Doutnák a nálož ke švédským bouřím: Také rozdělená společnost

Problém vandalství mladých švédských přistěhovalců nelze snadno identifikovat a zcela vysvětlit, píše z Uppsaly Jaroslav Suk.

Jaroslav Suk 30.5.2013

Stovky mladých lidí v uplynulém týdnu zapalovali ve stockholmských přistěhovaleckých předměstích auta a útočili na policii – například 23. května v Rinkeby. foto: © ReutersČeská pozice

Stovky mladých lidí v uplynulém týdnu zapalovali ve stockholmských přistěhovaleckých předměstích auta a útočili na policii – například 23. května v Rinkeby.

Stockholmská předměstí Husby, Tensta, Rinkeby… Úpravná moderní sídliště se vším potřebným zázemím. Obchod, školy, školky. S převahou přistěhovaleckých rodin, ale žádná ghetta. Večer a v noci se z nich v uplynulém týdnu stávala nebezpečná městská džungle. Chlapci mezi dvanácti a 20 lety zapalovali auta a ničili, nač přišli. Přijíždějící hasiči byli vítáni kamením, a totéž se dělo i policii a sanitkám.

Za tímto zarážejícím vandalstvím se musí skrývat nějaká zloba a zoufalství. Ještě více však zarážejí oficiální reakce, které jdou jen po povrchu a proti symptomům. Už to naznačuje, že problém není snadné identifikovat a že vyčerpávající vysvětlení sotva kdo podá, píše ze Švédska, kde dlouhodobě žije, spolupracovník ČESKÉ POZICE Jaroslav Suk.

Bouře ve stockholmských předměstích se neobjevily náhle a z ničeho nic. Už léta existují takové výstřelky a napětí ve čtvrtích se silnou částí přistěhovalců. Bydlím blízko Uppsaly, kde ve čtvrtích Gottsunda a Stenhagen zapalují výrostci auta svým sousedům každý týden, rozbíjejí okna škol, kamenují autobusy městské dopravy, napadají policejní stanice (pokud tam jsou) a bijí se a zabíjejí mezi sebou. Co dělají politici a městská správa?

Zařídili, že do těchto čtvrtí autobus nedojíždí. A tudíž se kamení na něj nehází. Ostříhávají se křoviska, aby se v nich mladíci nemohli schovávat, a po zemi se hledají a odstraňují kameny. Policie má jezdit ve čtvrtích častěji, a nejen jezdit, ale i z aut vystupovat. Pokud totiž policejní auto jen zpomaluje, pak to „lze brát jako provokaci“, a když policisté nevystoupí, pak si lze myslet, že se bojí.

V Paříži v roce 2005 vše začalo tím, že policie honila dva mladíky až do trafostanice, kde zahynuli. Vyvolalo to bouře, na něž si určitě mnozí pamatují. V Londýně v roce 2010 to začalo také tvrdým policejním zásahem. To jsou rozbušky, jiskry, které výbuch bezprostředně působí. Musí však existovat prostředí, které dá doutnáku hořet a náloži vybuchnout. Tím doutnákem a náloží je bezesporu segregovaná společnost.

Všeobecná naštvanost

Na předměstí švédských měst Uppsala, Stockholm, Malmö nebo Göteborg žijí obyvatelé s nižším výdělkem (v Husby asi 50 procent stockholmského průměru), s velkou nezaměstnaností, špatnými výsledky dětí ve školách, neangažovanými rodiči, kteří ani do školy na třídní schůzky nechodí. Děti se baví po večerech rvačkami se sousedními gangy a drobnou kriminalitou.

Příčina nepokojů nespočívá jen v rozdělené společnosti. Happeningová akční situace pálení aut a střetů s policií dělá život barvitějším.Policie musí být už z hlediska náplně své práce k těmto místům přitahována, mladíky neustále kontroluje a přichází s nimi do konfliktů. Ke konfrontaci pak není daleko. I v Husby vše začalo policejním zákrokem, který mladá komunita čtvrti viděla jako nespravedlivý. Zemřel mladý člověk označovaný za kriminálníka, kterým, jak se zdá, vůbec nebyl.

Příčina nepokojů nespočívá jen v rozdělené společnosti. Svou roli hraje také městská atmosféra. Happeningová akční situace pálení aut a střetů s policií dělá život barvitějším. Auto se zapaluje snadno a výsledek je efektní. Davová euforie a skupinový tlak jsou další ingredience. Snad také někdo v pozadí, v davech jsou občas vidět starší osoby s plnovousem – islamisté si také můžou přihřívat svou polívčičku. A existují i podezření, že neonacistické skupiny chtějí rozpoutat chaos podobně jako v Řecku. Především však zde jsou kriminální gangy, které tvoří a brání své chráněné zóny.

Naštvaní jsou mladíci „bránící svou čtvrt“, naštvaní jsou policisté, stanou-li se terčem kamenování, naštvaní jsou pravicoví policisté, kteří by rádi trestali viníky. (Dodnes bylo ve Stockholmu zatčeno v souvislosti s těmito událostmi 29 lidí. Po londýnských událostech v roce 2010 bylo odsouzeno na 1300 osob.) Naštvaná je radikální levice, která možná vidí v rozhořčeném davu a ve vyslaných profesionálních demonstrantech revoluční předvoj.

Přistěhovalectví

První a základní příčina nepokojů spočívá v přistěhovalectví. Švédsko je stejně jako ostatní západní svět nyní v recesi a nově příchozí obyvatelé se nemůžou integrovat prací. O to víc závisejí na podporách. K tomu je třeba přidat nejasnou představu o multikulturalismu vykládaném velice široce, a tím prakticky naprosto neúčinně. Vedle toho bude vždy existovat určitá xenofobie (slovo rasismus se na rozdíl od Česka pro Švédsko nehodí).

Převážná většina přicházejících migrantů se chce etablovat, velkým problémem je však druhá generace a její přizpůsobení švédské společnostiBylo pouhou naivní vírou, že přijetí 1,5 milionu přistěhovalců (za uplynulých 25 let pro devět milionů Švédů) nepovede ke konfliktům. Dnes Švédsko přijímá přistěhovalce na kvóty a jen dočasně, například ze Sýrie. Vždy však budou existovat extrémně pravicové a extrémně levicové skupiny, které budou situaci využívat a jež si ve svém opovrhování demokracií podávají ruku.

Převážná většina přicházejících migrantů se chce etablovat, velkým problémem je však druhá generace a její přizpůsobení švédské společnosti. Dalším aspektem je švédská tradice otevřenosti a neexistence agresivního nacionalismu. Švédové pak vypadají naivně se svým postojem k lidem přicházejícím většinou z válečných konfliktů: „Teď jste tady a budete jako my.“

Nezaměstnanost, kulturní a jazyková izolovanost a ghettoizace v chudších stigmatizovaných čtvrtích přispívají k pocitům vyvrženosti. Konflikty jsou pak ostřejší, přičemž u mladých lidí jsou příčinou hulvátství, vandalismu a ničení soukromého majetku lidí žijících ve stejných podmínkách ve stejné čtvrti. To vede k rozhořčení i u těch, kterým říkáme obyčejní lidé.

Zpřísnění podmínek

Ve svém povolání překladatele mám za sebou hory přeložených dokumentů pro švédský migrační úřad. Poslední dobou je aktuální zejména somálština, uzbečtina, kyrgyzština, arabština. Švédský přístup k přistěhovalectví lze ve srovnání s evropským průměrem charakterizovat jako vstřícný a paternalistický. Na rozdíl od Francie mají přistěhovalci hlasovací právo v komunálních volbách prakticky hned, do švédského parlamentu (Riksdagu) můžou hlasovat nejpozději do pěti let. Chodí povinně na výuku švédštiny a švédských reálií.

Švédský přístup k přistěhovalectví lze ve srovnání s evropským průměrem charakterizovat jako vstřícný a paternalistickýV nedávné době však podmínky pro přistěhovalce poněkud zpřísnily – kdo nechodí na výuku, dostane snížený příspěvek. Vzniká z toho závislost na státní pomoci, lidé jsou pasivnější, státem vyznačené cestičky k normálnímu zaměstnání jsou dlouhé a plné byrokracie. Nakonec je člověk lapen do sítí sociální pomoci, zprostředkovatelny práce, přeškolovacích kurzů, prostě akcí a opatření, které nevedou nikam a jsou na nic.

Přátelé přistěhovalců do Švédska, kteří odjeli do USA, už dávno mají práci, svůj podnik. Jsou to samostatní a sebevědomí lidé vedle ostatních Američanů, koneckonců také přistěhovalců. Švédským přistěhovalcům odměřuje peníze byrokrat, který také hlídá, zda se daný člověk drží naplánované cesty. Z takového dohledu člověk rád odpadne. Má-li příbuzného s pizzerií, bude ještě dobře. Nemá-li, kam se má obrátit?

Nepřímá úměra

Mezi přistěhovalci je mnoho nevzdělanosti, existuje dokonce negramotnost. I v tomto ohledu je paralela s třídním přístupem a bojem dělnické třídy blízká, jednou z cest vysvobození je bezesporu dobré vzdělání. Školy s většinou přistěhovaleckých dětí dostávají i dvakrát vyšší dotace než ty „normální“. (To vím od svého syna, který učí a zabývá se financováním své soukromé školy.)

Jako by platila nepřímá úměra: čím více peněz a věnované péče, tím menší kladný efekt, a tím větší nevděkJako by však platila nepřímá úměra: čím více peněz a věnované péče, tím menší kladný efekt, a tím větší nevděk. Protože do postavení žebráka je člověk vnucen, kdo by děkoval za almužnu, kterou vlastně nechce? Ale třeba i chce, vždyť k nicnedělání tenhle systém v podstatě nutí, ač tvrdí opak.

A existuje ještě jeden aspekt. Všimli jste si toho rozhořčení proti skandinávským zemím, když dánský deník Jyllands-Posten otiskl karikaturu Mohameda? Právě proti nim, u nichž byla snaha o pochopení muslimů vždy v Evropě nejvstřícnější. Proč? Vysvětlil jsem si to jako záměrný útok na ty, kdo můžou nabídnout smír a spolupráci. Někdo prostě smír a spolupráci nechce.

Uklidňování situace

Situaci dnes uklidňují nepolitické a nereligiózní organizace vzniklé v těchto předměstích. V Husby se taková organizace jmenuje Megafon, v předměstích Göteborgu Pantrarna (Panteři).  V roce 2008 dokázali výtržnostem v předměstí Rinkeby v Malmö zabránit organizovaní rodiče. Jak už však bylo řečeno, toto je boj proti projevům krize, nikoli proti krizi samotné.

Společnost musí mít odvahu mluvit o hlubších a hlavních příčinách. Organizace vzniklé samy od sebe v předměstích přinášejí konečně do diskusí autentický hlas aktérů nebo sousedů oněch aktérů sociální frustrace s mnoha – i mezinárodními – kořeny.