Co si počneme bez zimy

Bez kvalitní návštěvnické infrastruktury bude Šumava vydaná počasí všanc, upozorňuje starosta Modravy Antonín Schubert.

Pohled z šumavské Černé hory na Alpy (2012). foto: © Kateřina ŠpačkováČeská pozice

Pohled z šumavské Černé hory na Alpy (2012).

KOMENTÁŘ Antonína Schuberta / Za necelých 35 let prožitých na Šumavě si pamatuji lecjaké zimy. Ty nejkrutější jako by skončily s rokem 1989 a polistopadovým politickým oteplením v zemi. Jednou za šest sedm let je sice příroda na sníh štědrá, ale ani ta největší štědrost zdaleka nedosahuje kdysi na Modravě běžných dvou sněhových metrů. Doby, kdy přes noc napadlo tři čtvrtě metru sněhu a my ho museli rychle shazovat ze střech, aby nedošlo k jejich provalení, jsou dávnou minulostí.

Vzpomínám na stabilní únorové počasí, kdy azurově slunečný den vystřídal noční třeskutý mráz, přesahující minus třicet stupňů. Takové počasí vytvořilo na sněhu tak pevnou krustu, že náš soused na Filipově Huti pan Krickl zapřáhl do saní koně a vyvážel na zasněženou louku hnůj, aniž by se koně či plně naložené saně bořili. Pamatuji si, jak byl na Modravě jediným spolehlivým prostředkem lesní kolový traktor LKT 75, zaparkovaný v teplé garáži zdejšího lesnického odborného učiliště, kterým se roztahovaly všechny promrzlé a ztuhlé dopravní prostředky, včetně autobusů ČSAD.

Letošní zima je pravděpodobně nejteplejší za posledních 80 let, a tak podnikatelé v tradičních zimních destinacích už počítají ztráty...Vzpomínám na mohutné ruské sněžné frézy ZIL, které jediné udržely cestu z Modravy na Kvildu průjezdnou. Kam mi paměť sahá, nepamatuji, že by v Praze na Václaváku bylo víc sněhu než na Modravě, jak tomu v posledních letech několikrát bylo.

Ta letošní zima je pravděpodobně nejteplejší za posledních 80 let, a tak podnikatelé v tradičních zimních destinacích už počítají ztráty. V šumavském národním parku by tomu, podobně jako v tom bavorském, mohlo být jinak. Mohlo, ale není. Namístě je tak otázka, kdo nebo co je žábou na prameni moderního a otevřeného přístupu k návštěvníkům národního parku.

Vzdálenější strana Šumavy

Hned úvodem těchto úvah je třeba si říci, že počasí a jeho nevyzpytatelnost jsou věcí přirozenou a na návštěvnost národního parku budou mít vliv vždy. Proto je třeba sledovat spíše dlouhodobé trendy než soudit podle jedné sezony. O to více znepokojující je analýza doc. Zdeňka Tůmy (bývalého guvernéra ČNB, dnes pracovníka poradenské společnosti KPMG), kterou přednesl na konferenci Šumavské jaro na Modravě. Klesající obrat, klesající daňové výnosy, klesající počet ubytovaných návštěvníků a zkracující se počet přenocování. To je výsledek chudé šumavské nabídky v cestovním ruchu v národním parku.

Pro porovnání se podívejme do sousedního Bavorska. Bavorská část Šumavy je lukrativním územím nejenom Bavorska, ale celé Spolkové republiky Německo. Tamní národní park je významným ekonomickým tahounem regionu, ve kterém se každé vložené euro zhodnotí více než dvakrát a na jeden kilometr čtvereční národního parku nalákají téměř pětkrát více turistů, než je tomu na Šumavě.

Bavorský národní park je významným ekonomickým tahounem regionu, ve kterém se každé vložené euro zhodnotí více než dvakrát„Turismus představuje v regionu národního parku důležitý, nikoliv sám o sobě dominantní úsek ekonomiky. Teprve dobře diverzifikovaná struktura místní ekonomiky (řemeslníci, producenti potravin a další dodavatelé) vytváří předpoklady pro to, aby významná část příjmů z turismu zůstávala v regionu. Cílem je přivést do Národního parku Bavorský les další potenciální návštěvníky, kteří v něm ještě nebyli, což podle průzkumů vyžaduje lepší turistické propojení (i z pohledu dvojjazyčnosti) a optimalizované turistické i dopravní napojení obou území. Přistoupení České republiky do schengenského prostoru v roce 2008 vytvořilo právní předpoklady, jež by měly dát impuls k vývoji naznačeným směrem,“ píše pan univerzitní profesor Hubert Job ve své studii o Národním parku Bavorský les.

Nabídka služeb a atrakcí v bavorském parku je opravdu pestrá a jen dodejme, že se většinou jedná o velké investiční projekty. Neslyšel jsem, že by v Bavorsku přirovnávali aktivisté nebo Zelení tyto projekty k Disneylandu, ke kterému jsou přirovnávány obdobné plány u nás.

Ale pojďme zpět k Šumavě. Dlouhodobě slyším z mnoha stran, že řada obcí v naší zemi je na tom podstatně hůře než obce na Šumavě. Možná tomu tak je, ale skutečně má být tento argument měřítkem šumavského potenciálu? Diverzifikace místní ekonomiky je nahrazována nesmyslnou diverzifikací názorů zejména těch, kteří na Šumavě vůbec nežijí, ale o to více mají potřebu se k ní vyjadřovat.

Neprodejné reality

Realita je taková, že každý developer se území národního parku raději zdaleka vyhneJakákoliv snaha o zlepšení nabídky služeb turistům je ihned medializována jako developerský projekt. Realita je však taková, že každý developer se území národního parku raději zdaleka vyhne. Dokonce ti stávající ze Šumavy prchají. Živým příkladem je zbrusu nový hotel na Modravě, který jeho majitelé nemohou už rok prodat.

A napadá mě ještě jeden příměr. V obci Borová Lada nabízelo ministerstvo vnitra k prodeji rozsáhlý komplex bývalé roty pohraniční stráže. Bez zájmu developerů. Ke škodě všech, s výjimkou ekologických aktivistů.

Proto raději věřím odborným závěrům studie pana profesora Joba než zpolitizovaným českým křiklounům, že šumavská divočina každoročně vydělá 42 miliard korun. V Bavorsku umí to, co my vinou těchto křiklounů umět nesmíme. Nabízet návštěvníkům nejenom přírodní krásy, ale zároveň kvalitní návštěvnickou infrastrukturu.

Lidé ani netuší, jak nádherná místa jsou před nimi skrývána, ačkoliv není pochyb, že existují šetrné způsoby, jak je do nich pustitModrava je územím s největší celistvou oblastí národního parku, ale návštěvníkům je vstup do tohoto území povětšinou zakázán. Lidé ani netuší, jak nádherná místa jsou před nimi skrývána, ačkoliv není pochyb, že existují moderní a šetrné způsoby, jak návštěvníka do těchto míst pustit. Jako kapka v moři těchto možností se tak jeví dvacet let trvající tahanice o turistickou trasu po stávající cestě z Březníku na Luzný. Modrava měla mnoho projektů, které by zkvalitnily nabídku turistům v podobě tolik potřebné návštěvnické infrastruktury. V drtivé většině byly zamítnuty.

Zatímco se v bavorském parku podnikatelská sféra nehroutí z faktu, že v létě prší a v zimě nenapadne sníh, na Šumavě to má katastrofální následky. V Bavorsku si uvědomili, že člověk by se měl umět podřídit počasí, protože počasí se zřejmě člověku podřizovat nemíní. Pokud u nás uvěříme bajkám, že šumavská divočina každoročně vydělá 42 miliard, pak je nutné dodat, že ani dnes, ani zítra si nikdo z těchto miliard nenamaže jediný krajíc chleba. Nastal čas uvědomit si, jaká je pravda.