vlastní ideologií, by nelevicová část občanů ocenila a před „velkými“ volbami do sněmovny připsala této straně k dobru.

Opět vás napadá, že jsme se s kolegou sociologem zbláznili? Patrně ano, ale snad nás omluvíte strohým konstatováním, že po létech dennodenního, detailního sledování zdejších politických dějů, jejich aktérů a mravů máme na nějakou tu psychickou poruchu nárok.

Počet příspěvků: 2, poslední 12.5.2012 02:10 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.