DNA dřeva proti vrahům pralesů

Vědci nabídli „kriminalistickou“ metodu, jež prokáže, odkud dřevo či výrobek z něj pochází.

Likvidace deštného pralesa v provincii Východní Kalimantan na indonéské části ostrova Borneo. foto: © REUTERS/Stringer IndonesiaČeská pozice

Likvidace deštného pralesa v provincii Východní Kalimantan na indonéské části ostrova Borneo.

Zavíráme oči před zjištěním, že panenku Barbie a další hračky výrobci balí do papíru z ilegálně pokácených pralesních stromů. Kdo ví, odkud pochází eben nebo palisandr na výrobu luxusního nábytku a hudebních nástrojů. Reklamy nabízejí tropické dříví na verandy odolné dešti. Většina výrobků z pralesního dřeva přichází právě sem – do Evropy, USA, Japonska, Austrálie…

Pro většinu lidí kromě nemnoha vědců a ekologických aktivistů to není žádný problém. Tato lhostejnost jen dokazuje, že pláč vyspělého světa nad osudem pralesů významných pro přírodní rovnováhu celé Země je do značné míry falešný. Vina totiž není jen na státech, na jejichž území jsou pralesy i mají nezvladatelné sociální problémy, které ženou obyvatelstvo do kácení a vypalování. Nesou ji i dovozci zboží nelegálně získaného z pralesa. A vyspělé státy, které nejsou schopné takové dovozy regulovat.

Vědci nyní nabídli účinný způsob, jak dokázat, odkud konkrétní dříví a výrobek z něj pochází. Stejně přesně, jako jsou dnes kriminalisté schopní najisto určit viníka. Obojí dle stop DNA.

Pašeráci mají utrum

Na výsledky práce týmu vedeného australským biologem Andrewem Lowem z Australian Centre for Evolutionary Biology and Biodiversity při univerzitě v Adelaide upozornil v rozhlasové stanici Leonardo vědec a popularizátor vědy Jaroslav Petr. Australští vědci využívají molekulárně genetické techniky, které spolehlivě určí původ jakéhokoli dřeva – jak z čerstvě pokácených stromů, tak z výrobků. S dalšími australskými vědci a singapurskými praktiky vyvinul Lowe způsob odběru vzorků, izolace DNA a konečných analýz.

Nejprve je stanoven „čárový kód DNA“, dle nějž lze určit, z jakého druhu stromu dřevo pochází. Petra zaujala velká podobnost s čárovým kódem uváděným na výrobcích. Ani dřeva neznalého celníka tak nelze obalamutit a vydávat dřevo chráněných stromů za dřevo jiných druhů, na něž se nevztahují přísné mezinárodní normy.

Tím však určování ani zdaleka nekončí. Lze totiž dospět až k určení konkrétní lokality, z níž dané dřevo pochází. Děje se to po určení „otisku DNA“. Petr to popisuje jako určení série čtrnácti speciálně vybraných úseků dědičné informace, kde se krátké úseky DNA (mikrosatelity) několikrát opakují. Počet opakování je u jednotlivých mikrosatelitů různý a jejich kombinace určuje jedinečný profil daného vzorku.

Evropané, Američané a další si musejí uvědomit, že nelze hlásat „nekácejte tropický deštný prales“ a zároveň vydělávat na produktech, které z ničení pralesa vzešly

Očekává se rychlý nástup této metody. Do pěti let by měly být zmapované čárové kódy nejen všech stromů, ale i travin z celého světa. Pašeráci to budou mít těžké. Ovšem jen za předpokladu, že státy začnou při obchodu s dřevem vědeckou metodu zjišťování DNA uplatňovat.

Černý obchod zatím vzkvétá

Lowova metoda se poprvé prakticky využila při identifikaci dováženého dřeva v Austrálii v roce 2007. Navzdory tomu do ní proudí nejméně deset procent dřeva z černých těžeb. Jinde je to ještě mnohem horší. Petr také uvádí, že v Amazonii, rovníkové Africe, Indonésii a na východě Ruska se v rozporu se zákonem získává víc než polovina těženého dřeva. A to se s falešnými dokumenty i vyváží.

Boj proti ničení tropických pralesů je nejlépe začít doma v Evropě. Účinný kontrolní systém by z dovozu vyloučil falešně deklarované dřevo, které bylo pokácené nelegálně. Dovoz indonéského palmového oleje či brazilského bioetanolu nová metoda samozřejmě nepostihne, přestože zemědělské komodity, které daly těmto výrobkům vzniknout, vyrostly na místě vyklučeného pralesa. Evropané, Američané a další si musejí uvědomit, že nelze hlásat „nekácejte tropický deštný prales“ a zároveň vydělávat na produktech, které z ničení pralesa vzešly. Ať nám dovážené steaky z brazilského hovězího zhořknou v puse, uvážíme-li, že přivandrovalí drobní chovatelé dobytka mají na svědomí 70 procent žďářených ploch.

Brazilské vnitřní politické a společenské mechanismy, které vedou k likvidaci pralesa, už popsal jeden z  největších českých znalců Amazonie Jan Dungel. Smyslem tohoto článku je připomenout, že vůči odpovědnosti za zánik pralesa nejsme z obliga. Něco můžeme sami uhlídat, například výstavbu „tropické“ verandy před vlastním domem, něco však nikoli, kupříkladu brazilský bioetanol přimíchaný do benzinu.

Tržní komsomolci se určitě budou ošívat, že zase někdo volá po regulaci obchodu, ale nechceme-li díl deštných pralesů prostavět, projíst či propálit, měla by si celá Evropská unie pohlídat, aby se nepřiživovala na mrtvole deštného pralesa. Dovážené dřevo lze díky Lowovi zkontrolovat s filigránskou přesností. Jak však uvádí Dungel, těžba dřeva se na devastaci pralesa podílí jen dvěma třemi procenty.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.