Daň Robina Hooda očekávání Bruselu nesplní

Plán Evropské komise na daň z finančních transakcí je v aktuální podobě značně kontroverzní a nemá šanci uspět. Bude se muset změnit.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

O zavedení daně z finančních transakcí, kterou média poeticky nazývají daň Robina Hooda, se v Evropě mluví již dlouho. V roce 2011 ji navrhovala Evropská komise, její plán však tehdy ztroskotal. Letos v lednu se o to pokusila podruhé – schválila společný záměr jedenácti členských států eurozóny daň z finančních transakcí zavést.

Tyto země včetně Německa, Francie, Itálie a Španělska hodlají pomocí zdanění finančních transakcí:

  • primárně změnit (právem) kritizované chování bank z doby před krizí;
  • sekundárně získat významný zdroj příjmů pro vlastní státní rozpočty.

Nápad zatížit daní transakce s finančními aktivy není nový, poprvé se objevuje již v nejslavnější knize anglického ekonoma Johna Maynarda Keynese z roku 1936 General Theory of Employment, Interest and Money (Obecná teorie zaměstnanosti, úrokových sazeb a peněz). Keynes při svém studiu příčin Velké hospodářské deprese dospěl k závěru, že krátkodobé spekulace mohou vychýlit ceny aktiv od hodnot, které by byly konzistentní s takzvanou plnou zaměstnaností.

Keynesova myšlenka zdanit finanční transakce opět „přichází na scénu“ až s rozpadem Brettonwoodského systému

Keynes dále argumentuje ve prospěch hospodářsko-politických opatření, která by tuto nestabilitu omezila. Konkrétně v případě akciových trhů navrhoval „zavedení daně na všechny transakce“. Jeho návrh však zpočátku nezískal mnoho pozornosti, a proto zapadl. Finanční trhy byly totiž v padesátých a šedesátých letech minulého století vysoce regulované, což přispělo ve srovnání s dvacátými a třicátými lety k relativní stabilitě směnných kurzů, cen akcií a komodit.

Keynesova myšlenka zdanit finanční transakce proto opět „přichází na scénu“ až s rozpadem Brettonwoodského systému na začátku sedmdesátých let. Pro mnohé nečekaně vysoká volatilita směnných kurzů světových měn vedla v roce 1972 jiného slavného anglického ekonoma, profesora Jamese Tobina, k návrhu zavést „mezinárodní, jednotnou daň na všechny spotové konverze jedné měny v druhou“.

Kolik to hodí

Během uplynulých 30 let se finanční trhy v důsledku překotného tempa inovací vyvíjely dramaticky. Především rapidní rozvoj trhů s deriváty významně přispěl k bezprecedentnímu nárůstu objemu obchodů na všech hlavních trzích. Ve stejném období jsme sice byli svědky dynamického vývoje cen aktiv (především směnných kurzů hlavních světových měn a cen ropy), ale návrhy koordinovaně zavést zdanění finančních transakcí se intenzivněji objevují až v souvislosti s globální finanční krizí, která naplno propukla na podzim 2008.Brusel odhaduje, že by daň z finančních transakcí mohla vynést 30 až 35 miliard eur ročně

Aktuálně daň z finančních transakcí používá Tchaj-wan, Jižní Korea, Hongkong, ale překvapivě i Velká Británie, kde je takzvaná „stamp duty land tax“ v omezené míře uvalená na transakce s půdou a rezidenčními nemovitostmi platná od roku 2003. Myšlenkově vychází z podobné daně, která byla zavedena již v 17. století.

Ekonom Avinash Persaud z London Business School odhaduje, že ročně daň z finančních transakcí v zemích, kde je zavedena, přinese okolo 38 miliard dolarů. Jaký příjem může reálně vynést evropským veřejným rozpočtům?

Příjem daně závisí na daňové sazbě, objemu finančních transakcí podléhajících zdanění a na vlivu daně na chování účastníků trhů. Brusel odhaduje, že by daň z finančních transakcí mohla přinést 30 až 35 miliard eur ročně.

Alternativa

Daň z finančních transakcí se řadě dnešních evropských politiků líbí, protože cítí silnou společenskou poptávku po zapojení bankovních institucí do řešení následků finanční krize, respektive po jejich participaci na nákladech, jež s ní přímo souvisejí. Požadavek přimět globální finanční instituce podílet se na nákladech finanční krize je opodstatněný a správný. Koneckonců nejsou to banky, ale daňoví poplatníci, kdo dosud nesl drtivou většinu přímých nákladů krize.

Daň z finančních transakcí se na rozdíl od jiných daní politikům snadno vysvětluje a její zavedení je u laické veřejnosti mimořádně populárníDaň z finančních transakcí se proto na rozdíl od jiných daní politikům snadno vysvětluje a její zavedení je u laické veřejnosti mimořádně populární. Chceme-li ale dosáhnout vyššího zdanění bank, existují mnohem lepší a efektivnější způsoby než zdanění finančních transakcí. Z tohoto hlediska se jeví optimální návrh Mezinárodního měnového fondu (MMF) z dubna 2010 zavést takzvaný „příspěvek k finanční stabilitě“, později médii často označovaný bankovní daň.

Principem tohoto návrhu bylo uvalit daň přímo na rozvahy finančních institucí, konkrétně na závazky, případně aktiva. Takto získané prostředky by vytvořily „fond pojištění“, který by byl k dispozici v případě budoucích bankovních krizí. Jejích náklady by tedy nenesl daňový poplatník, ale bankovní sféra jako celek.

Bankovní daň by zpočátku mohla mít charakter rovné daně, později by se výše sazby mohla stát funkcí míry rizika portfolia dané instituce – banky s vysokou mírou rizika ve svých portfoliích by platily vyšší sazbu. Na první pohled je zřejmé, že například návrh amerického prezidenta Baracka Obamy Financial Crisis Responsibility Fee (poplatky jako odpovědnost za finanční krizi) byl původním návrhem MMF silně inspirován, ačkoliv oba návrhy se v mnoha důležitých bodech liší.

Co bude dál...

Jaký bude další osud evropského plánu zavést zdanění finančních transakcí? Může aktuální podoba návrhu evropské daně z finančních transakcí splnit očekávání, která do něj jeho proponenti vkládají?

Evropský plán na zavedení daně z finančních transakcí je ve své aktuální podobě mimořádně kontroverzní a oprávněné ze všech stran kritizovaný. Již před několika týdny plán u Evropského soudního dvora napadla Británie. Londýn se v podstatě právem obává, že daň poškodí jeho zájmy, protože bude mít dopad na transakce mimo území států, které daň zavedou. K Británii se připojilo Lucembursko, jehož hospodářství na finanční sféře do značné míry závisí.

Londýn se v podstatě právem obává, že daň poškodí jeho zájmy, protože bude mít dopad na transakce mimo území států, které daň zavedouEvropská centrální banka vyjádřila obavy z dopadu na životně důležitý „repo“ (repurchase agreement) trh, na němž evropské finanční instituce denně provádějí desetitisíce operací, které rozhodně nejsou spekulativní. Případně zavedení daně z finančních transakcí by tento trh v podstatě zlikvidovalo. A mohli bychom pokračovat, problémů spojených s návrhem je mnoho.

Jsem přesvědčen, že plán v aktuální podobě nemůže splnit proklamovaný účel, nemá šanci na úspěch a bude muset být významně revidován. V Bruselu se intenzivně diskutuje a jedná, troufám si však tvrdit, že žádné významné politické rozhodnutí ve věci daně z finančních transakcí nepadne před zářijovými volbami v Německu.