Čtyři verze vyvrcholení řeckého dramatu

Nejpravděpodobnější variantou se jeví odchod Řecka, případně dalších dlužníků z eurozóny. Německo už prý připravuje scénář.

Evropské politiky v těchto hodinách naplno zaměstnává řešení problémů zadluženého Řecka a s tím související budoucnost eurozóny. Trhy již stanovily na základě ceny zajištění (CDS) pravděpodobnost platební neschopnosti Řecka na 98 procent. V pondělí o situaci jednala německá kancléřka Angela Merkelová s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym. Na středu si pak oba kormidelníci evropského dění přizvali ke sluchátku konferenčního hovoru řeckého premiéra Jorgose Papandrea.

O vážnosti situace také vypovídá, že na páteční neformální jednání ministrů financí eurozóny dorazí do polské Wroclawi americký ministr financí Timothy Geithner. Vše tedy nasvědčuje tomu, že se blíží nějaká forma vyvrcholení řecké tragédie. Podívejme se proto na možné scénáře dalšího vývoje dle amerického magazínu Time. A pokusme se společně odhadnout pravděpodobnost jejich naplnění.

  • Jede se dál podle dosavadních not

Varianta, která se dá v krátkodobém horizontu očekávat, ale není dlouhodobě udržitelná. Řecko již dosáhlo zadlužení, které není schopné dále financovat. Dle tamního náměstka ministra financí Filippose Sachinidise má země peníze na provoz jen do října, a pokud nezíská další část půjčky od Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu, bude muset vyhlásit bankrot. Stejným směrem se ubírají i veřejné finance Španělska či Itálie. Německo pomalu, ale jistě od dalšího zachraňování těchto zemí vlastními penězi cuká a není daleko doba, kdy pomoc nebude schopné finančně utáhnout, ani kdyby sebevíc chtělo.

  • Jednotný evropský finanční systém

O vzniku jakési fiskální unie na základech dnešní měnové unie se hovoří minimálně od konce loňského roku. Zatím však tento projekt nenašel velkou podporu jejích členských zemí. V podstatě jde o jedinou reálnou možnost, jak dlouhodobě udržet eurozónu pohromadě. Pro zadlužené země by to však znamenalo přijmout ve finančních záležitostech diktát Německa. Státy, jako je Francie, by se navíc musely vzdát velké části své národní identity ve prospěch evropského superstátu. Vzhledem k tomu, že oddanost národním zájmům je v Evropě stále silnější než společná kontinentální identita, lze tento scénář považovat za nepravděpodobný.

  • Silné země vypudí Řecko a další slabé státy z eurozóny

Na tuto – zřejmě nejpravděpodobnější – variantu se již dle některých informací Německo připravuje. Scénář by byl zhruba následující. Silné země eurozóny by své neduživé kolegyně pod podmínkou brutálních výdajových škrtů zdráhavě zachraňovaly, ale jen do doby, než by odpor proti této formě pomoci vyústil ve vyhlášení platební neschopnosti dlužníků. V té chvíli by byli vyloučeni z eurozóny.

Toto řešení však v sobě skrývá několik nástrah. Zkrachovalé státy by měly na léta dopředu u věřitelů mizernou pověst, a tím pádem i vysoké zápůjční náklady. A vzhledem k tomu, že dluhopisy těchto států by zůstaly denominované v eurech, sotva by pro ostatní nastala nějaká zřetelná úleva. Bohaté státy by nadále nesly velkou část finanční břímě – ať už ve formě hrazení nákladů restrukturalizace dluhů nebo záchrany evropských bank, jež problémové dluhopisy vlastní.

  • Odchod Německa a několika málo dalších silných států z eurozóny

Jde zřejmě o nejlepší řešení pro všechny, i když jeho pravděpodobnost se nejeví jako vysoká. Německo, Nizozemsko a pár dalších finančně silných exportních zemí by jednostranně opustilo eurozónu a vytvořilo vlastní měnu. Nynější euro by vůči ní okamžitě silně propadlo, stejně jako vůči dolaru, libře a jenu. Slabší euro by znamenalo větší konkurenceschopnost zadlužených zemí a snížilo by reálnou výši jejich závazků.

Jemnější varianta tohoto řešení by se mohla týkat i České republiky, Polska a SlovenskaTuto myšlenku předestřel již téměř před dvěma lety redaktor britského deníku Telegraph Amrose Evans-Pritchard. Evropští politici však o ní dosud otevřeně nediskutovali. Příčinou může být i to, že vidina finančně dominantního Německa obklopeného satelity by vyvolávala historické reminiscence.

Jemnější varianta tohoto řešení by se mohla týkat i České republiky, Polska a Slovenska, které by držely na uzdě příliš zběsilé posilování nové měny. Ve prospěch členství těchto zemí v novém uskupení hovoří jejich statut levných subdodavatelů německého průmyslu.

Jakým směrem se bude další vývoj ubírat, si musíme ještě chvíli počkat. Kancléřka Merkelová zatím neustále opakuje, že krach Řecka není variantou. Skutečné řešení podle ní vyžaduje především čas.