Další důkaz, že čínská věda letí vzhůru

Takzvaný Nature Publishing Index (NPI) ukazuje, nakolik se čínské odborné studie loni uplatnily v prestižních vědeckých žurnálech.

Studovat dejme tomu na univerzitě v Tokiu (na snímku University of Tokyo) leze hodně do peněz, Japonsko patří v aktuálním přehledu k nejdražším zemím pro zahraniční studenty. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Studovat dejme tomu na univerzitě v Tokiu (na snímku University of Tokyo) leze hodně do peněz, Japonsko patří v aktuálním přehledu k nejdražším zemím pro zahraniční studenty. | foto: © ČESKÁ POZICE, Martin RychlíkČeská pozice
Studovat dejme tomu na univerzitě v Tokiu (na snímku University of Tokyo) leze hodně do peněz, Japonsko patří v aktuálním přehledu k nejdražším zemím pro zahraniční studenty.

„Hele, to je neskutečný. Číňani teď měli jednu studii zjišťovanou na třech tisících lidech. My jsme rádi za pár stovek naměřených,“ vyprávěla mi mladá doktorka z 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Divila se obrovským vzorkům, se kterými čínští vědci pracují. Zmíněná studie navíc nevyšla v nějakém „obskurním“ – rozuměj čínském – časopise, nýbrž v elitním magazínu Nature.

A právě z něj na mne po pár dnech vypadla zvláštní příloha. Jmenuje se Nature Publishing Index 2013 Asia-Pacific. Na základě publikovaných článků v osmnácti žurnálech celého nakladatelství sestavili editoři žebříček loni „nejvýkonnějších“ institucí Asie a Oceánie. Na první příčku se v indexu NPI poprvé dostala instituce z Číny: Čínská akademie věd, jež díky 165 článkům v Nature předstihla kdysi nepokořitelnou Tokijskou univerzitu (128).

Vědecké velmoci zůstávají stejné: Japonsko, Čína, Austrálie, Jižní Korea a Singapur. „Ale rýsují se velké změny. V roce 2013 dodala Čína poprvé více článků do časopisů Nature nežli Japonsko... Prvně také Čínská akademie věd převzala post regionálního lídra. Čína má nakročeno stát se během dvou tří let v Asii a Tichomoří hlavním hráčem v NPI,“ píše v úvodním textu Nick Campbell, ředitel regionální sekce Nature Publishing Group.

Raketový Singapur a plno čínských škol

Ovšem ještě rychlejší tempo růstu v přípravě špičkových publikací nabral Singapur. V regionálním přehledu TOP200 institucí vystoupala Národní univerzita v Singapuru (NUS) na luxusní šesté místo, tamní Technická univerzita Nanyang (NTU) na místo dvanácté a singapurský ústav A*STAR se rovněž vešel do první dvacítky.

Té sice dominuje sedm japonských univerzit, ale na následujících příčkách jsou nepřeberné desítky čínských škol s anglicky přepisovanými názvy: „Nanjing, Fudan, Zhejiang, Shanghai Jiao Tong, Sun Yat-sen, Xiamen, Sichuan, Tianjin, Xi´an, Jilin, Dalian, Tongji, Soochow, Hunan...“

TOP10 institucí v Asii (a Oceánii):

(pořadí – instituce – upravený přepočet – články)

1. Čínská akademie věd (Čína) – 63,15 (165),
2. Tokijská univerzita (Japonsko) – 57,19 (128),
3. Kjótská univerzita (Japonsko) – 23,57 (58),
4. RIKEN (Japonsko) – 21,88 (81),
5. Ósacká univerzita (Japonsko) – 17,98 (40),
6. Národní univerzita v Singapuru (Singapur) – 17,61 (62),
7. Univerzita Tóhoku (Japonsko) – 17,41 (49),
8. Melbournská univerzita (Austrálie) – 15,33 (69),
9. Univerzita vědy a technologií (Čína) – 15,11 (37),
10. Univerzita Tsinghua (Čína) – 13,83 (39), …
13. KAIST (Jižní Korea) – 12,12 (23),
27. Academica Sinica (Tchaj-wan) – 6,33 (25),
45. Tata Institute / TIFR (Indie) – 3,94 (9),
67. Univerzita Otago (Nový Zéland) – 2,01 (12).

Celosvětově pátý Max Planck

Takový přehled – z jednoho, byť superprestižního vydavatelství – je samozřejmě jen neúplnou sondou do vědeckého výkonu, ale jasně ukazuje, že řada původních čínských studií častěji než dříve proniká mezi světovou špičku. Pořadí v NPI neurčuje počet textů s afiliacemi k té které organizaci, ale přepočet autorského podílu na článcích (Corrected Count / CC). Stejnou metodikou jsou určeny i světově nejaktivnější „přispěvatelé“:

Globální TOP10 institucí:

(pořadí – instituce – upravený přepočet – články)

1. Harvardova univerzita (USA) – 158,99 (387),
2. MIT (USA) – 84,68 (228),
3. Stanfordova univerzita (USA) – 80,21 (170),
4. Národní institut zdraví / NIH (USA) – 73,46 (181),
5. Společnost Maxe Plancka (Německo) – 70,65 (216),
6. Čínská akademie věd (Čína) – 63,15 (165),
7. CNRS (Francie) – 59,37 (297),
8. Tokijská univerzita (Japonsko) – 57,19 (128),
9. Kalifornská univerzita, San Francisco (USA) – 49,81 (107),
10. Cambridžská univerzita (Velká Británie) – 48,52 (151), …
20. EPFL Lausanne (Švýcarsko) – 32,29 (62),
37. Torontská univerzita (Kanada) – 21,47 (94),
49. Technická univerzita Delft (Nizozemsko) – 17,14 (29),
52. Weizmannův vědecký institut (Izrael) – 15,53 (69).

České instituce v první stovce NPI pochopitelně chybějí, nicméně se tam nedostal nikdo z východní Evropy. Celosvětově páté jsou německé ústavy Maxe Plancka, jejichž vědci se podíleli na 216 článcích skupiny Nature (s korekcí 70,65). V závěsu je pak onen čínský premiant a obr, od nějž lze čekat další postup. Čína, která má zatím rezervy v nízkém poměru špičkových publikací na tisíc vědců (s korekcí 0,19), už evidentně nesází jen na kvantitu.