Ekonomické ztráty způsobené školní výlukou nikoho příliš nepálí

Čtvrt roku školní výluky kvůli koronaviru může znamenat ztrátu až 500 miliard, přičemž každý další den přijde na dvě miliardy. Vláda by měla navýšit finanční podporu školám. Část z ní, deset až dvacet miliard, by měla do škol jít rychle a plošně.

Jarní termín se kvůli pandemii koronaviru letos posunul. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jarní termín se kvůli pandemii koronaviru letos posunul. | foto: ČTK
Jarní termín se kvůli pandemii koronaviru letos posunul.

Je to zásadní problém, ale zatím se o něm příliš nemluví. Škody, které pandemie koronaviru způsobila naší ekonomice, mohou být mnohem vyšší, než se v tuto chvíli zdá. Jak to? Na základě modelu ušlých příležitostí. Vůbec nejde o nezáživnou ekonomickou teorii, ale o nepříjemně aktuální současnost. Čtvrt roku školní výluky, jak podivné období v časech nemoci covid-19 pro jednoduchost budeme nazývat, se ekonomicky nevyplatí – může představovat ztrátu až 500 miliard korun, přičemž každý další den výluky možná přijde na miliardy dvě.

Počítejte se mnou. Nejprve čísla, z nichž budeme vycházet: rok školní docházky zvyšuje budoucí hrubé výdělky průměrného školáka či studenta o 7,5 procenta. Tři měsíce školní výluky z toho dělají čtvrtinu. Průměrný hrubý plat v Česku dnes dělá 34 tisíc korun měsíčně. Výlukou je dotčeno přibližně 150 tisíc žáků a studentů. Ti budou v dospělosti pracovat a vydělávat zhruba 45 let, kdy se bude současný výpadek vzdělávání do jejich výdělků negativně promítat.

Když to znásobíme, vezmeme v úvahu nižší hodnotu budoucích výdělků s tříprocentní roční diskontní sazbou a připočteme propady na budoucích výběrech pojistných odvodů zaměstnavatelů do veřejných rozpočtů, dostaneme ztrátu téměř 500 miliard korun, přičemž na den výluky připadají zhruba dvě miliardy. Podobný hrubý výpočet pro USA sestavili ekonomové pro Brookings Institution ve Washingtonu. Později osvětlím, že sice jde o hodně pesimistický odhad, navzdory tomu je ve hře hodně.

Model lidského kapitálu

Půl bilionu korun je hodně peněz. Málokdo si to dokáže představit, proto nabízím několik srovnání – odpovídá to zhruba ročním výdajům na důchody. Negativní dopad na budoucí výdělky dnešních školáků nás, kteří máme školu dávno za sebou, zajímá přinejmenším proto, že se z daní vybíraných v budoucnu a z pojistných odvodů budou platit důchody a zdravotnictví. Roční výdaje na české školství dělají pouhou třetinu 500 miliard. Na vědu dáváme každý rok ani ne desetinu.

Model lidského kapitálu patří k těm nejstarším moderní ekonomie a přežil v pevném zdraví dodnes. V odborné literatuře v současnosti najdeme tisíce empirických odhadů Mincerovy rovnice – včetně výnosového procenta. Panuje však shoda, že průměrný výnos jednoho dodatečného roku vzdělání se v ekonomicky vyspělých zemích pohybuje mezi třemi a deseti procenty.

Loni plánovaný deficit státního rozpočtu na rok 2020, nad nímž kdekdo žalostně lomil rukama, měl dělat 40 miliard, tedy méně než zanedbatelnou desetinu. A v reakci na krizi si vláda rýsuje možnost historicky nevídaně vysokého deficitu až 300 miliard. A i to je „jenom“ o něco více než polovina předpokládané částky. Navzdory tomu ekonomické ztráty způsobené školní výlukou, zdá se, nikoho příliš nepálí. Zůstávají většině očí skryté. A to se bavíme jen o sprostých penězích. Nepeněžní ztráty si k těm 500 miliardám připočtěte dle vlastního gusta.

Můj výpočet je extrémně zjednodušený – i provokativní. Navíc jej komplikuje skutečnost, že budoucnost nedokážeme předvídat. Navrhněme realističtější výpočet, ale pečlivě jej zdůvodněme. Hodně diskutabilní je předpoklad 7,5 procenta výdělkového výnosu z dodatečného roku studia. O věrohodné odhady tohoto parametru usilují akademičtí ekonomové na celém světě více než 50 let, zatím se ale k všeobecně uznávané shodě nedospělo. Jde o jeden z parametrů slavné mincerovské rovnice, již na základě teorie lidského kapitálu odvodil ekonom Jacob Mincer.

Model lidského kapitálu patří k těm nejstarším moderní ekonomie a přežil v pevném zdraví dodnes. V odborné literatuře v současnosti najdeme tisíce empirických odhadů Mincerovy rovnice – včetně výnosového procenta. Stačí si do webového prohlížeče zadat Patrinos a Psacharopoulos, jména autorů světově známých metapřehledů. Ti používají různé metody – jednoduché i extrémně sofistikované. Panuje však shoda, že průměrný výnos jednoho dodatečného roku vzdělání se v ekonomicky vyspělých zemích pohybuje mezi třemi a deseti procenty.

Negativní dopady na vzdělávání

Mnou uvažovaných 7,5 procenta tedy není nic výjimečného. Nicméně i kdybychom pesimisticky uvážili výnos pouze poloviční, ztráta za jeden den výluky bude stále činit celou jednu kulatou miliardu. Mincer se narodil mezi světovými válkami v polském městě Tomaszów Lubelski, krátce studoval i u nás na brněnské technice, než rozkaz z nacisty ovládaného Berlína na podzim 1939 všechny české vysoké školy uzavřel. Během světové války byl Mincer na území tehdejšího protektorátu i vězněn a ke studiu se vrátil po deseti letech, tedy předlouhé školní výluce.

To už však nebylo na brněnské technice – šlo o studium ekonomie v USA. Klíčovým principem modelu lidského kapitálu je takzvaný koncept nákladů ušlých příležitostí. Jde o neviditelné náklady toho, co jsme neudělali, tedy že se něco nestalo. Ekonomové náklady ušlých příležitostí bedlivě sledují, zatímco pozornosti většiny ostatních často unikají. Jenomže jak známo, to, že některé věci na vlastní oči nevidíme, neznamená, že neexistují. I proto se lidé ekonomům mnohdy diví a dívají se na jejich uvažování nedůvěřivě – podobně jako mnozí z vás, kdo čtete tento článek.

Leccos naznačují dopady dřívějších školních výluk v zahraničí, kde se zkoumaly především dopady stávek učitelů a pracovníků ve školách a výluky způsobené počasím. Většina studií zjistila nezanedbatelně negativní dopady na vzdělávání žáků. Mnohé mohou naznačit i naše současné poznatky o schopnosti českých škol využívat moderní digitální technologie.

V modelu lidského kapitálu jde o ztrátu současných výdělků v důsledku studia. Tato dobrovolná neviditelná ztráta však v něm zároveň představuje investici do vyšších výdělků současného studenta v budoucnosti. To však není případ současné výluky, protože ta je na rozdíl od předchozího příkladu vynucená. Mnou odhadované dvě miliardy ztráty denně lze právem kritizovat poukazem na to, že distanční výuka do jisté míry zafungovala a nová životní zkušenost ušlou školní docházku žákům částečně vynahradila.

Vždy to ale vypadá růžověji, když si děláte závěry na základě osobní empirické zkušenosti, respektive vysokoškolsky vzdělaných kolegů, ekonomicky dobře zajištěných rodičů, jejichž děti chodí na pečlivě vybrané základní školy, na výběrová gymnázia a na přední veřejné vysoké školy – pro které jejich rodiče mohou udělat a také by udělali první a poslední. Když však nahlédneme za hranice sociální bubliny čtenářů, situace už natolik růžová ani zdaleka nebude.

Leccos naznačují dopady dřívějších školních výluk v zahraničí, kde se zkoumaly především dopady stávek učitelů a pracovníků ve školách a výluky způsobené počasím. Většina studií zjistila nezanedbatelně negativní dopady na vzdělávání žáků. Mnohé mohou naznačit i naše současné poznatky o schopnosti českých škol využívat moderní digitální technologie.

Krátkozraká obhajoba

V nové studii IDEA Václava Korbela a Miroslavy Federičové můžeme číst: „Z technického hlediska byla na rychlé přizpůsobení se potřebám výuky na dálku připravena jen menšina škol. Pouze 19 procent základních škol disponovalo školním informačním systémem dostupným rodičům i žákům online, maximálně polovina využívala nějakou online platformu k výuce.“

Bylo by krátkozraké obhajovat obrovskými náklady ušlých příležitostí školní výluky co nejrychlejší a nejúplnější otevření škol, nebo dokonce promořovací strategii. Bylo by s tím totiž spojeno riziko jiných obrovských ztrát – jednak ekonomických, jednak na straně lidského zdraví a životů.

A úzká hrdla navíc nebudou ani tolik na straně hardwaru a softwaru, který lze s trochou dobré vůle koupit, připojit a nainstalovat, dokonce možná ani digitálních dovedností žáků, ale spíše „humanware“, tedy učitelů a rodičů. V případě učitelů se klíčová jeví schopnost používat moderní technologie a učit o hodně jinak, než byli dosud zvyklí.

Zmínění autoři navíc zjistili, že „z pohledu ICT dovedností učitelů jich byla na výuku na dálku připravena méně než polovina, což je pod průměrem zemí OECD. Zároveň necelá čtvrtina učitelů postrádá vzájemnou podporu mezi učiteli, a to zejména při zavádění nových myšlenek ve škole.“ Aby toho nebylo málo, u rodičů jde hodně o nedostatek času a pevných nervů stát dětem většinu času za zády, a vědět, co po nich učitel na dálku chce. Zde je důvod k vážným obavám, že školní výluka dopadne mnohem negativněji na žáky se sociálně a ekonomicky slabším zázemím rodiny.

Přístup českých dětí z těchto rodin ke kvalitnímu vzdělání byl a naneštěstí stále je velkým problémem i bez koronavirové výluky. Bylo by však krátkozraké obhajovat obrovskými náklady ušlých příležitostí školní výluky co nejrychlejší a nejúplnější otevření škol, nebo dokonce promořovací strategii. Bylo by s tím totiž spojeno riziko jiných obrovských ztrát – jednak ekonomických, jednak na straně lidského zdraví a životů.

Zahraniční studie

Vědomí potenciálně obrovských nákladů by ale mělo vládu motivovat k adekvátně vysokým investicím, které umožní školy otevřít co nejdříve a v co největší úplnosti, ale stále s minimem rizik. Jde o efektivní a kapacitně robustní chytrou karanténu zajištěnou rezervním zázemím vysoké testovací kapacity, efektivní testovací strategii s preventivním, intenzivním a dobře cíleným testováním.

Vláda by také měla pamatovat, že nelze vyloučit ani druhou vlnu epidemie, o níž se často mluví, že hrozí na podzim, a následnou nutnost obnovení školní výluky, i kdyby měla nastat třeba jen v lokálních případech měst, okresů či krajů. Existuje mnoho způsobů, jak se na tuto variantu připravovat již teď, než bude opět pozdě – technicky, logisticky, koordinačně i finančně, dovzděláváním učitelů a ředitelů, identifikací a podporou výrazněji znevýhodněných žáků. A vláda by měla aspoň přechodně navýšit letošní finanční podporu školám.

Některé zahraniční studie naznačují, že dohnat ztracenou výuku v době po výluce může vyžadovat navýšení počtu hodin o více, než jich bylo zameškáno za výluky. A to vyjde dráž. Nesmíme zapomínat, že bez cílené pozornosti učitelů si řada žáků vzdělávací ztrátu z výluky ponese i poté, co se dveře škol opět otevřou.

Byla by to odměna za spoustu práce navíc, dodatečnou přípravu na distanční vzdělávání, spontánní sebevzdělávání, při očekávaném otevírání škol za přesčasy spojené s doplňkovou výukou, kombinování prezenční a distanční výuky nebo na přijetí pomocných pedagogů – po výluce totiž bude třeba zajišťovat výuku stejného počtu žáků v rozdělených třídách, v dopoledním a odpoledním cyklu, a přitom se asi bude muset pokračovat v distančním vzdělávání a dovzdělávání žáků, kteří během výluky neudrželi krok.

Některé zahraniční studie naznačují, že dohnat ztracenou výuku v době po výluce může vyžadovat navýšení počtu hodin o více, než jich bylo zameškáno za výluky. A to vyjde dráž. Nesmíme zapomínat, že bez cílené pozornosti učitelů si řada žáků vzdělávací ztrátu z výluky ponese i poté, co se dveře škol opět otevřou.

Část financí navíc by měla do škol jít rychle a plošně podle počtu žáků, zbytek cíleně podle potřeb, aby školy nezahltila další byrokracie. Hovořím o částce deset až dvacet miliard korun. Není to málo, ale ztráty, které jsou ve hře, jsou diametrálně vyšší. A bylo by to také adekvátní tomu, jak vláda zamýšlí podpořit ostatní odvětví a jaký význam bude mít vzdělanost i dlouho po současné krizi.

Počet příspěvků: 1, poslední 13.6.2020 06:09 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.