Ceska Pozice

Dokument Zuzany Piussi: V hlavní roli slovenská justice

Z pohrdání demokratickými pravidly a zásadami právního státu se dlouhodobě stala jedna z klíčových norem veřejného života na Slovensku.

Dokumentární film Nemoc třetí moci z roku 2011 renomované slovenské režisérky Piussi o černých dírách v justici a o katastrofálním stavu vymahatelnosti práva na Slovensku se také týká svobody projevu a mezí dokumentárního filmu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Dokumentární film Nemoc třetí moci z roku 2011 renomované slovenské režisérky Piussi o černých dírách v justici a o katastrofálním stavu vymahatelnosti práva na Slovensku se také týká svobody projevu a mezí dokumentárního filmu. | foto: © foto archiv Nemoc tretej mociČeská pozice
Dokumentární film Nemoc třetí moci z roku 2011 renomované slovenské režisérky Piussi o černých dírách v justici a o katastrofálním stavu vymahatelnosti práva na Slovensku se také týká svobody projevu a mezí dokumentárního filmu.

V roce 2011 natočila renomovaná slovenská režisérka Zuzana Piussi politický dokument Nemoc tretej moci (Nemoc třetí moci) o černých dírách v justici a o katastrofálním stavu vymahatelnosti práva na Slovensku. Nedávno, zejména poté, co jej odvysílala Slovenská televize, vyvolal na Slovensku bouřlivou diskusi – mimo jiné i o svobodě projevu či o mezích dokumentárního filmu. Jeho režisérce Piussi za něj dokonce mělo hrozit trestní stíhání a dva roky vězení. V širších slovenských souvislostech se nad tímto dokumentem zamýšlí Milan Žitný.

Z pohrdání demokratickými pravidly a zásadami právního státu se dlouhodobě stala jedna z klíčových norem slovenského veřejného života. Právě toto téma hraje hlavní roli v příběhu dokumentárního filmu Nemoc tretej moci režisérky Zuzany Piussi o stavu slovenské justice. A stal se dokonce záminkou k podání trestního oznámení soudkyní Helenou Kožíkovou, jež v něm vystupuje, kvůli trestnému činu „porušení důvěrnosti ústního projevu“. Podle mluvčí slovenské policie vyšetřovatel zahájil ve věci trestní stíhání. Prokurátor ho však v minulých dnech zastavil.

Soudkyně Kožíková podala kromě toho i žalobu podle občanského řádu na veřejnoprávní Slovenskou televizi, která dokument vysílala v rámci diskusního pořadu Pod lampou, a požaduje 30 tisíc eur za „poškození dobré pověsti“. Hrozí také, že se Zuzana Piussi bude muset podílet i na finančním „odškodnění“ soudkyně.

Kožíková versus Lauková

Důvod, proč se soudkyně Kožíková rozzlobila, je přitom delikátní a jeho rozmazávání jí na dobré pověsti nepřidá. Coby členka Soudní rady Slovenské republiky (nejvyšší orgán slovenského soudnictví) a zároveň předsedkyně bratislavského okresního soudu totiž před dvěma lety průkazně šikanovala dnes již zesnulou soudkyni Martu Laukovou.

Helena Kožíková coby členka Soudní rady SR a předsedkyně bratislavského okresního soudu šikanovala dnes již zesnulou soudkyni Martu Laukovou

Ta v roce 2009 při rozhodování o vzetí do vazby člena mezinárodního převaděčského gangu odmítla snahu své nadřízené, tehdejší šéfky bratislavského okresního soudu Gabriely Bul’ubašové, ovlivnit její rozhodnutí tak, aby na jednoho z převaděčů vazbu neuvalila. Následovalo šikanování soudkyně Laukové, a to i poté, co vážně onemocněla a od podzimu 2009 byla práce neschopná.

Nová šéfka bratislavského okresního soudu Kožíková navíc v roce 2010 navrhla Soudní radě SR, v níž zasedala, aby Laukové bylo zastaveno vyplácení příplatků k náhradě příjmu a k nemocenské pro „účelovou neschopnost práce“. Lauková následně v létě 2010 „účelově“ zemřela, čímž se dalšímu šikanování vyhnula. To byla nepochybně z hlediska Kožíkové zavrženíhodná výmluva, neboť příběh zpupnosti justice žil dál – v dokumentu Zuzany Piussi.

Trestní oznámení a žaloba

V dokumentu mimo jiné dcera zesnulé soudkyně Laukové klade otázky soudkyni Kožíkové tykající se jejího přístupu k její mamince. Režisérka Piussi přitom Kožíkové pro jistotu zakryla oči černou páskou. Možná to ji rozčílilo. Na Slovensku je totiž zvykem médií zakrývat některým veřejným činitelům oči kvůli obavě ze soudního postihu. Následkem toho pak však vypadají stejně jako dosud nepravomocně odsouzení zločinci.

Kožíková v trestním oznámení i v žalobě na veřejnoprávní Slovenskou televizi tvrdí, že jako soudkyně má ze zákona právo na větší ochranu soukromí než jiní veřejní činitelé. To je pravda, vztahuje se to však jen na výkon povolání v soudním řízení.

Slovenská justice se v oblasti vděčnosti různým kreaturám, jimž se slušná společnost vyhýbá, již mnoho let skutečně činíKožíková předkládala návrh na zastavení vyplácení příspěvku v nemocenské soudkyni Laukové nikoli jako soudkyně, ale jako veřejný činitel – členka Soudní rady SR. V tomto postu pro ni ale platí stejná pravidla jako pro kteréhokoli státního zaměstnance.

Politické reálie

Čím víc se Slovensko vzdaluje od listopadu 1989, tím víc se k občanům přibližuje jeho mocenský establishment. A snaží se je umravnit prostředky, jež jsou mu nejbližší – šikanováním, zastrašováním a podobnými projevy náklonnosti v rámci „demokratického“ dialogu. To není žádný objevný názor, nýbrž pocit rozšířený ve společnosti, jenž vychází ze slovenských politických reálií.

Slovenští politici, kteří v roce 1995 stáli za únosem syna tehdejšího prezidenta Michala Kováče, byli zbaveni všech obvinění vznesených proti nim po roce 1998. Exprezident Kováč se dokonce musí veřejně omluvit bývalému řediteli Slovenské informační služby (SIS) Ivanu Lexovi, protože po únosu ukázal právě na něho. Soud rozhodl v Lexův prospěch bez ohledu na obžalobu prokuratury, jež se opírá o výslechy mnoha svědků, i na vyjádření někdejšího náměstka SIS Jaroslava Svěchota.

Ten v rozhovoru pro týdeník Plus sedm dní v polovině roku 1999 potvrdil účast SIS na únosu, přičemž poznamenal, že jeho duchovním otcem byl tehdejší premiér Vladimír Mečiar, jenž měl s prezidentem Kováčem vážné spory právě kvůli Lexovi. Slovenská justice se v oblasti vděčnosti různým kreaturám, jimž se slušná společnost vyhýbá, již mnoho let skutečně činí.

O marketing nejde

Soudkyně Marta Lauková v roce 2011 získala cenu „Bílá vrána“ in memoriam, kterou udělují neziskové organizace Via iuris a Aliance Fair-play. Za režisérku Piussi se veřejně a hlasitě postavily slovenské i české profesní organizace. Kdyby to nebyl takový tristní groteskní příběh, dalo by se říct, že „riot“ okolo dokumentu je promyšlený marketingový tah režisérky Piussi, jímž se snaží upoutat pozornost veřejnosti na svůj dokument. Asi to však nebude pravda.

Její filmy totiž, aniž by se jim dostávalo pozornosti médií prostřednictvím placených PR agentur, poutají pozornost veřejnosti a vyvolávají rozruch, který nikdo neobjednal ani nenaprogramoval. A to nikoli lacinými triky, ale výběrem témat a schopností je vidět a zprostředkovávat v kontextu slovenských reálií veřejného života tak, že vyvolávají groteskní smích a i zděšení – například film „Křehká identita“ o slovenských nacionalistech.

Kam utéct ze země, ve které člověka na jedné straně ohrožuje mocenská arogance a zkorumpovanost politických elit a na druhé na něho ječí psychopatický dav?

Piussi ukazuje dvě tváře tohoto obskurního světa. Až sakrální úsilí, s nímž někteří politici i neznámí lidé prosazují vyfabulované dějin. Ty mají být pro Slováky jakýmisi starými pověstmi slovenskými, hrdinnými bylinami nebo eposy o heroické době, v níž od Karpatské kotliny přes Panonskou nížinu až po Jadran měli takzvaní „staří Slováci“ jako suverénní a vzdělaní vládcové vládnout ostatním slabším a bezvýznamnějším etnikům. Divák se směje, ale zvážní, když se objeví profánní tvář tohoto světa – autoritářská, až totalitární nesmlouvavost a agresivita, s níž aktéři tažení za „národní“ hrdost vystupují vůči těm, jimž jsou falešné mýty a neexistující hrdinové k smíchu.

Zkracování šňůry

Nejnovější film Zuzany Piussi Od Fica do Fica, který měl premiéru 20. listopadu, není, jak by se mohlo z názvu zdát, o současném předsedovi slovenské vlády. Zachycuje totiž období od roku 2010, kdy první vládu populistického vůdce strany Smer Roberta Fica vystřídal na dva roky kabinet liberální premiérky Ivety Radičové, po jehož pádu kvůli neschválení takzvaného eurovalu a předvolebnímu skandálu známému jako kauza Gorila z roku 2006 se Fico opět vrátil k moci.

Po zhlédnutí tohoto filmu řeší divák otázku: Kam utéct ze země, ve které ho na jedné straně ohrožuje mocenská arogance a zkorumpovanost politických elit a na druhé na něho ječí psychopatický dav, v němž dominují sebestředná individua s mesianistickými komplexy a bez sebemenšího tušení, co znamenají pojmy, jako je zastupitelská nebo přímá demokracie, právní stát, tolerance či dialog?

Multiplexové kino Cinemacity odmítlo nejnovější film Zuzany Piussi Od Fica do Fica do distribuce, protože je politicky zaměřený. Audiovizuální fond na podporu slovenské kinematografie zase odmítl přispět na jeho propagaci. I tak vypadá svět slovenského feudalismu, v němž trojjediná vyšší moc usiluje o to být co nejblíže k občanovi. A to zkracováním šňůry, s níž se může demokraticky a svobodně pohybovat, kam mu její délka laskavě umožní.

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.