Dilema centrálního bankéře

Evropská centrální banka je v současnosti jedinou institucí, která ještě může udržet projekt eurozóny a eura samotného pohromadě.

Klíčovými událostmi uplynulého týdne byly dvoudenní zasedání americké centrální banky (Fed) a následně čtvrteční setkání evropských centrálních bankéřů v německém Frankfurtu. Prezident Evropské centrální banky (ECB) Mario Draghi svým projevem v minulém týdnu pořádně rozvířil spekulace ohledně dalších kroků ke snížení tlaku na společnou evropskou měnu a státní dluhopisy jihoevropských zemí. Zároveň si však na sebe svými výroky upletl pověstný bič v případě, že by finanční trhy nevyhodnotily návrhy ECB jako dostatečné. A něco podobného se ve čtvrtek 2. srpna stalo.

Draghi na tiskové konferenci po jednání ECB nepředstavil žádné konkrétní nástroje. Jeho výroky měly spíše neurčitý až vyhýbavý charakter, což také prezident v následných komentářích pořádně schytal.

Na obhajobu Draghiho je ale nutno podotknout, že jeho situace je neskutečně obtížná. Ital nemá tak silnou pozici jako jeho americký protějšek z Fedu Ben Bernanke, musí daleko více manévrovat a tlaky na jeho osobu jsou pro běžného smrtelníka stěží představitelné. Navíc, ačkoliv si to málokdo uvědomuje, ECB je v současnosti jedinou institucí, která ještě může udržet projekt eurozóny a společné evropské měny pohromadě.

ECB se přidá do party

ECB je připravena k nákupu státních dluhopisů, ale jen v případě, že dotyčné země nejdříve oficiálně požádají o finanční pomoc. Jak by takový postup vypadal ve skutečnosti? Podotýkám, že je to jen jedna hypotetických možností, přičemž variant je řada. Pokud tedy země oficiálně požádá o finanční pomoc, dostane ji z evropského záchranného fondu ESM (ovšem v případě, že jej Německo ratifikuje). Fond bude mít status banky, a bude se tak moci účastnit emisí státních dluhopisů na primárním trhu. ECB poté tyto dluhopisy od fondu odkoupí. ESM bude disponovat novými eury a ECB bude mít v bilanci dluhopisy.

V podstatě jde o nekrytý tisk peněz ze strany ECB, tedy o něco, co bylo dlouhá léta oficiálně tabu a zcela v rozporu se zásadami centrálního bankovnictví. Časy se však mění a nová doba si žádá staronová opatření. Nebudeme si nic namlouvat, tisk peněz je stále populárnější. Tiskne Fed (americká centrální banka), Bank of Japan a králem objemu v porovnání s velikostí ekonomiky je v posledních letech Bank of England. ECB se tedy jen – navzdory nesouhlasu Německa – přidá do party.

Další tisk peněz v USA se stále odkládá, možná na září, možná na pozdější termín Zbylé události týdne neměly na finančních trzích zdaleka takovou odezvu. Zasedání Fedu se obešlo bez překvapení. Další tisk peněz se stále odkládá, možná na září, možná na pozdější termín. Předstihové indikátory i tvrdá data z reálné ekonomiky v Evropě i v USA vykazují nadále zhoršující tendenci.

To samé platí pro Českou republiku. Marginální zvýšení hodnoty indexu nákupních manažerů či meziroční růst maloobchodních tržeb těsně nad nulu nelze rozhodně považovat za obrat k lepšímu. Toho si je velice dobře vědoma i Česká národní banka, která na čtvrtečním zasedání zhoršila výhled růstu ekonomiky pro letošní i příští rok. Zároveň prognózuje slabší kurz koruny pro následující roky.

Dolar pod 20 korun? Možná již brzy.

Na devizovém trhu byl až do čtvrtečního zasedání ECB relativní klid. Ve vztahu k euru koruna v uplynulém týdnu hledala síly na útok k silnějším úrovním a obchodovalo se v pásmu 25,20 až 25,40 Kč. Právě hladina 25,20 představuje pro korunu silnou bariéru. Pokud však bude překonána, je cesta k hranici 25 Kč volná. Při pohledu na vývoj zbylých středoevropských měn je pravděpodobné, že se tak co nevidět stane.

Vůči dolaru je situace jiná. Kurz se prioritně odvíjí od obchodování hlavního měnového páru dolar euro a tam to s evropskou měnou již několik měsíců nevypadá vůbec dobře. Pravděpodobnost korekce eura se však zvyšuje a americký dolar za méně než 20 korun by se tak mohl stát v srpnu realitou.