Diskuse k článku

Do vzpomínek promlouvají i jiné věci než to, co jsme zažili

„Paměť v principu nefunguje příliš jinak než stránka na Wikipedii. Můžete na ni vstoupit a cokoli na ní změnit – neznatelně, ale i zásadně –, ale musíte si současně být vědomi, že totéž mohou kdykoliv učinit i jiní lidé,“ říká v rozhovoru americká psycholožka Elizabeth Loftusová.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
L. Kašparová 17.10.2018 11:21

tak

takže už se zcela seriózně pracuje na tom, abychom zapomněli skutečnost a v paměti drželi smyšlenky. no, můžeme to pozorovat na výkladu dějin (za války se čechům žilo skvěle, nic se nikomu nedělo, pokud nepůsobil proti říši, zatímco po válce jsme prakticky všechny odsouvané němce znásilnili a pobíjeli děti – tedy nevím, jak je možné, že po těch masakrech vůbec do německa nějaký odsunutý dorazil, ale dějinná paměť se evidentně má ubírat tímto směrem). za komunismu stál a každým člověkem minimálně jeden stbák, ale spíš dva (kam se asi poděli, chlapci, po listopadu...) pěkně se nám to implantuje do mozků, a hurá, máme konečně všichni svorně jasno! Smekneme se nad novou pravdou!

V. Novák 12.10.2018 18:02

Jsem jediný, koho napadlo jméno Nečesaný?

...

J. Schneider 8.10.2018 11:04

Pěkný rozhovor

Jenom poznámku k oněm "implantovaným" zdravým, avšak nepravdivým informacím/vzpomínkám z mládí, třeba kvůli tloustnutí a cukrovce: není třeba dětem lhát, stačí jim vyprávět pohádky. Od toho tu jsou. Nehrají si na realitu (bylo-nebylo), a přitom nesou ponaučení. Podobně je tomu se "zvěstnými příběhy", jak starozákoník profesor Balabán jinotajně nazývá biblická vyprávění. Nejde například o to, zda byly z egyptského otroctví vyvedeny dva kmeny, nebo deset, nebo vůbec žádný. Jde o sílu naučného příběhu. Tragédie ovšem nastává, když někdo začne brát ony pomocné informace, které nesou poselství, za důležitější, než samo ponaučení.