Druhá volba rektora VŠE: Podivné okolnosti vyřazení jednoho z kandidátů

Akademický senát vyřadil Jaromíra Vebera. Nedodal předepsané přílohy – tytéž, které již předložil před první, neúspěšnou volbou.

foto: © montáž ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Vysokou školu ekonomickou, respektive její akademický senát, čeká v pondělí 25. listopadu volba rektora; v krátké době to bude už podruhé, protože první pokus (proběhl 14. října) ztroskotal, když ani jeden z kandidátů nezískal dostatečný počet hlasů. Tentokrát zarputilá bitva o nejvyšší vysokoškolskou funkci začala ještě před hlasováním – ačkoli se přihlásili titíž tři kandidáti jako při volbě první – děkan Fakulty podnikohospodářské Jaromír Veber, proděkan pro pedagogiku na Fakultě podnikohospodářské Jiří Hnilica a děkan Fakulty financí a účetnictví Petr Dvořák –, akademický senát bude vybírat pouze ze dvou. Jaromír Veber nebyl do kolbiště vpuštěn.

Důvod? Neodevzdal spolu se svou přihláškou potřebné přílohy, tedy například lustrační osvědčení nebo třeba profesní životopis. Zdůvodnění na první pohled vlastně absurdní, vzhledem k tomu, že před předchozí volbou Veber identické požadované přílohy odevzdal a do přihlášky pro opakovanou volbu je nevčlenil s tím, že je odevzdával právě před několika málo týdny…

Jenže v interních předpisech pro volbu rektora je jasně napsáno: „Příloha přihlášky obsahuje životopis se základními osobními údaji, osvědčení podle zvláštního předpisu, doklady o dosaženém vzdělání, potvrzení o dosavadní praxi a seznam publikační činnosti.“ Když tedy volební komise 4. listopadu při rozpečetění kandidátských přihlášek konstatovala u Veberovy přihlášky nedostatečnost, postupovala v souladu s paragrafy. A stejně postupoval akademický senát, když 11. listopadu na svém zasedání rozhodnutí volební komise potvrdil a Vebera s definitivní platností z volby vyřadil.

O čem se hlasovalo?

Je tu však několik okolností, které formální správnost rozhodnutí nahlodávají a vybízejí ke spekulacím, že akademický senát – hlasuje o Veberově připuštění či definitivním nepřipuštění k volbě – nehlasoval ani tak o formálním pochybení ve Veberově přihlášce, jako spíše o Veberovi samotném, o tom, jakou má Veber podporu mezi senátory. A protože většinovou podporu neměl, z volby vypadl. Indicie jsou následující:

  • Výsledek hlasování: Hlasování o navrácení Vebera mezi kandidáty bylo vyrovnané: z přítomných senátorů bylo 12 pro, 12 proti, 2 se zdrželi (Veber potřeboval nadpoloviční většinu). Při první rektorské volbě přitom Vebera podporoval zhruba stejný počet senátorů (v prvním kole dostal 11 hlasů, ve druhém 15 a ve třetím 13). Prostě a jednoduše se zdá, že ti senátoři, kteří v první rektorské volbě hlasovali pro Vebera, jej podpořili i nyní, a ti, kteří byli proti Veberovi, hlasovali – opřeni o paragrafy – pro jeho vyřazení. A také to dokládá, že akademický senát celkem věrně zobrazuje rozštěpení VŠE mezi dva stejně silné tábory – jeden reprezentovaný Veberem a druhý Hnilicou. Právě tito dva kandidáti svedli při první volbě rektora vyrovnanou bitvu, ani jeden v ní však nezískal nadpoloviční většinu hlasů (Dvořák vypadl hned v prvním kole).
  • Buď přihláška byla formálně vadná, nebo nikoli. Nechtělo by to místo tajného hlasování laiků (senátorů) spíše právní rozbor?Způsob hlasování: Hlasování o přijetí Vebera do druhé volby bylo tajné, což sice jednací řád akademického senátu umožňuje, nicméně žádný rozumný důvod pro tento způsob hlasování neexistoval. Senátor Miroslav Svoboda sice pro ČESKOU POZICI připustil, že volba rektora se už stala politikem, takže senátoři nechtěli, aby jejich hlasování bylo identifikováno, jenže si uvědomme, že se hlasovalo pouze o tom, zda byla či nebyla Veberova přihláška formálně vadná. Proč tedy v takovémto případě tajná volba? Co je potřeba tajit? Buď přihláška vadná byla, nebo nebyla, stačí se podívat do předpisu. A vůbec: mají o formálním pochybení, tedy o výkladu konkrétního předpisu, hlasovat laici (akademičtí senátoři)? Nechtělo by to v tomto případě spíše právní rozbor?
  • Selektivní důraz na směrnice: Zastánci Vebera zmiňují ještě jednu zajímavou věc – když se akademický senát rozhodl striktně dbát na své směrnice (třeba i kvůli tomu, aby volba nebyla později soudně napadnutelná), jak je možné, že mezi neúspěšnou první a nadcházející druhou volbou neponechal šedesátidenní lhůtu? Tak dlouho totiž může trvat vydání lustračního osvědčení, tedy povinné přílohy k přihlášce. Co kdyby se rozhodl jít do druhé rektorské volby nový kandidát? A musel by si tudíž nechat vyhotovit lustrační osvědčení? Pak by ho totiž nemusel z objektivních příčin stihnout včas předložit. Pokud by tedy chtěl být akademický senát stoprocentně právně „čistý“, měl by si uvědomit, že šedesátidenní lhůta mezi jednotlivými volbami je implicitním předpokladem celého procesu.

V souvislosti s neakceptováním Veberovy přihlášky do druhé volby rektora ČESKÁ POZICE oslovila několik senátorů:

  • Miroslav Svoboda: „Ačkoli nejsem přesvědčený, že nepřipuštění profesora Vebera k volbě rektora bylo tím nejrozumnějším krokem, který senát mohl podniknout, samotnou volbu to nedelegitimizuje.“
  • Jiří Schwarz: „Na zasedání akademického senátu jsem nebyl, hlasoval bych ale pro vyřazení. Veber formálně pochybil; kdyby ho akademický senát vrátil do hry, otvíral by se prostor pro právní zpochybnění volby.“
  • Alena Češková: „Našemu rozhodnutí vyřadit profesora Vebera je vytýkána formálnost, já se ale ptám, kdy jindy už být formální než při volbě rektora? Samozřejmě, že ta přihláška byla blbou chybou, ale je prostě faktem, že to chyba byla.“

S Češkovou je celkem ve shodě i jeden ze zbylých dvou kandidátů na funkci rektora Hnilica: „Podmínky byly dány předem, dva kandidáti je splnili a pan děkan tuto povinnou náležitost nesplnil. (…) Pokud by se měly podmínky vždy měnit podle toho, co kdo opomněl nebo si chybně vyložil, nebylo by to asi správné,“ uvedl Hnilica pro ČESKOU POZICI. A nakonec i sám Veber přes svůj sekretariát ČESKÉ POZICI vzkázal, že mu rozhodnutí akademického senátu nezbývá než respektovat.

V pondělí možná budeme znát nástupce současného rektora VŠE Richarda Hindlse. Okolnosti probíhající volby však dávají tušit, že mluvit o jednotě a spolupráci by bylo dosti bláhové. Respektovaná česká vysoká škola se zdá být rozdělena minimálně na dva znepřátelené tábory. A případné zvolení rektora na druhý pokus na tom nic nezmění.