Ceska Pozice

Evropští lidovci: Hromadné čekání na spasitele

Atmosféra na ideové konferenci Evropské lidové strany připomínala hromadné hecování, kdo se tedy ujme nepříjemné role.

Jakub Janda 8.10.2012

Třídenní ideová konference proevropské European People’s Party (EPP) v Berlíně měla velmi aktuální téma: „Růst a stabilita pro Evropu a pro euro“. Neobešla se bez obvyklých frází, mnohem důležitější než prointegrační projevy však byla tentokrát atmosféra – očekávání velkých dějinných kroků ve světle opatrných debat o evropské federaci.

Nutno připomenout, že EPP je politickou frakcí v Evropském parlamentu sdružující pravicové proevropské strany, například mocné německé křesťanské demokraty (CDU) kancléřky Angely Merkelové, předsedu Evropské komise Josého Manuela Barrosa, předsedu Evropské rady Hermanna Von Rompuye či české lidovce a TOP 09. Kritici jim říkají eurofanatici, jiní eurooptimisté. Bez debat jde však o neuvěřitelně silnou mocenskou strukturu lidí, kteří bez legrace hýbají EU a drží opratě hlubší integrace.

Sdílená suverenita, ne superstát

Jak předseda EPP v Evropském parlamentu Joseph Daul, tak vedoucí německé delegace do Evropského parlamentu Herbert Reul se v úvodních projevech odvolávali na velkého Evropana Helmuta Kohla, za což oba sklidili potlesk sálu plného europoslanců, novinářů a intelektuálů blízkých proevropskému proudu. I bývalý dlouholetý premiér Belgie (1979–1992) a zakladatel EPP Wilfried Martens se ve svém projevu držel slov jako příležitost, solidarita, nedostatek inovací a pokrok nutný pro růst, jak to ostatně opakují politici pro-federalizačního proudu minimálně od roku 2009.

Největší političtí hráči frakce se na úvodním panelu týmově opírali do hrůznosti a nespoutanosti finančních trhůNejvětší političtí hráči frakce se na úvodním panelu týmově opírali do hrůznosti a nespoutanosti finančních trhů, přitakávali krokům německé kancléřky a obhajovali právě předjednávaný bankovní dohled. Martens, dosud vůdčí persona EPP, se překvapivě kriticky rétoricky tázal: „Co řekneme lidem, až se nás zeptají v červnu 2014 (při volbách do Evropského parlamentu – pozn. red.), co jste to provedli? Máme předsedu Evropské komise, stálého předsedu Evropské rady, v Německu jsme vyhráli eurovolby.“ Sám si odpověděl typicky merkelovskou frází: Potřebujeme disciplínu a koordinaci. A evropskou politickou federaci.

Při téměř mechanickém odkazování na myšlenky německé kancléřky uzavřel tezí, aniž by odpověděl na svou otázku k zodpovědnosti politických reprezentací napříč Evropou: „Nechceme evropský superstát. Chceme sdílenou suverenitu.“

Přežvykování argumentů

Německý ministr financí Wolfgang Schäuble oprášil obvyklý argumentační řetězec pro další integraci EU o navázání blízkosti s Francií, lepšími zítřky a německé ekonomické závislosti na sjednocené Evropě. Sedmdesátiletý matador německé politiky se opřel do tisku nových peněz, který aktuálně provádí americký Fed – dokonce si díky tradičnímu německému strachu z inflace jemně vystřelil z anglického termínu „quantitative easing“ (kvantitativního uvolňování, více se dozvíte v článku Kvantitativní uvolňování není ďábelský instrument).

Obvyklé žehrání na iracionalitu finančních trhů se z jeho úst tentokráte nekonalo, konstruktivní výzvy k iniciativnímu politickému řešení krize střídala prohlášení o nedostatečnosti paktů Euro Plus a fiskálního kompaktu z března letošního roku. „Pokud nerozšíříme aktuální smlouvy, zabředneme ještě více do fiskálních problémů,“ zněl apel jednoho z hybatelů evropské integrace následujících měsíců.

Celý blok věnovaný eurozóně a její krizi působil jako vzájemné ujišťování, že „přece někdo musí přijít s iniciativou a řešením“Celý blok věnovaný eurozóně a její krizi působil jako tradiční přežvýkání argumentů o správnosti evropské integrace a jakési vzájemné ujišťování, že „přece někdo musí přijít s iniciativou a řešením“. I proto se před mikrofony i v kuloárech političtí tahouni hlubší integrace často odkazovali na rozhovor Angely Merkelové z davoského ekonomického fóra, kde poprvé vyslovila dosud zakázané slovo – federace. Jak je známo, přední evropští úředníci (Barosso, Draghi) se v posledních týdnech kancléřčiny nitě chytli a pracují na konkrétních návrzích.

Přestaňte se hrabat ve svých problémech!

Pozvaní zástupci byznysu posloužili jako náhražka za obvyklou politickou opozici – přestože neshazovali myšlenku fiskální a politické unie ze stolu jako evropští konzervativci, veřejně si stěžovali na přešlapování čelních představitelů integrace a doslovné nicnedělání.

Heinrich Hiesinger, předseda představenstva německého průmyslového giganta ThyssenKrupp, se kromě obvyklého zdůrazňování nutnosti zachránit euro pustil do vystavování nepřívětivého účtu aktuálním evropským lídrům: za poslední dva roky se podíl evropských podniků na světovém HDP snížil z 25 na 20 procent, prý zejména kvůli nedostatečné iniciativě evropských politických špiček, které se „jen hrabou ve svých problémech a nedokážou vykročit jakýmkoliv směrem“.

Strana, která je formálně nejmocnější nestátním politickým tělesem v evropském prostoru, aktuálně čeká na kroky německé kancléřky. Třídenní konference byla napjatým přešlapování na místě, nervózním čekáním na politického spasitele s dostatečnou odvahou a směsí očekávání s nejistotou k velkým změnám, které institucionalizovanou evropskou integraci v dalších měsících čekají.

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.