Co si přečteme o školství ve zprávě OECD (kromě nízkých učitelských platů)

České učitelstvo stárne, je placené zhruba stejně jako v Argentině, ale mělo by snad dle ministerstva získat větší kariérní perspektivy.

Skutečně škola zabíjí touhu po vzdělání? foto: Martin Rychlík, Česká pozice

Skutečně škola zabíjí touhu po vzdělání?

Čísla, grafy, slova, věty, trendy. Ministerstvo školství (MŠMT) zveřejnilo studii České školství v mezinárodním srovnání s odkazem na publikaci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Čtení je to zajímavé – k dispozici je na ministerských stránkách, ale kopii přikládáme i v příloze PDF. Kromě mediálně nejatraktivnějšího sdělení, že učitelské sbory stárnou a nejsou v Česku nijak pěkně odměňované, přináší studie i pozitivnější zprávu. Dlouhodobě se lidem vzdělání vyplácí, přináší benefity a chrání před nezaměstnaností.

O to záslužnější by zřejmě bylo (dobře směřované) navýšení prostředků pro české školství. Z údajů totiž vyplývá, že 34 zemí OECD vydává na vzdělávání v průměru 6,2 procenta HDP, přičemž ČR se řadí mezi sedmičku těch, kdo dávají méně než pět procent – dle ministerstva 4,8 procenta HDP. Stostránková studie, kterou zpracovala Michaela Kleňhová, se zabývá všemi typy vzdělávání – od předškolního až po terciární či „celoživotní“. ČESKÁ POZICE vybírá několik stěžejních poznatků, k nimž se v budoucnu blíže vrátíme:

  • Veřejné a soukromé investice do vzdělávání významně rostly v mnoha zemích OECD i v době ekonomické recese. Například mezi roky 2008 a 2009 vzrostly výdaje vlád, podniků, studentů a jejich rodin do vzdělávání ve 24 z 31 zemí OECD s dostupnými daty.
  • Země OECD profitují ze zvyšující se míry účasti žen ve vzdělávání. Podíl žen, jež mohou očekávat, že v během života vstoupí do terciárního vzdělávání, vzrostl z 60 procent (2005) na 69 procent (2010), zatímco podíl mužů pouze ze 48 na 55 procent.
  • Země zaznamenaly obrovský pokrok v rozšiřování předškolní péče a vzdělávání nejmladší populace. V průměru vzrostla účast tříletých dětí ve vzdělávání z 63 procent (2005) na 69 procent (2010) a čtyřletých ze 77 na 81 procent.
  • Pozornost vyžaduje narůstající počet 15–29letých, kteří nejsou ani ve vzdělávání, ani zaměstnaní – tato skupina se nazývá „NEET“ populací (neither employment, not in education). Podíl těchto lidí činil v roce 2010 v zemích OECD 16 procent.
  • V minulých 30 letech vzrostl podíl obyvatel s terciárním vzděláním. V zemích OECD má v průměru 38 procent mladých ve věku 25–34 let vysokoškolské vzdělání, zatímco ve věkové skupině 55 až 64 let pouze 23 procent.
  • Dá se předpokládat, že v České republice ukončí během svého života terciární vzdělávání 38 procent dnešních dospělých, což odpovídá průměru OECD (39 procent) i zemí EU21 (40 procent).
  • V porovnání s ostatními zeměmi OECD máme stále velký podíl absolventů v magisterských programech – 27 procent oproti průměru zemí OECD (19 procent).
  • Pouze pět procent 15letých dívek zemí OECD očekává, že bude pracovat v technických oborech nebo ve výpočetní technice, zatímco u hochů to je 18 procent.
  • I v ČR se kariérní cíle chlapců a dívek výrazně liší. Dívky mají častěji ambice pracovat jako zákonodárci, vyšší úředníci a kvalifikovaní odborníci.
  • V zemích OECD v průměru 66 procent studentů s alespoň jedním terciárně vzdělaným rodičem také získá terciární vzdělání, zatímco v případě studentů s rodiči s vyšším sekundárním a postsekundárním neterciárním vzděláním pouze 37 procent.
  • V průměru je míra zaměstnanosti lidí s vyšším sekundárním vzděláním o 18 procentních bodů vyšší a v případě lidí s terciárním vzděláním o 28 procentních bodů vyšší než u lidí, kteří neukončili ani vyšší sekundární vzdělání.
  • Pravděpodobnost práce na plný úvazek obvykle roste spolu s vyšší dosaženou úrovní vzdělání jak v případě mužů, tak žen, i když muži tvoří většinu takových pracovníků.
  • Terciární vzdělání přináší jednotlivci podstatné ekonomické benefity, zejména vyšší příjmy. Lidé s terciárním vzděláním mohou očekávat, že vydělají o 55 procent a víc než člověk s vyšším sekundárním a postsekundárním neterciárním vzděláním.
  • V ČR mohou lidé s terciárním vzděláním očekávat, že vydělají o 82 procent víc než lidé s vyšším sekundárním a postsekundárním neterciárním vzděláním. Příjmové zvýhodnění vyplývající z terciárního vzdělání se i v Česku zvyšuje s věkem.
  • V průměru zemí OECD se do vzdělání muže s terciárním vzděláním investuje 92 tisíc dolarů, pokud bereme v úvahu jak veřejné, tak soukromé náklady na vzdělávání, stejně jako nepřímé výdaje vydané prostřednictvím veřejných a ušlých výdělků a daní.
  • Čeští muži s terciárním vzděláním mají benefity ze vzdělání ve výši 405 482 dolarů během svého života (obdobné hodnoty vykazuje Itálie), u žen se jde o 229 623 dolarů (o něco méně než průměr zemí OECD).
  • Dospělí s vyšším stupněm vzdělání se častěji než lidé s nižším vzděláním zapojují do společenských aktivit, jsou spokojenější se svým životem a častěji se účastní voleb.
  • Úroveň dosaženého vzdělání ovlivňuje střední délku života. V průměru v 15 zemích OECD mohou 30letí muži s VŠ vzděláním očekávat, že budou žít dalších 51 let, zatímco 30letí muži bez vyššího sekundárního vzdělání budou v průměru žít jen 43 let.
  • Průměrné roční výdaje na studenta (od primárního do terciárního vzdělávání) jsou v zemích OECD 9252 dolarů. Na primární úrovni jde o 7719, na sekundární o 9312 a v terciárním vzdělávání o 13 728 dolarů.
  • V roce 2009 země OECD vydaly na vzdělávání v průměru 6,2 procenta jejich kolektivního HDP. Tento podíl převyšuje sedm procent v Dánsku, na Islandu, v Izraeli, Jižní Koreji, na Novém Zélandu a v USA. Pouze sedm z 37 zemí vydá na vzdělávání méně než pět procent HDP: Česko, Maďarsko, Indie, Indonésie, Itálie, Slovensko a JAR.
  • V zemích OECD pochází v průměru 84 procent výdajů na vzdělávání z veřejných zdrojů, v Česku je to plných 88 procent.
  • Vzdělávání malých dětí je spojované s lepšími výsledky v pozdějším vzdělávání. Víc než tři čtvrtiny čtyřletých dětí (79 procent) jsou v zemích OECD zapojené do vzdělávání.
  • V ČR navštěvuje programy preprimárního vzdělávání 60 procent tříletých dětí, 85 procent čtyřletých, 92 procent pětiletých dětí a ve vzdělávání je pak 97 procent šestiletých dětí.
  • V zemích OECD mohou žáci ve věku 7 až 14 let očekávat, že se budou učit v průměru 6862 hodin, současně u většiny žáků se předpokládaná doba výuky shoduje s povinnou výukou.
  • Průměrná velikost třídyv zemích OECD na úrovni primárního vzdělávání činí víc než 21 žáků. Počet žáků na třídu se pohybuje od víc než 29 žáků v Chile a Číně po téměř poloviční počet žáků na třídu v Lucembursku a Rusku.
  • V primárním vzdělávání je v ČR v průměru 19,9 žáka ve třídě. V nižším sekundárním vzdělávání je u nás ve třídě v průměru 21,4 žáka, což je typické i pro veřejné školy (21,5 žáka ve třídě), třídy v soukromých a církevních školách jsou menší (18,9 žáka).
  • Platy učitelů s alespoň 15letou praxí jsou v průměru zemí OECD 35 630 dolarů (ročně) v preprimárním vzdělávání, 37 603 dolarů v primárním vzdělávání, 39 401 dolarů v nižším sekundárním vzdělávání a 41 182 dolarů ve vyšším sekundárním vzdělávání.
  • V ČR byly v roce 2010 platy učitelů s 15letou praxí v preprimárním vzdělávání 16 527 dolarů, v primárním vzdělávání 19 949 dolarů, v nižším sekundárním vzdělávání 20 217 dolarů a ve vyšším sekundárním vzdělávání 21 499 dolarů.
  • Obdobně jako v ostatních zemí je u nás školství doménou žen, i když jejich podíl klesá s rostoucí úrovní, na které učí. V preprimárním vzdělávání jich učí 99,7 procenta, v primárním tvoří 97,5 procenta učitelů, v nižším sekundárním 73,9 procenta a v terciárním 39 procent.
  • Stejně jako ve většině zemí má i Česko problémy se stárnutím učitelského sboru. V primárním vzdělávání bylo v roce 2010 celkem 35 procent učitelů starších 50 let (v zemích OECD i EU21 30 procent), v nižším sekundárním vzdělávání bylo v této věkové kategorii 37 procent učitelů a ve vyšším sekundárním vzdělávání 40 procent učitelů.
  • Alarmující je nízký podíl učitelů ve věku do 40 let na českých školách – 26 procent v primárním, 32 v nižším sekundárním a 23 procent ve vyšším sekundárním vzdělávání.

„Máme i vysoký podíl učitelů nad 50 let a jeden z nejnižších podílů učitelů do 30 let. Musíme to řešit,“ citoval iDnes.cz analytičku Kleňhovou z MŠMT. Jeden z důvodů je nasnadě  0150 čeští učitelé zůstávají špatně placení. „Pořád se řadíme k zemím s nižšími platy, jako jsou Polsko, Argentina, Maďarsko nebo Indonésie,“ řekla novinářům Kleňhová.

Problémy s platy i věkem učitelů by dle ministerského náměstka Jiřího Nantla měl pomoci vyřešit kariérní řád. „Rádi bychom, aby od roku 2014 platila lepší pravidla, aby dobří učitelé viděli perspektivu, a že podíl mladých učitelů poroste,“ uvedl Nantl s tím, že platy zdejších učitelů jsou si navzájem příliš podobné – bez ohledu na jejich kvalitu. Přiláká to talentované kantory?

Počet příspěvků: 1, poslední 11.11.2012 02:17 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.