Ceska Pozice

Dohoda o rozpočtové disciplíně bez nás. Je to problém?

Neúčast ČR v rozpočtové unii vyřešení dluhové krize neohrozí. Stejně jako naše neúčast v eurozóně neohrozí existenci eurozóny.

Zní to jako velké drama, když nejvyšší činitelé unie vyhlašují, že 25 zemí se připojilo k dohodě o rozpočtové disciplíně a jen Velká Británie a Česká republika zůstaly mimo. Ocitli jsme se tedy na oné zlověstné periferii Evropské unie? Dostáli jsme pověsti, že nejlépe umíme lavírovat? Je to osudový omyl České republiky, jímž se vydělujeme z kontinentálního vývoje? I kdyby to tak někdo chtěl nazývat, přežijeme to, samozřejmě. Existují možná geopolitické důvody, proč nestát mimo, o něž se budou opírat tvrdé kritiky českého postoje. Ale je dobré mít na paměti i argumenty, které vedly k odmítnutí.

Především se premiér Petr Nečas v Bruselu pochlapil a řekl „ne“ něčemu, co by v konečné fázi mohlo být rozpočtovou unií neboli podle jeho slov „dramatickou změnou podmínek, které odsouhlasili občané v roce 2003 v referendu“. K tomu, aby Nečas kývl, skutečně nemá demokratický mandát.

A jsou přinejmenším čtyři důvody, proč se v tento okamžik kvůli pondělnímu rozhodnutí nemusíme přemrštěně znepokojovat a Brusel jakbysmet.

Naše neúčast v paktu o fiskální odpovědnosti alias fiskální unii neohrozí vyřešení dluhové krize eurozóny, asi stejně jako naše neúčast v eurozóně neohrozí existenci eurozóny. Na to je Česká republika příliš marginální a v tomto smyslu je na „periferii“ unie hned od svého vstupu do ní v roce 2004.

zpět na článek


© 2022 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.