Exministr Martin Pecina rezignoval na poslanecký mandát

Má vize politiky je jiná než vize předsedy Bohuslava Sobotky a Jiřího Dienstbiera, prohlásil po sjezdu ČSSD.

Bývalý předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a exministr vnitra Martin Pecina se v sobotu po sjezdu ČSSD vzdal poslaneckého mandátu. Reagoval na vítězství Bohuslava Sobotky v souboji o funkci předsedy Strany. „Není to zatrpklost. Má vize politiky je jiná než vize Bohuslava Sobotky a Jiřího Dienstbiera. Myslím si, že bych jim tam překážel. Abych dělal nějakou frakci a rozbíjel sociální demokracii, to bych považoval za nešťastné,“ prohlásil. Pozice pražského sociálního demokrata Dienstbiera mladšího po víkendu značně posílila. Sjezd strany ho zvolil místopředsedou a zároveň postoupil do druhého kola boje o senátorské křeslo.

Členem sociální demokracie Pecina zůstává, hodlá se však vrátit na severní Moravu a hledat uplatnění v soukromém sektoru. Pecinova rezignace je jedním ze signálů, že s jednotou ČSSD, o níž na závěr sjezdu hovořil Bohuslav Sobotka, to není zdaleka jisté. (Signalizoval to už Zdeněk Škromach, jenž krátce po zvolení Sobotky novému předsedovi ČSSD v emotivním projevu například vytkl, že poraženému Michalu Haškovi nepodal ruku.)

Záměr ČSSD: Zvyšovat přímé daně

Z brněnského jednání ČSSD vzešla rezoluce namířená proti řadě vládních záměrů. Odmítá spojování penzijní reformy se změnou sazeb DPH. Pakliže by sociální demokraté vyhráli příští volby, chtějí se zasadit o návrat sociálně citlivých položek do nižší sazby. Náklady na penzijní reformu hodlají krýt zvýšením jiných daní. Především návratem k progresivní dani z příjmu fyzických osob a zvýšením daně z příjmu právnických osob.

Penzijní reformu považuje ČSSD za možnou jen v případě, že získá souhlas ústavní většiny zákonodárců. ČSSD především nesouhlasí s tím, že lidé, kteří se rozhodnou pro připojištění, by museli do fondů povinně přispívat až do dosažení důchodového věku bez státní záruky za peníze svěřené fondům.

Bohuslav Sobotka již ve volebním projevu vystoupil s ambicí dosáhnout vyrovnaného státního rozpočtu, a to především prostřednictvím zvyšování přímých daní, zavedením majetkových přiznání a bojem proti únikům peněz ze systému formou korupce.