Evropa se připravuje na změny klimatu. Některá vinařství chystají přesun.

Na proměny klimatu již reaguje řada zemí konkrétními opatřeními. Dalším, včetně Česka, adaptační strategie stále chybí. Jaká jsou rizika?

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Pozvolný růst průměrných teplot v celé Evropě a nižší počet srážek na jejím jihu již nyní ovlivňuje všechny regiony v Evropě a způsobuje širokou škálu společenských i environmentálních dopadů. Alespoň to tvrdí podrobná zpráva Evropské agentury pro životní prostředí (EEA), vydaná počátkem května, která hodnotí nejen rizika, ale i ekonomické příležitosti, jež klimatické změny přinesou nebo již přinášejí. Mnohem závažnější dopady růstu změn klimatu EEA předpokládá, pokud se země co nejdříve nezačnou přizpůsobovat.

Z řady uvedených příkladů, jak se už některé státy na tyto změny začaly připravovat, vyplývá, že smyslem této adaptace nemá být ani tak honba za vytyčenými limity CO2 a zelenými opatřeními, která mají zvyšování hladiny tohoto plynu v atmosféře do budoucna bránit – ke změnám klimatu a k oteplování povrchu planety zpráva EEA přistupuje jako k faktu, na který by Evropa měla reagovat. Nakonec, existenci globálních změn klimatu většinou nezpochybňují ani klimaskeptici; ti pouze nevěří, že za něj může člověk, který při spalování fosilních paliv produkuje do atmosféry CO2.

„Adaptace je o novém způsobu myšlení a zvážení rizik, při jejich složitosti a nejistotě. Bude to od Evropy požadovat spolupráci, učit se jeden od druhého a investovat do dlouhodobé transformace potřebné k udržení našeho blahobytu tváří v tvář změně klimatu,“ uvedla Jacqueline McGladeová, výkonná ředitelka EEA, jež má 32 členských zemí.

„Globální oteplování“

Růst teplot je skutečně pozvolný a není člověkem pozorovatelný. Z jednoho extrémně teplého nebo naopak extrémně studeného, extrémně suchého nebo srážkově výrazného roku nelze nic usuzovat. Projevy těchto změn navíc mohou být v různých částech kontinentu různé. Název „globální oteplování“ tak pro některé části světa může být trochu zavádějící. Dopady celkově teplejšího klimatu totiž mohou kvůli změně některých proudů přinést častější vlny veder stejně jako mrazů, ale také záplavy či sucha, úbytek sněhové pokrývky nebo naopak sněhové kalamity. Tyto rozmary počasí podle EEA už nyní ovlivňují celou společnost: výrobu, zemědělství, energetiku, domácnosti i ekosystémy.

Jak se adaptuje Evropská unie

Cíl přizpůsobení se změnám klimatu Evropská unie deklarovala už například v červnu 2007 v takzvané Zelené knize. Později, 1. dubna 2009, Evropská komise zveřejnila takzvanou Bílou knihu s názvem Přizpůsobení se změně klimatu: směřování k evropskému akčnímu rámci, která vychází z výsledků projednávání Zelené knihy a vědeckých poznatků. Hlavní cíle Bílé knihy schválili ministři v rámci závěrů Rady EU pro životní prostředí z 25. června 2009.

Aktuální zpráva Evropské agentury pro životní prostředí konstatuje, že ze 32 členských zemí EEA má konkrétní plány adaptací v současné době přijaté zhruba polovina států. Některé je již začaly provádět, celkově je však postup jejich realizace spíše na počátku. Adaptační opatření lze rozdělit následovně:

  • šedá: patří mezi ně inženýrské a technologické projekty (například zajištění nového zdroje pitné vody);
  • zelená: patří mezi ně opatření snižující hladinu CO2 ve vzduchu, například zaváděním obnovitelných zdrojů energie, jako je fotovoltaika, nebo snižování emisí u automobilů (EURO normy);
  • ekosystémové projekty: jde například o úpravu říčních niv do přirozené podoby, aby se předešlo povodním, ale také například zalesňování a podobně,
  • měkká: za cíl mají měnit chování lidí, a tím například snížit spotřebu vody v domácnostech.

Za nejefektivnější je považována kombinace těchto přístupů. Neexistuje přitom žádný ověřený přístup, který se hodí pro všechny, přizpůsobení se změně klimatu by mělo reagovat na národní a místní podmínky.

Příklady adaptačních opatření

Zřejmě nejaktivnější zemí v oblasti adaptace na změny klimatu je Španělsko, které adaptační strategii schválilo už v roce 2006. Na mnohá plánovaná opatření však v důsledku krize není dostatek peněz. (Adaptaci měla pomoci také výstavba obrovských polí se solárními panely, která však ekonomické situaci země spíše uškodila. Španělsko má jeden z největších výkonů solárních elektráren na světě a solární boom zde propukl v plné síle ještě dříve než v Česku.)

  • Odsolování mořské vody

Mezi největší adaptační projekty vůbec patří ve Španělsku snaha o odsolování mořské vody, jímž se vláda snaží předejít problémům se stále častějším nedostatkem srážek. Problém sucha před několika lety již zažila Barcelona, která kvůli němu byla nucena dovážet vodu loděmi z Tarragony a francouzské Marseille. Proto zde v roce 2009 vznikla odsolovací továrna s kapacitou 200 tisíc metrů krychlových vody denně, která dokáže uspokojit pětinu dodávek pitné vody denně. Ve Španělsku je podobných zařízení podél pobřeží již více než deset a Španělé v tomto oboru patří ke špičce. Tišit žízeň pomáhají hlavně během léta, kdy přijíždějí turisté.

Odsolovacích zařízení je po světě mnoho, tento postup získávání pitné vody je však stále příliš energeticky náročný. Provozovatelé těchto zařízení se energetickou náročnost snaží snížit využíváním obnovitelných zdrojů energie, k plnému pokrytí energií však nestačí. Výhrady mají i ochránci zvířat, protože továrny vracejí solné koncentráty získané odsolením zpět do moře, čímž údajně ničí řasy. Podle některých odhadů je tento způsob do budoucna však jedinou možností, jak ve světě zajistit pitnou vodu. Evropská unie v rámci adaptace na globální změny podporuje odsolovací projekty v rámci programů Medesol a Medina.

  • Vinařství na rozcestí

Změny klimatu se dotýkají také Španělského zemědělství, zejména vinařství. Kvalita vinařské produkce totiž závisí na velmi jemných odchylkách v mikroklimatu, takže je velmi citlivá i na klimatické změny. Teplejší počasí má přímý dopad na zrání hroznů, na sušení, kyselost půdy, odolnost vůči škůdcům. V globálním měřítku přitom teplota v posledních sto letech vzrostla asi o 0,7 stupně Celsia a poroste dále. A vinaři, nejen ve Španělsku, na to ve svém plánování reagují. Například vinařství Torres zakládá nové vinice vysoko v Pyrenejích a francouzské vinařství Mouton Rothschild připravuje přesun části produkce do Argentiny a Chile.

Ve Španělsku běží i projekt Demeter, v rámci kterého se 25 vinařských firem a odborníků cíleně zabývá globálními změnami a plánováním produkce. Pomocí aplikovaných výzkumů se pokoušejí odpovědět například na otázky nejlepšího zrání hroznů v době klimatických změn, tedy v situaci, kdy se zvýší teplota a bude méně srážek – snaží se vyšlechtit hrozny, kterým se v takových podmínkách bude dařit.

  • Další opatření

Například v Itálii firmy s podporou veřejných financí vyvíjejí systémy včasného varování, například i před komáry přenášejícími nemoci, jejichž přílet se při změnách klimatu očekává.

Ve Francii zase probíhají programy restaurování mořských břehů, což by mělo zabránit záplavovým vlnám.

Z dalších adaptačních opatření napříč Evropou lze zmínit řadu měst, kde se na střechy domů instalují solární panely a zeleň, která vstřebá teplo, nebo se do domů instaluje přirozená a energeticky nenáročná ventilace.

Česko bez strategie

Jak je na tom s adaptačními opatřeními Česká republika? Asi příliš nepřekvapí, že u nás žádná globální strategie dosud přijata nebyla – Češi jsou totiž ke klimatickým změnám poměrně nedůvěřiví (což je možná trochu dáno i dědictvím exprezidenta a klimaskeptika Václava Klause). Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR z roku 2004 se zaměřuje zejména na problematiku snižování emisí skleníkových plynů a otázku adaptace na změnu klimatu řeší pouze okrajově.

Přesto i u nás už nyní některá opatření, která mají předejít rozmarům počasí, existujíNa základě vyhodnocení národního programu (v roce 2007) a nových vědeckých poznatků schválila vláda v listopadu 2009 usnesení, které ukládá ministerstvu životního prostředí (MŽP), aby ve spolupráci s dalšími relevantními resorty zpracovalo návrh strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách České republiky. „V současné době probíhá revize a aktualizace materiálu a MŽP jej jako hlavní gestor plánuje po projednání s dalšími relevantními resorty předložit vládě do konce roku 2013. Materiál bude rovněž podroben procesu posuzování vlivu koncepce na životní prostředí (SEA),“ uvedl pro ČESKOU POZICI mluvčí ministerstva Matyáš Vitík.

Přesto i u nás už nyní některá opatření, která mají předejít rozmarům počasí, existují. Například protipovodňové valy v Praze, vybudované po ničivých povodních před deseti lety.

Na okraj dodejme, že viditelným důkazem strachu z důsledků klimatických změn je v Česku také fakt, že obyvatelé přímořských států, zejména Holanďané, skupují české nemovitosti. V některých rekreačních oblastech, například v okolí jihočeské přehrady Lipno, tak  vznikají doslova holandská městečka. Mělo by nás konejšit alespoň to, že Česko je svou geografickou polohou považováno za bezpečné.

Vinaři v pozoru

Čeští vinaři sice žádné přesuny ani přehodnocování odrůd zatím neplánují, změny klimatu však pozorují. Například manažer vinohradů vinařství Sonberk Roman Slouk při plánování dokonce využívá i služeb meteorologa, který pro vinařství zpracovává prognózy, včetně dlouhodobých. „Díky němu víme, že se klima pozvolna otepluje. Že bychom však kvůli tomu měnili odrůdy, to si zatím netroufneme. Je však možné, že příští generaci už nic jiného nezbude a bude muset začít s pěstováním vín, která jsou nyní typická pro jižní státy, například pro Španělsko. Tyty odrůdy, ač jsou kvalitní, jsou u nás zatím poměrně neznámé, takže by je nikdo nekupoval, a neodvážíme se je tedy ani pěstovat,“ uvedl Slouk pro ČESKOU POZICI.

Teplejšího klimatu si je vědom i majitel vinařství Kovacs Miroslav Kovacs. Je však prý zatím spíše ku prospěchu. „Díky teplejšímu podnebí nám hrozny dozrávají do požadované cukernatosti, takže žádnou obměnu odrůd zatím neplánujeme. Pokud by se nějak výrazně zhoršovala situace se suchem, museli bychom, stejně jako nyní naši jižní sousedé, instalovat závlahové systémy. Zatím jsou však tyto úvahy podle mě předčasné,“ svěřil se ČESKÉ POZICI Kovacs.

Nicnedělání se nemusí vyplatit

Kromě Česka zatím adaptační strategii nemají ani další státy, například Polsko, Slovensko či Itálie. Problémem při plánování adaptačních opatření je, že v projekcích změny klimatu stále panuje poměrně velká nejistota a budoucí rizika je obtížné přesně odhadnout. Ve zprávě EEA se také píše, že adaptační plány by měly být dostatečně flexibilní, aby se vyrovnaly s nepředvídanými okolnostmi, které mohou klimatické změny přinést.

Sedět s rukama v klíně nebo dělat, že se nás to netýká, se však nemusí vyplatit. Náklady na adaptaci jsou sice vysoké, podle zprávy evropské agentury se však vyplatí. Například jeden z největších adaptačních projektů v Evropě, obnova povodí Dunaje do přirozenějšího stavu, sice může vyjít přibližně na 183 milionů eur, může však zabránit škodám, jaké v Evropě napáchaly povodně v roce 2005 (postihly hlavně Švýcarsko, Rakousko, Rumunsko či Německo, zaplavené zejména právě Dunajem). Jen na odškodném přišly tehdejší záplavy na 396 milionů eur.