Důchodová reforma jako košíček s pukavci

České penzijní fondy, na nichž má být založeno naše bezstarostné stáří, patří k nejdražším na světě.

Jan Mládek 25.2.2011

foto: © ČESKÁPOZICEČeská pozice

Jasně, nedávejme všechna vejce do jednoho košíčku. Vezmeme tedy pár dobrých vajec a dáme je mezi shnilá. Těmi pukavci jsou bohužel české penzijní fondy.

Mohla to být větší katastrofa. Změna penzijního systému, kterou se chystá prosadit vláda Petra Nečase (ODS), nevyvede do soukromých fondů polovinu příspěvků zaměstnance na sociální pojištění, ale jen třetinu. A nebude to povinné, ale – po mocné mediální masáži – jen dobrovolné. Bude to dobrovolná past – dobrovolně se smí jen tam, nikoliv zpátky.

Mohla to být tedy větší katastrofa. Podobně úlevné vydechnutí však můžeme vyjádřit i ve chvíli, kdy nám tramvaj přejede jen jednu nohu. A taky než započteme zvýšenou DPH, která souvisí spíše s děsivým stavem rozpočtu než s penzemi.

České penzijní fondy vydělaly za deset let svým střadatelům průměrně 0,3 procenta ročněVýkonnost českých penzijních fondů, na kterých má být založeno naše bezstarostné stáří, je příkladná - za deset let vydělaly svým střadatelům průměrně 0,3 procenta ročně. Lepší – hladovější - těžko někde najdete. Jenže ministr práce Jaromír Drábek (TOP 09) teď počítá s každoročním růstem fondů o jedno procento a označuje to jako hlavní výhodou oproti průběžnému financování důchodů. Až mu někdo vysvětlí, jak je to doopravdy, a přesto bude chtít zhodnotit naspořené prostředky o dvacet, třicet procent, bude potřebovat důchodce, kteří budou čekat na slibovaný výnos ne třicet, ale sto let. Kolik jich má takovou trpělivost?

A to už nemluvíme o tom, že po celou dobu musí být ministr Drábek na stráži, aby se fondům náhodou něco nepřihodilo. Aby nenastaly ropné nebo potravinové šoky, krize, povodně, nedejbože mezinárodní či politické pohyby a podobné věci, jaké potkávaly předchozí generace, když o své penzijní fondy přicházely.

Věci pod kontrolou

Naše nevýkonné a drahé penzijní fondy se nemohou vymlouvat na nevhodnou právní úpravu svého podnikání. V řadě případů už prokázaly, že mají věci pod kontrolou. Jsou nejdražší na světě, protože na svůj provoz plně spotřebují částku, která je srovnatelná s přidělovaným státním příspěvkem ve výši maximálně 30 procent vlastního vkladu - což je nejvíce mezi státy OECD. Jen tak se mohou udržovat na trhu s oním dlouhodobým průměrným reálným výnosem 0,3 procenta. A střádala může chlácholit pocit, že plave „chloupek“ nad inflací.

Tímto způsobem to funguje léta a žádná kritika fondy neohrozila. Naopak, dokázaly úspěšně odrazit hrozící konkurenci zaměstnavatelských fondů, které jsou jinde ve světě běžné. A nyní dokázaly, sešikovány do „Bezděkovy“ poradní komise pro přípravu reformy, aby vláda neomylně zamířila k alternativě, která znásobí tento byznys.

Makroekonomický efekt chystaného druhého - fondového - pilíře je záporný, protože sníží objem úspor ve společnosti. Převede jednu jejich část z levného veřejného systému do drahých soukromých fondů, které dostanou větší podíl k vlastní marnotratné spotřebě. Vláda si na zalepení díry půjčí, čímž odplynou další miliardy na úroky.

Průběžné systémy prokázaly odolnost

Podmínka, aby pojištěnec, který chce vyvést část peněz do soukromých fondů (opt-out), ještě sám spořil, je alibistická. Toto spoření nepochybně představují vklady do dnešních fondů penzijního připojištění.  Zpráva Bezděkovy komise uvádí, že už dnes se penzijního připojištění účastní 70 procent aktivního obyvatelstva, které v průměru ukládá právě ona dvě procenta ze mzdy. Lze oprávněně očekávat, že právě mezi nimi se najdou klienti penzijního opt-outu. Tady je to tedy nula od nuly.

Navíc se zvýší riziko penzijního systému. Tvrzení o potřebné diverzifikaci zdrojů připomíná investora, který si k německým státním dluhopisům pro zpestření portfolia přikoupí ještě ty řecké. Uplynulá finanční krize ukázala, jak děsivé mohou být ztráty příštích penzistů, pokud vsadili na vábničku, že peníze budou pracovat za ně a že v kasinu finančních trhů vždy vyhrají. Průměrné ztráty byly v desítkách procent - naše penzijní fondy by je nadělávaly stovky let.

Průběžné systémy naopak prokázaly velkou odolnost vůči poryvům globálních financí. Proto zní varovně tvrzení premiéra Nečase, že alternativou jeho reformy je, „že penze nebudou žádné“. Bůhví, co kde zaslechl a jak si to vyložil. Nebo se něco chystá?

Stačí školní výlet po střední Evropě

Rada vládě, co má dělat, je přitom snadná. Stačí, když na chvíli všeho nechá, nasedne do autobusu a vyrazí na školní výlet do Bratislavy. Večer si s kolegy zazpívají a ráno to dospí na cestě do Budapešti. Druhý den za tmy mohou být doma a za ty dva dny se dozvědí dost na to, aby se celé generace Čechů zbavily bezesných nocí. Poslechnou si, proč jsou Slováci a Maďaři z prošlého reformního projektu Světové banky zoufalí. Dozvědí se, že to lze nakonec i zrušit, ale kdo to udělá, aby pak chodil do práce kanály. A pokud nebude slovenský a maďarský výklad stačit, může se vyslat reprezentativní delegace do Polska. Tam také zjistili, že na státní podporu, která systém udržuje nad vodou, nemají.

Pokud někdo argumentuje ve prospěch reformy nálezem Ústavního soudu, je to zcestné. Ústavní soudci, kteří zrušili nynější způsob výpočtu důchodů, reagovali na zvýšení stropů pro placení pojistného ze čtyřnásobku na šestinásobek průměrného platu. Když se tedy vrátíme ke čtyřnásobku a nepatrně upravíme takzvanou druhou redukční hranici, jíž se započte ne původní desetina, ale pětina z vyšších příjmů, může být požadavek Ústavního soudu celkem lacino splněn.

Přidání dalších nevýhod

Reforma českého penzijního systému je nutná. Avšak to, co nabízí ministr Drábek a vláda trojkoalice, znamená zachování nynějších nevýhod a přidání dalších. Včetně té, že zbytečně vzroste státní zadlužení a celek vygeneruje nesmyslné ztráty. Slabinou současného průběžného systému je poválečná konstrukce výběru dávek, která měla usnadnit život penzijním úředníkům disponujícím jen tužkou a sčítací mašinkou na kliku. Dnes bychom snadno rozdělili stávající směsku, která zahrnuje jak důchodové pojištění a sociální pomoc nejnižším příjmům, tak invalidní a vdovské důchody, na jednotlivé složky s příslušnými zdroji.

Hlavním zdrojem pro reformu by měly být progresívní daně z příjmu, majetkové daně, možná i lehké navýšení spotřební daně z alkoholu Sociální pojištění je určeno pro lidi s průměrnými příjmy, proto by měl být strop na příspěvky stanoven nízko. Bohatí nic takového nepotřebují. Lze také uvažovat o větší zásluhovosti třeba formou individuálních účtů, jak na tom pracovala už Špidlova vláda. Je však jasné, že zásluhový pilíř musí být doplněn tím, co dnes kostrbatě nahrazují kontroverzní redukční hranice při výpočtu důchodu. Tento solidární prvek – sociální pilíř - by však měl být financován z daní, jak zní dlouhodobá mezinárodní doporučení. Také invalidní a vdovské důchody – ale i náhradní doby, čili státní pojištěnci – musejí být financovány ze státního zdroje, nikoliv jen z příspěvků nebohých zaměstnanců, kteří to musejí všechno táhnout prakticky sami. Proto je v Česku tak vysoká cena práce!

Je jasné, že hlavním zdrojem pro takovou reformu jsou progresívní daně z příjmů, majetkové daně, možná i nějaké to lehké navýšení spotřební daně z alkoholu. Extrémní zatížení nejchudších domácností o další tři procenta životních nákladů, jak to zatím vypadá u plánů na zdražení potravin a sjednocení DPH na 20 procentech, je asociální solidaritou chudých s bohatými. To je česká novinka. Jistě, není první. Ale už jich bylo docela dost.

Počet příspěvků: 2, poslední 22.2.2011 09:16 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.