Dejte jim medaili, šumavským hrdinům!

Náhlé probuzení inspekce životního prostředí, jež udělila národnímu parku pokutu, může vzbuzovat dojem, že se snažíme šumavský problém řešit.

foto: © Česká poziceČeská pozice

KOMENTÁŘ Čestmíra Klose / Pokuta, kterou Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) udělila v pondělí Správě národního parku Šumava za nedodržování zákonů, nabude právní moci 12. září. To je zajímavé datum, protože to je přesně den, kdy na Šumavu dorazí mise Generálního ředitelství životního prostředí Evropské komise.

Časová shoda bije do očí, protože o pokutě inspekce rozhodla až po sáhodlouhých odkladech. Že teprve nepříjemnost v podobě ohlášené mise rozhoupala inspekci k činu, nikdo nikomu nevymluví.

Přestože stížnosti upozorňovaly i na nevratné zásahy, úředníci inspekce se k nějakým předběžným opatřením rozhoupat nenechali

Podněty České inspekci životního prostředí na zastavení nezákonných postupů, které ve svěřeném území prováděla Správa národního parku Šumava pod vedením Jana Stráského a Jiřího Mánka, se po většinu minulého roku jen hrnuly. Přestože stížnosti upozorňovaly i na nevratné zásahy, jakým bylo například kácení stromů u Ptačího potoka, úředníci inspekce se k nějakým předběžným opatřením rozhoupat nenechali.

Ono se nakonec není čemu divit, protože při „českém smyslu pro fair play“ by nakonec bylo zapsáno do historie, že Šumavu nechala sežrat inspekce. Takto se zase naopak může říci, že inspekce nechala sáhodlouhým odkládáním rozhodnutí významnou část bezzásahového území Šumavy vykácet. A pak za to správě parku v pohodě vypsala pokutu.

Inspekce o pokutě mlčí, „hrdinové“ ji bagatelizují

Zákon inspekci ukládá až do nabytí právní moci o výši pokuty mlčet, „hrdinové“ z vedení národního parku ji bagatelizují. A tak tisková mluvčí ČIŽP dokolečka opakuje formulku, že pokuta je v řádu statisíců a že je ve spodní polovině zákonného rozmezí. Všichni, kteří se problémem zabývají, bůhvíodkud vědí, že navržená výše pokuty je 450 tisíc korun. Ale nikdo krom šumavského managementu a uznaných účastníků řízení neví, proč přesně a za co byla udělena. Dobu do nabytí právní moci získávají viníci jako příležitost usilovně pracovat na sebeobhajobě.

Na to, že pokutu nebudou platit lidé, kteří porušení zákonů zavinili, ale instituce financovaná státem, je 450 tisíc docela dost

Je půl milionu hodně, nebo málo? Na to, že pokutu nebudou platit lidé, kteří porušení zákonů zavinili, ale instituce financovaná státem, je to docela dost. Ale na to, že by pokuta měla mít odstrašující efekt, je to velice málo. Vždyť sami pokutovaní to bagatelizují.

Podívejme se do tiskové zprávy Národního parku Šumava. Nastoluje se v ní otázka: „Měl bývalý ředitel Správy NP a CHKO Šumava Jan Stráský bojovat s kůrovcovou kalamitou, která loni na Šumavě kulminovala, a riskovat postih od České inspekce životního prostředí, nebo kůrovce nechat dál řádit v šumavských lesích a riskovat možnost postihů za nečinnost jako na Slovensku?“

Na této otázce je absurdní všechno: Stráský několika zveřejněnými výroky přiznal, že vědomě a cílevědomě porušoval zákon. Nepochybně proto, že věřil, že mu to v panující politické konfiguraci projde, ne že riskuje pokutu. Riziko postihů za nečinnost v případě těžby napadených smrků v bezzásahových zónách nikdy nebylo, vždyť takovou těžbu vylučuje zákon!

Argumentovat tatranským příkladem pak svědčí o pohrdání nezasvěceným českým čtenářem. Ano, na Slovensku jsou dvěma bývalým ministrům životního prostředí, kteří nepovolili kácení kůrovcem napadených stromů v prvních zónách Národního parku Vysoké Tatry, předhazovány hospodářské škody na nevytěžených lesích. Jenže v první zóně národního parku žádná hospodářská činnost být ze zákona nesmí, ani na Slovensku, ani v Česku, ani v celé Evropě. Že na Slovensku panuje v tomto směru absurdistán, není rozumný argument a na Šumavě to moc dobře vědí. Co by však neudělali pro vytvoření atmosféry nespravedlivého udělení pokuty hrdinovi v boji s kůrovcem? Z tohoto pohledu má ostatně zmíněná zpráva „trefný“ titulek: „Kůrovcovou kalamitu jsme zastavili i za cenu hrozící pokuty.“

O tisícileté kalamitě

Dnešní ředitel a dřívější náměstek správy parku Jiří Mánek se snaží vyvinit: „Jestli za takové kroky dnes máme platit pokutu, je to paradoxní, ale vzhledem k úspěšné misi a zastavení kůrovcové kalamity, při vědomí, že jsme tím snížili škody, zachránili další statisíce stromů a snížili o miliony náklady pro případ, že by se kalamita měla asanovat ještě další rok, je případná pokuta pro nás akceptovatelná,“ tvrdí Mánek.

Zastavilo kácení v bezzásadových zónách kalamitu? Mánek vystupuje, jako by se snad bitva o kůrovce rozhodla v bezzásahové zóně u Ptačího potoka, kde loni spor o kácení kulminoval – a jak s určitostí víme, je právě i toto počínání v rozhodnutí o pokutě uvedeno. Mánek se snaží tento fakt zamlžovat, stále zapomíná říkat, že na boji s kůrovcem mimo bezzásahové zóny panuje naprostá shoda a nikdo správě parku takové počínání nevytýká.

Mánkova mediální bublina tisícileté kůrovcové kalamity velmi rychle splaskla

A nakonec to stejně vyřešila především příroda sama, neboť gradace kůrovce posléze polevila i na jiných místech Šumavy, dokonce i ve staré části Bavorského lesa, kde se netěžilo vůbec. Zkrátka ukázalo se, že Ptačí potok byl vybrán jako místo, kde spíše než kůrovce bylo třeba porazit oponenty kácení v bezzásahových zónách.

Velmi rychle splaskla Mánkova mediální bublina tisícileté kůrovcové kalamity, před kterou ještě loni tak důrazně varoval. Letos už byla sama správa parku okolnostmi přinucena oznámit, že „tisíciletá kalamita“ kamsi vysublimovala.

Ach, ta roztržitost

Kam ze zprávy poskytnuté národním parkem zmizel Ptačí potok? A kde se vzalo jezero Laka?

Za jaká pochybení byla tedy pokuta vypsána? Celý prozatím neveřejný text rozhodnutí o pokutě se nám až do dopsání tohoto článku získat nepodařilo. Máme k dispozici jen několik důvěryhodných zdrojů a to málo, co dala v plen sama správa parku. Citujme: „Jedná se zejména o rušení tetřeva přítomností lidí a hlukem motorových pil v roce 2010 i 2011, o použití biocidů dříve, než byla vydaná výjimka v roce 2010 i v roce 2011, a o tvorbu holin, především v roce 2010 u jezera Laka, kde vznikla holina téměř 100 hektarů,“ uvádí se v tiskové zprávě.

Kam z této zprávy poskytnuté národním parkem zmizel Ptačí potok, který, znovu to opakujme, v rozhodnutí uveden je a o který loni šlo? A kde se vzalo jezero Laka?

Inspekce se rozhodla pro souhrnnou sankci za podněty v letech 2010 a 2011. Vykácená holina kolem jezera Laka je hříchem předchozího managementu. Vyhledání starších nevyřízených podnětů je překvapivé. Proč nebyly zpracovány obratem? Nicméně inspekci teď musely přijít vhod, její výtky nebudou směřovat jen k protežovaným pánům Stráskému a Mánkovi, ale i k odvrženému předchozímu řediteli Františku Krejčímu. Jestliže dělal stejné chyby, musí za ně převzít stejnou zodpovědnost. Ale že by kácel v bezzásahových zónách natruc přírodovědcům, jako to organizovali Stráský s Mánkem, je méně pravděpodobné než spatřit na naší obloze Jižní kříž.

Nu, a hříchy u Ptačího potoka Mánkovi lidé při vytváření zprávy pro veřejnost asi přehlédli, patrně z pouhé roztržitosti…

Bez velké ostudy to už dál nepůjde

Stráského žádost o univerzální povolení kácet v  parku kdykoliv, kdekoliv a cokoliv naštěstí jeho nástupce stáhl

Náhlé probuzení České inspekce životního prostředí může zanechat na evropské emisary dojem, že se v Česku snažíme šumavský problém řešit. Z pudu sebezáchovy nechal Mánek z odboru státní správy parku stáhnout žádost svého předchůdce Stráského o univerzální povolení kácet v parku kdykoliv, kdekoliv a cokoliv. Něco takového by totiž odporovalo evropským směrnicím i našemu zákonu na ochranu přírody a krajiny. Držitel takového papíru by si mohl dělat s národním parkem, co se mu zamane. Misi Generálního ředitelství by nezbylo, než navrhnout Evropské komisi zahájení řízení s Českem pro porušování zákonů.

Takhle Česku zbývá ještě jistá šance, že bude té nepříjemnosti ušetřeno. Nepřijdou-li ovšem na přetřes jiné sebedestruktivní nápady současného šumavského managementu. Například úvaha o snížení kategorie národního parku, která zazněla.

Proti tomu se důrazně ohradila i naše největší a nejmírumilovnější ochranářská nevládní organizace Český svaz ochránců přírody (ČSOP): „Současná Šumava je z jedné strany výsměchem ostatním národním parkům, z druhé strany pro ně může být i nebezpečným příkladem,“ varuje ČSOP. „Vedení parku se snaží snížit kategorii ochrany dle mezinárodní klasifikace IUCN z druhého na pátý stupeň. Návrh zákona o národním parku Šumava, který připravilo Ministerstvo životního prostředí, zájmům ochrany přírody přednost před ostatními zájmy nedává. V obou případech tak dojde ke stejnému výsledku – stupeň ochrany přírody Šumavy upadne natolik, že by se dále neměla honosit statutem národní park. Nebude totiž ani na úrovni chráněné krajinné oblasti.“

Starší články o vývoji sporu kolem kácení na Šumavě.