Dva kohouti ve Francii. Jako Kuba a Kalousek.

Spory francouzských ministrů připomínají současný vládní spor v Česku, ale také dilemata sociálních demokratů.

Jan Žižka 4.6.2013

Máme jednu vládní linii, prohlásil francouzský prezident Francois Hollande. Otázkou zůstává, která to je, dodal k tomu týdeník The Economist. Upozorňuje, že v pařížské vládě je sedm ministrů, kteří mají na starosti ekonomická portfolia. A zdá se, že stejný je počet názorů na hospodářskou politiku.

Největší napětí se ovšem odehrává mezi hlavními ekonomickými esy – ministrem financí Pierrem Moscovicim a populárnějším ministrem průmyslu Arnaudem Montebourgem.

Na rozdíl od prezidenta Hollanda se v Česku už pomalu nikdo ani neodvažuje tvrdit, že nějaká jednotná linie existujeMoscovici realisticky pracuje na reformách, které Francii mimo jiné umožnily v Evropě dojednat pomalejší redukci rozpočtového schodku. Tedy na úpravách penzí, zjednodušování daní, úsporách ve výdajích či liberalizaci trhu práce. Montebourg spíše populisticky hřímá proti uzavírání fabrik a chrání domácí firmy před zahraničními investory. A Moscovici odmítá, že by s tím měl něco společného.

Dva kohouti na jednom smetišti v zemi galského kohouta tak trochu připomínají i českou politickou arénu. Tady se ministr průmyslu Martin Kuba nejnověji rozešel s ministrem financí Miroslavem Kalouskem v jednom z nejdůležitějších témat pro budoucnost české ekonomiky a energetiky – dostavbě jaderné elektrárny v Temelíně.

To ovšem zdaleka není první, ale jen prozatím poslední hřebíček do rakve jednotné ekonomické linie vládní koalice. Na rozdíl od prezidenta Hollanda se tady už pomalu nikdo ani neodvažuje tvrdit, že nějaká taková jednotná linie existuje.

Český spor je možná o něco méně ideologický, zato ukazuje, jakých stébel se před blížícími volbami tonoucí pravice v „bratrovražedném“ boji chytá. Do jisté míry má i reálný základ: Ve Francii je otázkou, kdo bude skutečným bossem ministerského komplexu Bercy – kde úřaduje Moscovici i Montebourg, v Česku se už dlouhodobě diskutuje o tom, že ministr financí koncentruje příliš moci a potřeboval by silného protihráče v čele resortu průmyslu – či třeba hospodářství.

A co sociální demokracie?

Hádat, kdo by v příští vládě ČSSD reprezentoval jaký směr, je dnes předčasné. Do hry by vstoupili i koaliční partneři a prezident Zeman.Je ale možné hledat ještě jednu paralelu. Co vlastně říká spor v rámci francouzské socialistické vlády o možném příštím vládnutí sociálních demokratů v Česku? Francouzští socialisté jsou možná více nalevo než jiné strany levého středu v Evropě, ale boj, který se vede uvnitř strany, určitě připomíná také situaci v jiných evropských státech.

Moscovici je považován za představitele umírněného sociálně-demokratického křídla a zastáncem politiky, která je vstřícná vůči byznysu. Cílem je pak bránit poklesu konkurenční schopnosti země a pracovat na vytváření nových pracovních míst do budoucna. O to jde (nebo to aspoň tvrdí, a možná tomu dokonce i věří) také politikům jako Montebourg. Jen ty metody, postavené na (krátkozrakém) ekonomickém ochranářství, jsou jiné… Politicky ale mohou být úspěšnější poněkud staromódnější straničtí představitelé. Zvláště pokud jim bude nahrávat ekonomická mizérie. Takže vlastně další důvod si přát, aby Moscovicimu jeho reformy vyšly.

Hádat, kdo by v příští vládě ČSSD reprezentoval jaký směr, je dnes předčasné. Do hry by mohli vstoupit případní koaliční partneři a také prezident Miloš Zeman by bezpochyby získal větší prostor k ještě více viditelným snahám ovlivňovat právě ekonomickou politiku vlády. Takže až pak – pokud to tak s budoucí vládou dopadne – se dozvíme, zda budeme na dnešní půtky Kuby s Kalouskem vzpomínat na jako ještě docela pohodové časy, nebo spíše poněkud divokou minulost.