Cyklisté mají strach

Podle výzkumu agentury GfK by do práce jezdilo třikrát víc Pražanů na kole, ale bojí se. Bezpečný průjezd bicyklů centrem magistrát neřeší.

Chce-li Praha podíl cyklistiky na celkové dopravě opravdu zvýšit, musejí zastupitelé začít s cyklisty mluvit. foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Chce-li Praha podíl cyklistiky na celkové dopravě opravdu zvýšit, musejí zastupitelé začít s cyklisty mluvit.

Podle výzkumu agentury GfK by do práce jezdilo třikrát víc Pražanů na kole, ale nejezdí. Hlavní důvod? Bojí se o zdraví. Se třemi návrhy, které by pražským cyklistům ulehčily život, se na pražského primátora Bohuslava Svobodu obrátila iniciativa Auto*Mat. Primátorova kancelář však neodpovídá. A tak Vít Masare, zástupce Auto*Matu, požádal, aby mohl návrh prezentovat na zastupitelstvu. Stalo se, bez odezvy.

Cyklistické návrhy by rozhodně trochu omezily automobilovou dopravu v centru hlavního města. A to se řidičům osobních vozidel líbit nebude. Stojí však za diskusi, a to nejen v pražském kontextu.

  • Auto*Mat navrhuje, aby se povolená rychlost v centru snížila na 30 kilometrů za hodinu.
  • Stresovým místem cyklistické dopravy je úsek mezi Mánesem a Rudolfinem. Z obou stran k těmto dvěma místům směřují bezpečné cyklistické trasy po vltavské náplavce. Ale na Smetanově nábřeží jsou cyklisté vrženi do nemilosrdného autoprovozu se stresovou křižovatkou u Národního divadla. Auta tu buď soupeří o omezenou možnost průjezdu křižovatkou, nebo čekají, a tím brání v průjezdu cyklistům i tramvajím. Auto*Mat navrhuje, aby Smetanovo nábřeží zůstalo po plánované rekonstrukci pro automobilovou dopravu uzavřeno. Vznikla by tu ideální pěší zóna s neopakovatelnými výhledy na Vltavu a Hradčany. Využitelná pro restaurační zahrádky – a samozřejmě i pro tramvaje a bicykly.
  • Třetím požadavkem cyklistů jsou stojany na kola. Měly by stát před každou veřejnou budovou. Jako ideální umístění ve městě vidí prostor před uličním přechodem. Vedle bezpečného odložení kol by takový stojan zabezpečil i dobrý výhled pro chodce i řidiče.

Mnozí automobilisté budou takové požadavky považovat za příliš troufalé, vždyť cyklisté tvoří necelé dvě procenta městské dopravy. Ale jestliže Pražané nechtějí, aby u tak nízkého počtu cyklistů zůstalo, pražské ulice je třeba zbavit strachu, že je cyklista na milost i nemilost vystaven motorizované dopravě.

Výzkum organizovaný v roce 2008 pražským magistrátem ukázal, že po zmírnění příčin strachu a odstranění překážek mají lidé mnohem větší chuť jezdit na kole.

Sdílená agrese

Povšimněme si, jak se džungle na silnicích přesouvá na trasy určené pěším. Stejný strach, jako mají cyklisté z rychle jedoucích aut, mají někteří chodci z kol pádících po chodníku. Zatímco ustrašení adepti cyklistiky raději sami usednou za volant, v lepším případě nastoupí do tramvaje nebo autobusu, někteří cyklisté se rozhodli prosadit. A chodci jsou tou nejsnadnější obětí.

Někteří jezdci na kole převzali charakteristickou agresivitu motorkářů a předjíždějí vlekoucí se auta zleva i zprava, mezi auty i po chodníku. Předvídat, kde se takový jezdec smrti objeví, bývá stejně nesnadné jako potom uhnout. Takovýto cyklista je ovšem produktem stejné chyby – průjezd městem do zaměstnání se neřeší. A lidé se tomu tristnímu stavu přizpůsobují podle nátury.

Nesmyslné cyklostezky

Cyklisté by byli mnohem spokojenější s jednoduššími cyklostezkami, jen kdyby vytvářely systém

Budování cyklostezek od jisté doby ztratilo systém. Mnoho již vybudovaných cest uspokojí nedělní aktivitu Pražanů, ale pro cestu do práce se nehodí. Nemají správnou orientaci, nevedou co nejkratší cestou k cíli. Výhodné spojnice už existujících cyklostezek scházejí. Některé jsou budovány až bombasticky a nabízejí komfort, jenže na nich není vidět po celý týden živáčka. Slouží nejspíš jen dvěma účelům: odškrtnout si kilometry z povinného penza budovat cyklostezky a dát vydělat dodavateli. Jsou to jakési „cyklistické tunely“. Na jednoduchou cyklostezku s pískovým povrchem by se nedalo vypsat tolik „žádoucích“ nákladů. Jenže cyklisté by byli právě mnohem spokojenější s jednoduššími cyklostezkami, jen kdyby vytvářely systém.

O předražených cyklostezkách podrobněji informovaly například servery iHned či iDnes.

Nebezpečné je, že tváří v tvář těm několika naddimenzovaným trasám vzniká ve veřejnosti dojem, že je cyklistika preferovanou dopravou i zábavou. Ve skutečnosti tomu je právě naopak. V Auto*Matu si povšimli: „Cyklistická doprava se podílí na celkovém počtu vykonaných cest po Praze 1,8 procenty. Pokud by mělo být financování jednotlivých druhů dopravy rovnoprávné a odpovídat počtu uživatelů, muselo by město do cyklistických opatření ročně vkládat 90 až 180 milionů korun, tedy minimálně pětkrát víc než opravdu vkládá. Infrastruktura pro auta ročně spolyká pět až deset miliard.“

Vít Masare ovšem zároveň s požadovanými změnami primátora Svobodu ujistil: „My po vás těch sto milionů navíc nechceme. Potřebná opatření nemusí být drahá, stačí, aby byla promyšlená a zajistila větší bezpečnost.“

Primátor dostal od Auto*Matu tričko. Asi ho v něm neuvidíme, k motýlku se příliš nehodí. Ale snad mu připomene, že Praha si dala do roku 2020 závazek zvednout podíl cyklistiky na celkové dopravě na pět až sedm procent. To se nikdy nemůže zdařit, nebudou-li primátor a zastupitelé s cyklisty hovořit.

Firma jezdí na kole

Ze soutěže Do práce na kole nevyšli vítězně jen ti, kteří pečlivě celý měsíc šlapali při cestě do zaměstnání do pedálů a s nimiž jsme se v ČESKÉ POZICI už seznámili. Porotci soutěže vyhodnotili i firmy, které vytvořily pro dojížďku zaměstnanců na pracoviště dobré podmínky. Zvláštní ocenění získala společnost Et Netera.

  • Na parkování kol provozuje garáže, jejichž kapacita stačí pro více než 20 procent zaměstnanců. Kola zde mohou parkovat i klienti. Cestou ke garáži není nutné překonávat žádné překážky – ani schodiště ani vícero dveří ani turnikety.
  • Zaměstnanci mají k dispozici sprchy a šatny, kde si mohou sušit oblečení.
  • Firma zakoupila firemní kola a pravidelně nechává vyrábět cyklistické oblečení ve firemním designu (dresy s dlouhým i krátkým rukávem, kalhoty, rukávy). Zájemci si je mohou pořídit za zvýhodněnou cenu. Když však firmu reprezentují na sportovních akcích, jako je soutěž Přes dva kopce, Doksyman či IT triatlon, dostanou je zdarma. Další předměty (například sportovní sluneční brýle, šátky z mikrovlákna, stopwind vesty) dostávají všichni.
  • Společnost pořádá každý rok firemní víkend, který sice není přímo připravován jako cyklistický, nicméně se vždy najde skupina deseti dvaceti lidí, kteří se na místo dopraví na kolech.

Na motivační programy typu „když budeš hezky jezdit do práce na kole, dostaneš lízátko“ v Et Netera nevěří. „Lidé buď jezdit chtějí, nebo ne. My jim můžeme poskytnout podmínky a ukázat na příkladech, že ježdění na kole je fajn. Rozhodnutí je pak na každém jednotlivci,“ říká Jan Pastyřík z firmy Et Netera. A připomíná, že během soutěže začalo do firmy jezdit o polovinu více zaměstnanců než normálně a v garáži pro kola nebylo k hnutí.