Ceska Pozice

Elina Garanča: Pracuji pouze s těmi nejlepšími

Před svým vystoupením v Praze 25. září poskytla slavná lotyšská mezzosopranistka exkluzivní rozhovor ČESKÉ POZICI.

Elina Garanča se na jaře vrátila na světová pódia po několikaměsíční mateřské pauze. foto: © Karina Schwarz/Deutsche GrammophonČeská pozice

Elina Garanča se na jaře vrátila na světová pódia po několikaměsíční mateřské pauze.

O lotyšské operní hvězdě Elině Garanče se dá snad už bez nadsázky napsat, že do Prahy jezdí koncertovat pravidelně – 25. září v české metropoli vystoupí potřetí za posledních pět let. Je to bezesporu úspěch, když si uvědomíme, že nejsme zrovna pupkem operního světa. Máme navíc to štěstí, že galavečery severské krasavice si české publikum užívá určitě v nejzajímavější pětiletce její kariéry.

Jsou to takové tři životní minipříběhy, kterými se dá dokumentovat, v jakém postavení mezzosopranistka Elina Garanča přijížděla a přijíždí do České republiky. Poprvé, v prosinci 2007, se o ní psalo jako o jedné z nejnadanějších zpěvaček současnosti a ona očekávání nezklamala. Naopak. Druhý galavečer v srpnu 2010 už opanovala slavná operní diva v tom nejlepším slova smyslu, opěvovaná Carmen z Metropolitní opery, mimo jiné.

A letos je tu opět nová zápletka. Paní Elina je čerstvou maminkou a po několikaměsíční pauze se na jaře triumfálně vrátila. A můžeme se těšit, protože je možná ještě v lepší formě než dříve.

Koncert 2007: Co předvede krásná blondýnka?

Byl to dobrý tip vsadit na mladou Elinu Garanču a pozvat ji do Prahy. Již účast rodačky z Rigy na prvním albu Anny Netrebkové (2003) pro Deutsche Gammophon jistě neunikla pozornosti českých operních fanoušků a hlavně pořadatelské agentuře Nachtigall Artists.

Garanča za sebou v roce 2007 měla povedené debuty na festivalu v Salcburku (2003) a stejný rok ve Vídeňské státní opeře nebo v Pařížské opeře (2005); podepsala také nahrávací smlouvu s Deutsche Grammophon. Vídeňskou kritiku nadchla ještě jako „pouhá“ členka tamního ansámblu v těžké roli Charlotte v Massenetově Wertherovi. „Elina Garanča vypadá oslnivě, je vynikající herečka a výjimečná zpěvačka,” napsal tehdy v Kurieru kritik Gert Korentschnig. 

A například nahrávka Vivaldiho opery Bajazet (2005), na níž se Garanča podílela se sopranistkou Patrizií Ciofiovou, byla nominovaná na cenu Grammy.

Už tehdy bylo při bližším pohledu patrné, že lotyšská zpěvačka je nejen talentovaná, ale sotva ve třiceti také velmi úspěšná.

Koncert 2010: Slavné Carmen leží svět u nohou

Pokud snad někdo pochyboval o jejích kvalitách v prosinci 2007, v srpnu 2010 byl galakoncert s Elinou Garančou sázkou na jistotu. Za dva a půl roku se vyšvihla na absolutní špičku – debutovala v Metropolitní opeře (MET) v New Yorku, získala role v operních produkcích v Londýně, Vídni či Paříži, vystupovala na prestižních festivalech v Salcburku či Aix-e-Provence, provedla recitály v nejdůležitých kulturních lokalitách.

Vrcholem tohoto „cyklu“ ale byla jednoznačně role Carmen, nejprve v londýnské Covent Garden a poté triumf ve stejnojmenné opeře v newyorské MET. Lotyšská mezzosopranistka všem náležitě předvedla, jak se chladná blondýnka věrohodně změní v temperamentní jižanku.

„Nikdy nejde o barvu vlasů, i v případě Carmen je vždy důležitější hlas a osobnost interpretky,” svěřila se sympatická Garanča autorovi tohoto článku před pražským koncertem v rozhovoru pro týdeník Euro.

Koncert 2012: Oslnivá maminka v nejlepší formě

Za své výkony vedle titulu „Pěvkyně roku 2010”, který uděluje časopis Musical America, byla v témže roce také vyznamenána cenou MIDEM Classical Award.

V květnu 2011 vešlo oficiálně ve známost, že s manželem, dirigentem Karlem Markem Chichonem, čekají dítě, což ovšem její koncertní pouť přerušilo pouze na několik měsíců. Garanča po narození dcery Catherine Louise 30. září 2011 musela zrušit, kromě jiných závazků, své účinkování v Donizettího Anně Bolenové v MET a odložit operní debut v milánské La Scale v Mozartově Donu Giovannim.

Letos na jaře se ale vrátila v plné síle na světová pódia. Od března je zase v kolotoči vystoupení – recitály a galakoncery v Rakousku a Německu a také debutový recitál v La Scale, Oktavián v Růžovém kavalírovi a Sesto v La Clemenza di Tito ve Vídeňské státní opeře, Verdiho Requiem, Praha, na podzim mimo jiné opět Sesto v Metropolitní opeře a konec roku galavečery doma v Rize.

O tom, jak zvládá novou roli maminky, jak si vybírá role i o svých plánech do budoucna poskytla Elina Garanča exkluzivně rozhovor ČESKÉ POZICI před nadcházejícím koncertem v Obecním domě.

Do operní produkce v Praze mě zatím nikdo nepozval

ČESKÁ POZICE: Především vám gratulujeme k miminku.

GARANČA: Děkuji mnohokrát.

ČESKÁ POZICE: Jste důkazem, že i s dítětem se lze v operním cirkuse pohybovat, stejně jako například naše Magdalena Kožená. Přesto: Jak lze skloubit kariéru špičkové pěvkyně s péčí o miminko, aby to nebylo na úkor jednoho či druhého?

GARANČA: Samozřejmě máme chůvu, která cestuje a žije s námi, ale jsem velmi oddaná matka, takže cesty a program se snažím skloubit tak, aby byl pro dceru co nejpohodlnější. Vše plánujeme s manželem, s Catherine Louise jsem vždy buď já nebo on, když ne oba. Navíc nám pomáhají naši rodiče, jsme vlastně docela normální rodina.

ČESKÁ POZICE: S dítětem jste jistě musela poněkud korigovat své životní priority. Nepřišlo vám na mysl, že tuhle náročnou roli si už nikdy nezazpíváte, tam už nikdy nevystoupíte, protože je to strašně daleko atd.?

GARANČA: Ani ne. Ještě před narozením dcery jsem jezdila do Ameriky jen jednou za rok,  většinou pouze do New Yorku, jinak vystupuji po Evropě, blízko rodině. Což byla ostatně vždy moje priorita, být v dosahu několika hodin. Momentálně přes všechny mateřské povinnosti mám pořád za sezonu v podstatě stejný počet vystoupení – 50 až 55 – jako dříve.

ČESKÁ POZICE: Váš letošní program ukazuje, že v operních produkcích se objevujete vlastně jen ve Vídni a v New Yorku...

GARANČA: To není pravda, koncertuji všude možně (New York, San Francisco, Berlín, v sezoně 2012/13 Londýn, Mnichov, La Scala).

ČESKÁ POZICE: Chtěl jsem dodat, že u recitálů a galakoncertů míříte i do jiných koutů světa, třeba také do Prahy, za což jsme rádi. V opeře zřejmě dáváte přednost jistotě a tomu nejlepšímu. Je to známka jistého konzervatismu, nebo prostě na víc vystoupení a v jiných zemích nemáte čas?

GARANČA: Nepřijímám na sezonu role v příliš mnoha nových inscenacích, protože nechci být pokaždé dva až dva a půl měsíce pryč z domova (Garanča s rodinou žije ve Španělsku – pozn. red.).

 

ČESKÁ POZICE: Co je pro vás nejdůležitější zárukou, když se rozhodujete přijmout roli? Renomé operního domu, režisér inscenace, dirigent, ansámbl, pěvečtí kolegové?

O La Scale: „Jako byste cítili přítomnost těch úžasných umělců, kteří na pódiu stáli před vámi.“GARANČA: Přijde na to. Někdy je rozhodující samotná role, jindy dirigent nebo kolegové, tenorista či sopranistka. Ale vždycky věřím, že mohu být ještě lepší, pouze když pracuji s těmi nejlepšími.

ČESKÁ POZICE: Dáváte si – jako hlavní hvězda – podmínku, že třeba s tímto tenorem, sopranistkou, režisérem nikdy?

GARANČA: Dosud se mi nestalo, že bych s někým měla takový konflikt, po kterém bych tu osobu již nikdy nechtěla vidět. Ale když někoho neznám a máme před sebou společný projekt, snažím se s budoucím kolegou sejít, poznat ho nebo ji, jestli mezi námi funguje ta pověstná „chemie“.

Samozřejmě existují divadelní režiséři, jejichž představení jsem viděla a řekla si – O.K., to není můj svět, proto bych jeho nabídku na spolupráci – přišla-li by – odmítla.

ČESKÁ POZICE: A naopak, s kým byste spolupracovat chtěla?

GARANČA: Mám ráda lidi, kteří vědí, co chtějí. Musím mít jasno, proč přejít po scéně zleva doprava, jaké emoce projevovat a jaký hraji charakter, co se tím vším vlastně říká...

ČESKÁ POZICE: Proč se stále nedaří, abyste v nějaké opeře vystoupila i v Česku? Z Prahy do Vídně je to kousek, ale v tomto případě zároveň i hodně daleko, zdá se...

GARANČA: Nikdo mě zatím nepozval!

ČESKÁ POZICE: Ovlivnila finanční krize ve světě nějakým způsobem i váš program? Plánují se operní produkce stále jako dříve na mnoho let dopředu?

GARANČA: Všimla jsem si, že někteří promotéři něco plánují a po dvou měsících akci zruší, protože na to nesehnali peníze. Ale operní domy stále plánují hodně let dopředu. S někým jednám už o sezóně 2017/18. Nicméně jsem také slyšela, že těch operních produkcí bude kvůli financím nakonec méně, než se původně naplánovalo, nebo se sníží počet repríz.

ČESKÁ POZICE: Podle kritiky jste v červnu velmi úspěšně debutovala v La Scale pěveckým recitálem. Jak jste se cítila na horké milánské půdě, kde se již nejedné hvězdě před vystoupením rozklepala kolena?

GARANČA: Miluji to tam. Samozřejmě, že jste na scéně La Scaly nervózní, přitom však na vás zavane i ona jedinečnost operního domu s výjimečnou historií. Jako byste cítili přítomnost těch úžasných umělců, kteří na pódiu stáli před vámi.

ČESKÁ POZICE: V této souvislosti se nabízí otázka, přestože vím, že za debuty se nehoníte, zdali plánujete premiérová vystoupení i jinde a třeba i s nově nastudovanými rolemi?

GARANČA: Budu vystupovat v nových inscenacích Werthera a Růžového kavalíra v Metropolitní opeře, ve Favoritce v Mnichově, v Kapuletech a Montecích v Barceloně a Charlotte v Massenetově Wertherovi si zopakuji ještě v Paříži a právě v milánské La scale.

„Mám pouze jeden hlas a nikdo neví lépe než já, co zvládnu, a co ne.“ČESKÁ POZICE: V září vám vyšla nová sólová deska Romantique s kusy od Čajkovského, Gounoda či Saint-Saënse. Jde již o váš plánovaný posun k dramatičtějším rolím?

GARANČA: Ano, pomalu se začínám orientovat na dramatičtější role, jako je Eboli ve Verdiho Donu Carlosovi. Poprvé bych ji měla zpívat v sezoně 2016/17. Ale mám vystoupení naplánovaná na spoustu let dopředu. I když se možná můj hlas po narození dítěte trochu změnil, je více dramatický a temnější, pořád chci dodržet smlouvy, kde zpívám bel canto nebo Strausse.

Je mi 36 a ještě mám čas na Santuzzu, Eboli nebo Dalilu. Mým snem je Amneris, možná i wagnerovské role Brangäna nebo Kundry, nechci ale nic uspěchat. Určitě bych třeba sopránovou roli Amneris z Verdiho Aidy zazpívala už dnes, ale nebylo by to úplně přirozené, a tak to nechci. Není vždy jednoduché říct dirigentovi nebo divadlu ne, když vám nabídnou účast na velkém projektu, ale mám pouze jeden hlas a nikdo neví lépe než já, co zvládnu, a co ne.

Elina Garanča (36) se narodila do hudební rodiny v Rize. Od pěti let hrála na klavír a když ji po střední škole nevzali na herectví, zdála se pro ni klasická hudba logickou volbou. Že se z ní stane operní zpěvačka, se však rozhodla až několik měsíců před přijímacími zkouškami na Lotyšskou hudební akademii v roce 1996. Hned po absolutoriu opustila Lotyšsko a získala angažmá v oblastní opeře v německém Meiningenu. Odtud se přesunula do Frankfurtu a nakonec do Vídeňské státní opery. Od roku 2005 je na volné noze.

Již několik let je Garanča považována za jednu z nejlepších světových mezzosopranistek. V Praze ji doprovodí Česká komorní filharmonie pod taktovkou manžela Karla Marka Chichona.

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.