Daňová reforma přivádí mzdové účetní k šílenství

Vláda zvolila při tvorbě daňových změn staré přístupy. Koncept ale obsahuje i pozitivní návrhy, třeba zrušení řady výjimek.

Vláda měla k daňově reformě předložené ministrem financí Miroslavem Kalouskem výhrady. Její projednávání na čtrnáct dní přerušila. foto: ČTKČeská pozice

Vláda měla k daňově reformě předložené ministrem financí Miroslavem Kalouskem výhrady. Její projednávání na čtrnáct dní přerušila.

Vláda ve středu 10. srpna přerušila na čtrnáct dní projednávání daňové reformy, kterou připravil ministr financí Miroslav Kalousek a jeho ministerstvo. Oficiálním důvodem je, že chce o daňových změnách ještě jednat s odboráři, navíc se sama na některých navrhovaných bodech neshodne v koalici.

Podívejme se z pohledu daňového poradce, co Kalousek a jeho lidé navrhují a jaký by byl dopad těchto opatření.

Jednoznačně pozitivně lze z odborného hlediska hodnotit tyto navrhované změny:

  • zavedení jednotného inkasního místa;
  • harmonizace daně z příjmů fyzických osob se sociálním a zdravotním pojištěním, zejména sjednocení základu daně a vyměřovacích základů pojištění;
  • zrušení řady osvobození od daně z příjmů fyzických osob, které by mělo být zaměstnancům kompenzováno novou paušální slevou na dani.

Tyto změny rozhodně povedou ke zjednodušení daňového systému a ke snížení administrativních nákladů poplatníků. Bude však zajímavé sledovat, co se stane se zaměstnanci zrušených úřadů. Lze totiž předpokládat, že to samé, co se událo po zrušení okresních úřadů – jejich pracovníci téměř neviditelně asimilovali do jiných úřadů a neušetřilo se nic. Je to stejné, jako když nadále máme celníky, i když jsme už dávno zrušili celnice.

V podstatě jako neutrální bez finančního dopadu na poplatníky a tedy spíše technické opatření se jeví:

  • sjednocení sazeb sociálního a zdravotního pojištění;
  • nahrazení sociálních a zdravotních odvodů firem odvodem z úhrnu mezd.

Daňová reforma ale bohužel obsahuje i některé návrhy, kde se projevuje starý a již překonaný přístup ministerstva k řešení, nebo případně ministerstvo popírá samo sebe.

Zrušení konceptu superhrubé mzdy

Superhrubou mzdu zavedl právě Kalousek ve vládě Mirka Topolánka s účinností od roku 2008. Již při zavedení konceptu, který spočíval ve zdanění daní (do daňového základu vstupovaly i odvody sociálního a zdravotního pojištění, tedy v podstatě jiné druhy daní), kroutili odborníci nevěřícně hlavou. Byla to zřejmá snaha o to, aby se takzvaně „vlk nažral a koza zůstala celá“. Tedy aby ODS po vyhraných volbách zavedla slibovanou rovnou daň 15 procent a přitom neklesly daňové příjmy státu.

Zrušením konceptu superhrubé mzdy se vracíme ke zdravému rozumu. Nicméně tento přístup ministerstva, kdy se „odvolává, co se odvolalo, a slibuje se, co se slibovalo“ přivádí zejména mzdové účetní k šílenství. Není totiž žádná slast, učit se každé tři roky něco nového, platit kvůli tomu školení a upgrade mzdových programů. Možná kdyby ministerští úředníci či zákonodárci šli občas do (mzdových) účtáren na brigádu, více by zvažovali každé veletoče v daňové legislativě.

Sleva na dani z příjmů právnických osob ve výši sražené daně z dividend

Pravicové strany před volbami slibovaly zrušení daně z dividend a podílů na zisku. Odůvodňovaly to snahou odstranit dvojí zdanění a podporou investic v ČR. Chtělo by se proto jásat a křičet: „Konečně je to tady!“ Jenže jako vždy bývá čert skryt v detailu. Místo naprosto jednoduchého a skutečného zrušení daně z dividend, což obnáší škrt jedné věty v zákoně, se ministr Kalousek vydal mnohem komplikovanější cestou, která ale k vytčenému cíli ani zdaleka nemusí vést. Naopak přinese mnoho výkladových problémů.

Podle návrhu společnost nejprve srazí daň z dividend (podílů na zisku) a odvede ji do státního rozpočtu. Následně si tuto sraženou daň odečte od vlastní daně z příjmů právnických osob. Proti takovému systému, který tu ostatně již jednou existoval a byl zrušen (!), zaznívají tyto odborné výhrady:

  • jde o zjevný ekonomický nesmysl, neboť o daňovou povinnost jednoho subjektu, tedy akcionáře nebo společníka, bude snížena daňová povinnost úplně jiného subjektu, tedy společnosti;
  • nepůjde tedy o úlevu akcionářům a společníkům, jak je zamýšleno, ale o úlevu společnostem, což zamýšleno není. Nelze totiž vyloučit situaci, kdy daň bude společnosti snížena poté, co nastane změna původních akcionářů či společníků. A to z prostého důvodu. Dividendová sleva totiž může být vyšší než následně vypočtená daň společnosti, nebo může být společnost po nějakou dobu v daňové ztrátě, případně může daňové ztráty minulých let ještě odepisovat;
  • systém bude administrativně náročnější, neboť při kontrole jedné daně se bude zároveň prověřovat i to, zda úplně jiná daň byla sražena a odvedena správně;
  • mí kolegové se specializací na daň z příjmů zveřejnili v odborných časopisech řadu výkladových problémů, který tento systém, pokud bude zaveden, přinese a které budou podhoubím pro daňové spory. Tyto připomínky uplatnili i v připomínkovém řízení před předložením návrhu do vlády. Dopadlo to jako obvykle – ministerstvo na ně nereagovalo.

Shrnuto a podtrženo: záměr za jedna, provedení za pět!

Snížení obratu pro povinnou registraci k dani z přidané hodnoty z 1 000 000 na 750 000 korun

Připomeňme si, jak se vyvíjela hranice pro povinnou registraci k dani z přidané hodnoty:

  • od 1. 1. 1993 do 30. 9. 2003: 3 000 000,- Kč / 12 měsíců nebo 750 000,- Kč / 3 měsíce
  • od 1. 10. 2003 do 30. 4. 2004: 2 000 000,- Kč / 12 měsíců
  • od 1. 5. 2004: 1 000 000,- Kč / 12 měsíců
  • návrh: 750 000,- Kč / 12 měsíců

Při snižování limitu na dva miliony korun za 12 kalendářních měsíců argumentoval tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka pouze tím, že i po snížení této hranice „bude výše obratu výrazně vyšší, než je úroveň platná v členských státech EU“.

Další snížení přišlo v souvislosti se vstupem České republiky do EU. Obrat ve výši milionu korun byl stanoven v návaznosti na vyjednanou výjimku 35 000 eur.

Jak to vlastně mysleli?

Nyní navrhovaný pokles na 750 000 Kč je v důvodové zprávě odůvodněn pouze takto: „Jako jedno z kompenzačních opatření ke změnám v oblasti daně z příjmů se navrhuje od 1. ledna 2013 snížit výši obratu pro povinnost stát se plátcem z částky 1 000 000 Kč na 750 000 Kč za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců.“

To nezní příliš srozumitelně. Nebo tomu lze rozumět tak, že jedné skupině tato pravicová vláda nadělí, ale druhé skupině kvůli tomu sebere. Čemuž se mi u takových pravicových politiků, jako jsou Nečas a Kalousek, nechce věřit.

Snížení limitu pro registraci k platbě DPH přiměje část podnikatelů k odchodu do šedé zóny daňových únikůK čemu snížení limitu, ke kterému nás EU nenutí, povede? V každém případě ke zvýšení administrativních nákladů na vedení účetnictví u těch podnikatelů, kteří se kvůli tomu stanou plátci DPH. Zároveň další část podnikatelů odejde do šedé zóny daňových úniků, neboť různým kreativním způsobem budou „přizpůsobovat“ své tržby nové hranici. Plátci DPH se stejně nestanou a zároveň si, původně nechtěně, sníží daňovou povinnost k dani z příjmů. Nastane to zejména v oblasti poskytování služeb a pohostinství.

Škoda, že je důvodová zpráva v tomto ohledu velmi stručná. Zajímalo by mne, zda má ministerstvo k dispozici odhady, jakého počtu poplatníků se to dotkne, a zejména toho, jaký fiskální přínos si od toho správce daně slibuje.

Nyní totiž pod hranicí milionu korun (zhruba 80 tisíc měsíčně) zůstávají opravdu drobní živnostníci, kteří svoji živnost provozují hlavně jako přivýdělek vedle stálého zaměstnání. A že bychom zrovna těmto lidem museli komplikovat život, abychom zachránili státní pokladnu, o tom pochybuji.

Jako daňový odborník si přeji, aby během projednávání ve vládě nebo v parlamentu byly odstraněny popsané problémy. Pak bych mohl daňovou reformu hodnotit jako využitou příležitost této vlády. Dosavadní zkušenosti mne však naplňují skepsí.

Počet příspěvků: 2, poslední 15.8.2011 02:52 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.