Do vlády míří Kalouskův zákon, na který všichni s…!

Novela zákona o finanční kontrole má zavést manažerskou odpovědnost a nezávislý interní audit ve veřejné správě. Je tomu skutečně tak?

Ministr financí Miroslav Kalousek splní jeden z preventivních bodů protikorupční strategie vlády. foto: © ČTK, ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Ministr financí Miroslav Kalousek splní jeden z preventivních bodů protikorupční strategie vlády.

Ministr financí Miroslav Kalousek splní jeden z preventivních bodů protikorupční strategie vlády. Ve středu 18. ledna projedná vláda novelu zákona o finanční kontrole, kterou připravili jeho úředníci. Má to ale „drobnou“ vadu: tato kosmetická úprava ještě více zkomplikuje současný složitý systém finančního řízení a kontrol. Jde o nedostatek kompetence, nebo o úmysl?

Přijetí legislativy, která by podobně jako ve vyspělých zemích zavedla skutečnou manažerskou odpovědnost a funkčně nezávislý interní audit ve veřejné správě, se ministerští úředníci dlouhodobě brání. Místo toho se stále drží kontrol známých z doby normalizace. V současnosti platný kontrolní systém přitom selhává při poskytování dotací z evropských i národních fondů.

Původně se počítalo s tím, že nynější, již překonaný zákon o finanční kontrole bude nahrazen úplně novou legislativou. Ta měla konečně zavést ve světě standardní nástroje finančního řízení ve veřejné správě. Se souhlasem kabinetu však ministerstvo financí (MF) přibližně před rokem tento záměr změnilo a nyní se počítá již jen s novelou.

Jak to v praxi funguje?

Kalouskova byrokracie využívá toho, že většina politiků nerozumí nebo nechce rozumět do hloubky procesům a preventivním mechanismům, které by opravdu zamezily nesmyslnému plýtvání. Zákon o finanční kontrole definuje především schvalování veřejných příjmů a výdajů, kontrolu, interní audit a zásady hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti. Má ale nedostatky.

U schvalování veřejných příjmů a výdajů chybí vymahatelná odpovědnost. Kdy byl například naposledy vyhozen nějaký úředník nebo politik za to, že schválil nevýhodnou smlouvu? Mohli bychom začít procházet jednu mediálně probíranou kauzu za druhou, ale těžko bychom někoho po zásluze odvolaného našli.

Zásady hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti jsou v zákoně sice definované, ale... Mají jednotlivé úřady k dispozici i závazné směrnice, které by tato pravidla podrobně rozpracovaly? Nemají. Schvalují politici a úředníci hospodárné a efektivní nákupy, které nejsou předražené? Evidentně ani zdaleka ne.

Malá odbočka. Ministr financí Miroslav Kalousek již v roce 2007 na jednom ze svých referátníků v komentáři k odvolávání interních auditorů, jež je součástí zákona o finanční kontrole, napsal výstižnou větu: „Co se zákonem, na který všichni s...?“ Nemělo by ale být hlavní snahou a úkolem pro ministra financí, aby pod jeho vedením vznikaly takové zákony, které budou muset brát všichni vážně?

Také interní audit je v několika paragrafech zákona popsaný. Realita je ale taková, že tito auditoři jsou vydáni na milost úředníkům, které auditují, a chybí jim to nejdůležitější – funkční nezávislost. Jde o další věc, které se ministerstvo financí dlouhodobě brání, a opět se můžeme dohadovat – je to nedostatkem kompetence, nebo úmyslně?

V soukromých společnostech je auditor podřízený výboru pro audit, který schvaluje roční plány, odměny, zdroje na vzdělávání a projednává výsledky auditu. Proč jsou tyto výbory zřizovány? Jednoduše proto, aby hájily zájmy vlastníků proti managementu, kterého zajímají především vysoké odměny.

Ve veřejné správě management, tedy úředníci a politici, převálcoval svými pravomocemi vlastníky – daňové poplatníkyAle ve veřejné správě tomu tak bohužel není a ani novela zákona se vznikem výborů pro audit nepočítá. Management, tedy úředníci a politici, převálcoval svými pravomocemi vlastníky – veřejnost, respektive daňové poplatníky. „Výbory pro audit nemají žádnou výkonnou funkci. Mohou podávat stanoviska nebo doporučení, ta ale nemají právní dopad. Nepředstavují žádnou ochranu auditorů, nýbrž poradní orgán vedení. Zřejmě proto se o nich nezmiňuje ani mezinárodní rámec, ani nás k jejich zřízení Evropská komise nikdy oficiálně nevyzvala,“ argumentuje pro nepotřebnost výborů ministr Kalousek.

Nemohou být ale důvody trochu jiné? Například možnost ovlivňovat auditory a jejich práci. Čistě teoreticky: co udělám, když budu politik nebo úředník, který je auditovaný? Co kdybych třeba nepodepsal roční plán auditů, nedal auditorům žádné peníze na vzdělávání a nastavil jim mizerný plat? Nebo rovnou nepohodlného auditora odvolal a nahradil svým kamarádem? Potom zůstane zaručeno, že audit na mém ministerstvu bude vždy referovat o tom, že je všechno v pořádku.

Česká politická reprezentace se navíc za uplynulých 22 let nepoučila a jediné, co tvrdohlavě prosazuje, je následná kontrola. Už ze samotného názvu zákona (o finanční kontrole), který by se měl ve skutečnosti zabývat především finančním řízením a auditem, plyne, co dokážou úředníci ministerstva financí nejlépe: zformovat armádu úředníků, kteří chodí na kontroly a zapisují do svých protokolů chyby kontrolovaných ve chvíli, kdy už je pozdě.

A to je pro stát i daňové poplatníky drahý luxus. Nejenom proto, že nás tito úředníci stojí miliardy korun na mzdách, ale hlavně proto, že jejich zjištění už nelze napravit.

Česká cesta vždycky zafungovala

Při vstupu do Evropské unie se Česká republika zavázala sjednotit procesy při řízení veřejných financí s takzvaným modelem PIFC založeném na třech pilířích:

  1. finančním managementu a manažerské kontrole;
  2. funkčně nezávislém interním auditu;
  3. centrální koordinaci.

Co to v překladu znamená? Že budeme mít definované jasné postupy pro schvalování veřejných příjmů a výdajů, které nebudou pouze formálním podepisováním papíru tak, jak je tomu dnes. Ověřování bude nástroj managementu a bude se využívat hlavně před proplacením jakékoliv faktury. Management ve veřejné správě bude odpovídat za nesprávné výdaje. Interní audit bude „nezávisle“ auditovat systémy a konkrétní projekty.

To je skutečný dvoustupňový model. A proč pouze dvoustupňový? Aby se používaly jednotné postupy, aby nechodilo po příjemcích dotací milion nekoordinovaných kontrol, které stejně v praxi samy od sebe nic podstatného nezjistí, následně ověřují několikrát totéž, nebo jsou nástrojem úmyslného šikanování.

Z důvodové zprávy k novele by se mohlo zdát, že tomu úředníci ministra Kalouska dobře rozumějí a chtějí to samé. Dočítáme se: „Nejvýznamnější změnou je z důvodu přiblížení se dobré praxi zemí Evropské unie zavedení dvoustupňového systému finančních kontrol, konkrétně zařazení výkonu auditu ve veřejné správě do systému finanční kontroly s tím, že dochází k důslednému rozdělení kontrolních mechanismů finančního řízení v manažerské odpovědnosti od výkonu auditní činnosti. Předpokládá se, že část výkonu klasických veřejnosprávních kontrol by měla postupně přejít na výkon auditní činnosti.“

Realita je ale poněkud jiná. Pojďme spolu jako malé děti v mateřské škole spočítat jednotlivé prvky Kalouskova systému:

  • veřejnosprávní kontrola – uskutečněná poskytovatelem dotace – konkrétním ministerstvem, krajem nebo obcí;
  • veřejnosprávní kontrola – uskutečněná ministerstvem financí;
  • veřejnosprávní kontrola – uskutečněná územním finančním orgánem, respektive daňovým úřadem;
  • audit ve veřejné správě – uskutečněný ministerstvem financí;
  • audit ve veřejné správě – uskutečněný poskytovatelem dotace – konkrétním ministerstvem, krajem nebo obcí;
  • vnitřní kontrolní systém – řídící kontrola;
  • vnitřní kontrolní systém – interní audit.

Již z toho je evidentní, že celý systém je nepřehledný, jednotlivé druhy kontrol a auditů se překrývají. Finanční úřady v systému jsou, nebo nejsou, kdo ví? Nikdo tomu vlastně ani pořádně rozumět nemůže, a proto si mnoho šikovných politiků vykládá řídící a kontrolní prostředí po svém. A jak to nakonec dopadá? Když se v praxi prokáže plýtvání, často nikdo vlastně nic neporušil, a proto je nemožné vyvodit osobní zodpovědnost.

Kromě toho ministerstvo financí vykonává například takzvané přezkumy hospodaření, takže u krajů nebo obcí přibude další následná kontrola. Když to tedy spočítáme, dospějeme minimálně k sedmistupňovému systému, který navrhuje Kalouskova novela. No a to nepočítáme další zákony, podle kterých se v České republice kontroluje, nezbytné standardní ověřování Nejvyššího kontrolního úřadu nebo audity evropských institucí.

Výše uvedený audit ve veřejné správě a hlubší zapojení finanční správy jsou jedněmi z hlavních novinek, které nám novela přináší. Neměla by se ale spíše daňová správa zaměřit na kvalitní a důsledný výběr daní? Větší zapojení finanční správy do kontroly může působit jako novinka, ale jeho kořeny lze pozorovat v období normalizace a budování socialismu po vzoru „nezávislého“ dozoru stranického aparátu.

Nakonec prý ještě ušetříme

Když se podíváme do další části důvodové zprávy novely zákona o finanční kontrole, dočteme se: „Nedojde k žádnému zvýšení nákladů na výkon kontrolních činností, neboť zákon nepředpokládá zřízení žádných nových pracovních míst, pouze předpokládá přeskupení personální kapacity v rámci vnitřní organizační struktury pro výkon kontrolních a auditních činností dle potřeb orgánů veřejné správy, spočívající v přijetí příslušných organizačních opatření.“

„Berňáky“ budou ještě více kontrolovat dotace, aby mělo ministerstvo financí v ruce nestandardní mocenský nástrojTato demagogie je zřejmě tím nejhorším, co nám chtějí byrokrati naservírovat. Skrytě nám totiž sdělují, že na jedné straně zavedou další kontrolní a auditní postupy. „Berňáky“ budou ještě více kontrolovat dotace, aby mělo ministerstvo financí v ruce nestandardní mocenský nástroj, na úřadech se bude zavádět podivný audit ve veřejné správě, aniž by se zrušila nesmyslná veřejnosprávní kontrola. Na druhé straně zůstane stejný počet úředníků na to, aby současně s těmito „novinkami“ dělali interní audit a formálně podepisovali papíry při schvalování příjmů a výdajů.

Jaký bude tedy přínos toho, o čem bude naše protikorupční vláda ve středu jednat? Nastane další rozdrobení a tím ochromení řídícího a kontrolního systému veřejných institucí v České republice. Posílí Kalouskova finanční správa, která místo vybírání daní, které se jí nedaří, bude ještě více terorizovat příjemce dotací. Manažerská odpovědnost pro úředníky zůstane nevymahatelná. Na úkor silného, funkčně nezávislého interního auditu se bude dále kontrolovat jako za komunismu.

Ptejme se proto potřetí a naposledy: Jde o nekompetentnost, nebo o úmysl? Budou na řádné řízení a kontrolu veřejných financí – řečeno spolu s ministrem – nadále všichni s…?

Počet příspěvků: 4, poslední 10.3.2012 11:33 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.