Dá se vyžít z německého platu?

Zavedení plošné minimální mzdy je v Německu jedním z hlavních předvolebních témat.

Pro levicové parlamentní síly patřilo zavedení plošné minimální mzdy k hlavním... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pro levicové parlamentní síly patřilo zavedení plošné minimální mzdy k hlavním... | foto: Reuters
Pro levicové parlamentní síly patřilo zavedení plošné minimální mzdy k hlavním...

Ve srovnání s ostatními členskými státy Evropské unie německá ekonomika nadprůměrně roste. A zatímco jinde nezaměstnanost stoupá do hrozivých výšin, v Německu klesla na úroveň pěti procent. Je to důvod ke spokojenosti?

Politická opozice vedená dvěma nejsilnějšími levicovými stranami – sociálními demokraty (SPD) a Zelenými – si to nemyslí. Vadí jí zejména fakt, že až pětina německých pracujících jen stěží dokáže vyžít ze svého platu. Jaké navrhují řešení? Zavedení plošné minimální mzdy na úrovni 8,50 eura za hodinu (asi 220 korun).

Je načase, aby se společnost stala sociálně spravedlivější a z německých hospodářských úspěchů začali profitovat i „obyčejní“ lidé, říká levice.

Zachovat tarifní autonomii?

Zástupci zaměstnavatelů tvrdí, že jednotná minimální mzda zapůsobí na německý pracovní trh jako „jed“. Varují, že pevné stanovení dolní hranice příjmu skokově zvýší nezaměstnanost a že znemožní vstup do pracovního života lidem bez zkušeností a kvalifikace. Drobní podnikatelé hrozí, že budou muset masově propouštět a neobstojí v souboji se zahraniční konkurencí. Méně černě vidí celou věc vládní CDU/CSU. Ústy ministryně práce Ursuly von der Leyenové se vyslovuje pro minimální mzdu – ovšem odstupňovanou podle regionů a hospodářských odvětví.

Až pětina německých pracujících jen stěží dokáže vyžít ze svého platuKřesťanští demokraté zároveň zdůrazňují nutnost zachování ústavně zakotvené tarifní autonomie, práva odborů a zaměstnavatelů uzavírat nezávisle na státu smlouvy o výši mezd. Jejich návrhy nepředpokládají revoluci, spíše postupné rozšíření dosavadní praxe. Dohody o výši platu se dnes uzavírají na úrovni podniků, pro některá povolání – například pokrývače, horníky či lakýrníky – platí celostátně závazná minimální mzda. Ta by se podle CDU měla uvážlivě rozšířit na další obory. Zohlednit by se měl i fakt, že v Německu nejsou všude stejné příjmy a životní náklady – velké rozdíly nadále přetrvávají zejména mezi takzvanými starými a novými spolkovými zeměmi.

Právě na východě země, v bývalé NDR, se zavedení minimální mzdy řada lidí velmi obává. Nezaměstnanost je zde oproti západu země dvojnásobná, mnoho lidí dnes vydělá jen zlomek z navrhované minimální hodinové mzdy 8,50 eura. Co se stane po jejím uzákonění? Přijdou lidé masově o práci? Zvednou se neúnosně ceny třeba v kadeřnictvích, opravnách kol a restauracích? Nebo naopak zaměstnanci konečně dostanou ohodnocení, které si zaslouží, a budou si moci více dovolit nad rámec nejnutnějších potřeb?

Současný stav je podle německých Zelených a sociálních demokratů každopádně neudržitelný. Dílčí jednání prý vedou jen k dílčím úspěchům, nerovnováze a nespravedlnosti. Navíc v Německu existuje celá společenská vrstva, která kvůli stoupajícím životním nákladům nedovede vystačit se svými příjmy.

Reformy Hartz: Spása, nebo průšvih?

Zlé jazyky ovšem tvrdí, že to byla právě rudo-zelená koalice SPD a Zelených, která vznik této vrstvy „working poor“ umožnila. Za její vlády v letech 1998 až 2005 byly zavedeny v rámci balíku Agenda 2010 i takzvané Hartzovy reformy, které vypracovala odborná komise pod vedením tehdejšího personálního šéfa automobilky Volkswagen Petera Hartze.

Zlé jazyky tvrdí, že to byla právě rudo-zelená koalice SPD a Zelených, která vznik vrstvy „working poor“ umožnilaZahrnovaly řadu opatření: od snížení dávek v nezaměstnanosti, přes omezení ochrany zaměstnanců před výpovědí a reorganizaci zprostředkování práce po zavedení takzvaných minijobů – flexibilních zkrácených úvazků. Nový systém dal vzniknout tisícům pracovních míst, podle kritiků ale především v nejhůře placeném sektoru. A přispěl prý k tomu, že se rozevřely nůžky mezi příjmy německých obyvatel.

Minijoby jsou podle svých obhájců německá spása – drobným podnikatelům i velkým firmám umožňují snadné najímání pracovníků v provozní špičce či turistické sezoně, lidé se díky nim udržují na trhu, zvyšují si kvalifikaci a zachovávají pracovní návyky. Podle odpůrců jsou kolotočem práce a chudoby, pastí, do níž se chytají ti nejméně privilegovaní. Soukromí zaměstnavatelé systém údajně zneužívají, rozdělují plné úvazky na částečné a spoléhají se na to, že zbytek doplatí stát.

A ten to doopravdy činí – za dorovnávání nízkých mezd na úroveň životního minima utratil jen v roce 2011 přes deset miliard eur. A nečinil tak zdaleka jen v případě lidí, kteří kvůli rodičovským povinnostem nebo zdravotnímu postižení nemohou pracovat naplno. Zavedení plošné minimální mzdy by tuto nesmyslnou praxi ukončilo, říká Peer Steinbrück, kancléřský kandidát sociálních demokratů a jeden z někdejších architektů Agendy 2010. Ta byla podle něj správná, dnes ovšem vyžaduje výrazné korektury.

Kritizovaný platový dumping

Proti německému „platovému dumpingu“ se ostatně ozývají kritické hlasy i ze zahraničí. Na stanovení plošné minimální mzdy, která je nyní zavedena ve 20 z 27 členských států EU, tlačí Evropská komise. Sousední státy (například Belgie) si stěžují na nekalou konkurenci německých podniků, které prý řádně neplatí své zaměstnance. Terčem kritiky bývá i nízká německá domácí poptávka odpovídající nižším příjmům značné části obyvatel.

Za dorovnávání nízkých mezd na úroveň životního minima stát utratil jen v roce 2011 přes deset miliard eurKonkrétní politický krok k přijetí jednotné nejnižší mzdy už podnikla levicí ovládaná horní komora německého parlamentu. Příslušný návrh přijala Spolková rada letos v březnu. Předpokládá v něm, že by výši plošné minimální mzdy určovala komise složená vždy z jedné třetiny ze zástupců zaměstnanců, zaměstnavatelů a ekonomických odborníků. Ve Spolkovém sněmu se o problematice následně debatovalo, na její řešení si však občané budou muset zřejmě počkat až po podzimních parlamentních volbách.

Jak v nedávném rozhovoru pro veřejnoprávní rozhlasovou stanici Deutschlandfunk upozornil expert na problematiku pracovního trhu Joachim Möller, zavedení jednotné minimální mzdy může mít pro Německo velmi pozitivní i negativní důsledky. Nejdůležitější přitom bude stanovení její správné hranice, která nesmí být příliš nízká (to by nepřinesla žádný efekt), ani vysoká (to by mohla ničit pracovní místa), přičemž tato úroveň může být různá na západě a východě země. Pro budoucí německou vládu bude nalezení optima každopádně velkou výzvou.