Diskuse k článku

Eva Syková: Vědce trápí hlavně papírování

„Setkávám se i s tím, že naši vědci už ani nechtějí žádat o další granty, neboť pak nemají čas na vědeckou práci! To chci změnit,“ říká mimo jiné v rozhovoru nejcitovanější česká vědkyně a také senátorka za ČSSD.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
D. Stys 2.11.2014 8:40

K některým tématům

Většiny zde zmiňovaných témat jsem se věnoval v této přednášce http://www.polymedia.cz/recordings/ICTPI_Tue_A_1/

Vypíchnul bych například následující:

1) Udržitelnost nových center ve skutečnosti tak velký problém není. Stačí, když bude ministerstvo po příjemcích vymáhat závazky z rozhodnutí o udělení projektu. Že při té příležitosti budou příjemci muset omezit nějaký svůj "tradiční" výzkum je jistě pravda - ovšem ony si přece zažádaly o podporu na své nejperspektivnější projekty - nebo snad ne? :-) Jsou zajisté instituce, které neměly historii dlouhodobého financování výzkumu – kupříkladu známá brněnská „Mayo clinics“, centrum ICRC – FNUSA. Taková instituce neměla projekt nikdy dostat.

2) Národní programy udržitelnosti máme - viz má přednáška - tak bychom je měli produktivně využít. Mimochodem, projekty NPU I se rozhodně nerozdávají zadarmo a splnit všechna kritéria rozhodně není triviální. Některé infrastruktury projekt nedostaly. Obsahují například povinnost účasti v programech EU a

D. Stys 2.11.2014 8:41

Re: K některým tématům

a to pro všechna centra. V každém případě zároveň probíhá průběžné hodnocení výzkumných infrastruktur, jehož výsledkem konzistentně je požadavek na zavedení mezinárodních vědeckých rad a správních rad. Což jsou standardní kontrolní mechanismy ve všech výzkumných institucích světa – viz např. http://www.mpg.de/197344/evaluation2010en.pdf pro Společnost Maxe Plancka. Samozřejmě, že takové řídící struktury jsou málo platné v případech, kdy instituce deleguje své rozhodování na grantovou agenturu nebo na redakci časopisu. Národní program udržitelnosti má charakter financování institucionálního projektu a tudíž alespoň o něm mohou tyto řídící struktury – struktury veřejné kontroly – rozhodovat.

Tudíž – domnívám se – že hlavním přínosem nových výzkumných center v kombinaci s Národními programy udržitelnosti může být (konečně !!!) konkrétní příklad jakou službu veřejně dotovaný výzkum přináší společnosti a jak toto směřování společnost kontroluje. Domnívám se, že ostatní otázky se pak již lehc

D. Stys 2.11.2014 8:42

Re: K některým tématům

Domnívám se, že ostatní otázky se pak již lehce vyřeší – protože ony již někde vyřešeny jsou. Pouze výzkum a „zbytek společnosti“ jsou dva světy, které mezi sebou nekomunikují.

3) Jeden aspekt této veřejné služby přece jen zaslouží samostatnou péči a potřebuje urgentní řešení. Je jím přenos technologií do praxe. O tom je pěkný text Daniela Münicha http://metodikahodnoceni.blogspot.cz/2013/05/o-vedeckem-individualismu-v-cesku.html kde konstatuje, že ačkoliv jsou u nás teoreticky všechny poznatky majetkem instituce ( norský systém), ve skutečnosti je výzkumníci využívají soukromě ( švédské profesorské privilegium ) . Standardní a ve světě běžná metody, kdy se založí firma v níž má univerzita určitý – vesměs poměrně malý – podíl, další podíly mají tvůrci objevu a kontrolní balík má finanční investor, u nás prakticky nefunguje. Dovolil bych si tři důvody: a) Díky enormnímu úspěchu profesora Holého se každý ústav vidí bohatý jako UOCHB. Nikdo už si neuvědomí, jak zázračná shoda okolností

D. Stys 2.11.2014 8:42

Re: K některým tématům

Nikdo už si neuvědomí, jak zázračná shoda okolností to tehdy byla a, například, kam se dnes vývoj nových léčiv posunul, o co dražší je. b) V ČR je velmi přísné posuzování veřejné podpory. Na dotaz na Czechinvestu jsem održel následující odpověď: „Zásadně směšujte soukromé a veřejné peníze.“ Řešením je tedy buď veřejná zakázka nebo si najmout samotného výzkumníka. c) On totiž ten závěr kolegy Münicha, totiž že máme z právního hlediska norský systém, není až tak jednodnoznčný. Podle zákoníku práce a to dokonce v několika paragrafech se dočítáme: … omezení uvedené v odstavci X se nevztahuje na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou …“ . Neboli máme nebo nemáme fakticky švédské profesorské privilegium? Navrhuji ho jednoduše explicitně zavést. Minimálně ušetříme platy lidí v tech-transfer ofisech. Oni především lidé, kteří skutečně něco uplatnitelného v praxi vymysleli, to ve skutečnosti se státem začasté vzdali …

D. Stys 2.11.2014 8:44

Re: K některým tématům

Pardon, věta měla samozřejmě znít "zásadně nesměšujte soukromé a veřejné peníze" .