Éra primátora Svobody skončila. Klíčové problémy zůstaly nevyřešeny.

TOP 09 bude „tančit“ na tenkém ledě. Plánuje spolupráci s pražskou ČSSD, jejíž politiky nedávno v opozici tvrdě kritizovala.

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ČTKČeská pozice

Pražští zastupitelé ve čtvrtek odvolali primátora Bohuslava Svobodu a další dva radní za ODS Josefa Noska a Aleksandru Udženiju. Následně rezignovali i dva zbývající radní za ODS Ivan Kabický a Radek Lohynský. Výkonem funkce primátora byl do jmenování nového pověřen dosavadní první náměstek Tomáš Hudeček (TOP 09).  O nové koalici chce TOP 09 vyjednávat s ČSSD. Situaci na pražském magistrátu popisuje Ondřej Koutník.

Aktualizováno. Bohuslav Svoboda končí na postu pražského primátora po dvou a půl letech. Když v roce 2010 uzavřel koalici se sociálními demokraty, potýkal se s kritikou, že se stal loutkou pražských šedých eminencí. Nálepku hrdiny pak získal na podzim 2011, kdy „vypekl“ lidi kolem lobbisty Tomáše Hrdličky a podal si ruku s TOP 09.

Veřejnost očekávala, že Svoboda s novým týmem bude mít konečně prostor pro vyřešení klíčových problémů z éry Pavla Béma a Pražanům nabídne nový směr, kterým se hlavní město z hlediska rozvoje vydá. Jenomže místo konstruktivní pravicové koalice jsme zhruba od loňského srpna sledovali rozhašteřenou partu, která se nedokázala domluvit na řešení důležitých problémů, z nichž některé měly a mají vliv na řádný chod města:

  • dostavba tunelu Blanka;
  • financování dopravního podniku;
  • splácení nových tramvají od Škody Transportation;
  • obsazení dozorčích rad městských podniků vlastními lidmi;
  • nová koncepce vývoje IT či otázka „Jak dál s předraženou Opencard?“;
  • odkup akcií ve strategických podnicích částečně vlastněných městem;
  • dokončení nového územního plánu.

Ani jeden z těchto problémů se koalici ODS a TOP 09 nedařilo vyřešit a napravit. Počátkem letošního roku se koaliční partneři na několik měsíců ponořili do takzvaného dohadovacího a smírčího řízení, aby našli shodu na řešení těchto lapálií. Ani to ale nepomohlo.

Mezi čelními představiteli obou stran nefungovala chemie, neporozuměli si lidsky. Zásadní pak byla slabá a nejistá pozice primátora v zastupitelském klubu ODS, který byl rozdělen na dvě až tři (někdy i více) zájmové party. Svoboda při schvalování návrhů často nebyl schopen koaličnímu partnerovi zajistit dostatečnou podporu vlastních členů při hlasováních v zastupitelstvu.

Svoboda často nebyl schopen zajistit koaličnímu partnerovi dostatečnou podporu vlastních členů při hlasování v zastupitelstvuI když sporů se nakupila řada, zásadní pro život koalice bylo obvinění radních v kauze Opencard (letos v březnu) a slepá ulička, do které se rada města dostala s dostavbou tunelu Blanka. Město stále neví, zda může proplácet Metrostavu faktury a zda může vypisovat nové zakázky nutné k dokončení tunelu. A nejen to – radní ani nevěděli, kdo má problematiku Blanky na starost – zodpovědnost si mezi sebou přehazovali primátor s radním pro dopravu.

Podle informací ČESKÉ POZICE mají nyní radní k dispozici od jedné renomované právní kanceláře posudek, který kritizuje postup primátora při podepisování některých dodatků ke smlouvě s Metrostavem. I tato věc dle našich zdrojů přispěla k definitivnímu rozhodnutí TOP 09 odejít z koalice. Politici TOP 09 se zalekli, aby pro ně Blanka neskončila podobně jako zakázka v kauze Opencard – tedy dalším obviněním.

Komentář Jakuba Kalenského k aktuálnímu dění na pražském magistrátu si můžete přečíst v článku: Pražský gambit Miroslava Kalouska.

Co všechno si nadiktuje ČSSD?

Po dvou a půl letech ve funkci tedy Svobodův primátorský příběh skončil odvoláním, povídku o revoluci v pražských poměrech může dokončit už jen topka, která si k tomu pozve doposud opoziční ČSSD. Topkaři ale budou tancovat na tenkém ledě. Pouštějí se totiž do koalice s politiky, které ještě v dobách opozičních (podzim 2010 až podzim 2011) sami tvrdě kvůli různým kauzám kritizovali – ať už jde o Petra Hulinského, Karla Březinu nebo Miroslava Pocheho.

Lze očekávat, že ODS si nyní na TOP 09 kvůli spojení se sociálními demokraty smlsne. Pavel Bém, který se na Svobodovu „popravu“ přišel ve čtvrtek osobně podívat, ČESKÉ POZICI sdělil, že je zvědavý, jak se novináři a veřejnost postaví k faktu, že pakt topky a sociálních demokratů bude novodobou opoziční smlouvou. Jak toto svým voličům TOP 09 vysvětlí?

Lze očekávat, že ODS si nyní na TOP 09 kvůli spojení se sociálními demokraty smlsneStrana má prakticky jedinou možnost: dotáhnout do konce alespoň část problémů, na které jsme na začátku poukazovali, a přesvědčit voliče, že když má prostor, dokáže být akceschopná.

Podporu v důležitých programových bodech by TOP 09 měl zajistit relativně sjednocený klub ČSSD, který to však neudělá zadarmo – jistě bude například požadovat obsazení svých lidí do kontrolních orgánů městských firem. Těžko říct, jak by třeba Tomáš Hudeček, nyní pověřený řízením města, zareagoval na žádost ČSSD, aby do dozorčí rady dopravního podniku usedl Karel Březina, kterého dříve tak kritizoval.

Vědoma si zmíněných rizik, požaduje TOP 09 účast sociálních demokratů přímo v radě města. O tom však pražská ČSSD v tuto chvíli nechce ani slyšet. V pátek ráno se sejde klíčový vyjednavač sociálních demokratů v Praze Miroslav Poche se svým nadřízeným – předsedou Bohuslavem Sobotkou. Jednání možná napoví, jakým směrem se spolupráce s TOP 09 bude vyvíjet.

Jisté je jedno: pokud topka v Praze občany zklame, obrovský průšvih to bude znamenat pro celou stranu. Její pražské selhání by naopak mohlo pmoci ODS.

Svoboda jako Dienstbier

Osud Bohuslava Svobody trochu připomíná příběh jiného pražského politika, který byl jednou z komet voleb v roce 2010, ale v pražské organizaci své strany byl sesazen – Jiřího Dienstbiera z ČSSD. Svoboda i Dienstbier byly neřízené střely, které bezprostředním a často netaktickým chováním provokovaly straníky tak, že u značné části z nich ztratily podporu. Bez zázemí ve straně však politik příliš nezmůže. Oba uměli prstem ukázat, kdo patří ke staré partě, kdo k nové, kdo je korupčník, a kdo není, kde je Augiášův chlév a podobně. Na tom by nebylo nic špatného a nestrategického.

Jenže ve chvíli, kdy svá tvrzení nemohli opřít o reálně uskutečněné projekty a výsledky řešení problematických záležitostí z dob minulé vládní garnitury, byl takový postup v případě Dienstbiera a Svobody politickou sebevraždou.