Co mají společného kauzy Křeček a Semelová?

Je směšné odplivávat si před Martou Semelovou, když si titulky článků v médiích leckdy nezadají s nejlepšími časy Rudého práva.

Přemysl Houda 23.2.2014

foto: © ČTK, montáž ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

V posledních dnech proběhly médii dvě zdánlivě nesouvisející události:

  • Mediální prostor v minulých dnech zaplavila drtivá kritika vystoupení komunistické poslankyně Marty Semelové v pořadu Hyde Park České televize. Proč? Protože byla dost nahlouplou obhajobou systému před rokem 1989.
  • Ve čtvrtek Lidovky.cz zveřejnily rozhovor se Stanislavem Křečkem o situaci na Ukrajině. Jeho titulek zní: Střílení do lidí? Násilí se dá zabránit jedině násilím, říká „ochránce práv“ Křeček.

Dle mého spolu tyto dvě události souvisejí velmi úzce. Je totiž extrémně směšné odsuzovat Martu Semelovou za obhajobu předlistopadového systému, odplivávat si před ní, tvářit se, že „my“ jsme jiní, když o pár dnů později vyjde rozhovor s titulkem v duchu nejlepších tradic Rudého práva. Chceme-li někoho zesměšnit, spojíme dvě neslučitelné věci: „ochránce práv“ podporující násilí! Chacha! Čtenář ihned pochopí, co pochopit má – Křeček je padouch, je odpískaný, odplivněme si před ním.

V této souvislosti je namístě mluvit o propagandě, lhostejno, že demokratické. Dle slovníkové definice je propaganda šíření názorů (idejí) s cílem získat pro ně přívržence. Ideje jsou proto haleny do příznivých kontextů, pravdivost je sekundární, nebo se u propagandy můžeme setkat s tendenčností.

Nejde vůbec o to, co Stanislav Křeček v rozhovoru říká (byť dle mého soudu nijak zásadně „neustřeluje“), autor titulku je ale evidentním propagandistou jedné strany vnitroukrajinského sporu – fandí demonstrantům – a nevadí mu ani drobně „posunovat“ realitu, aby se více hodila jeho úmyslům. Křeček přece není „ochránce práv“, ale „zástupce“ veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové. V zájmu „ideje“ (vyšší pravdy) se ale drobně posouvat asi může…

Ukrajina podruhé...

Abychom ale byli k autorovi titulku na Lidovkách spravedliví, propagandistou zdaleka není jen on sám. Třeba komentátor deníku The Washington Post George F. Will ho hravě předčí. Jeho středeční článek o Ukrajině by mohl být školním příkladem dalšího znaku propagandy – modifikace postojů podle aktuální situace. Proč?

Každý správný muž demokratického Západu nesnáší extrémní nacionalismus (v principu), jinak by si v liberálních salonech ani neškrtl. Určitě i George F. Will. Proto modifikuje postoje k nacionalismu podle aktuální situace: ano, na Ukrajině jsou na barikádách nacionalisté; ale pozor: ukrajinský nacionalismus je pochopitelný, není zlý, ale vlastně dobrý. Proč? Protože ochraňuje suverenitu země před Ruskem, před Putinem („malým Mussolinim“, jak píše Will) a Ukrajinci, tvrdě poučeni historií, „vidí v Putinově fretčí tváři chladné oči vězeňského dozorce“. Což je mimochodem další rys propagandy – udělat cokoliv, abych okradl nepřítele o jeho lidskou tvář.

Proto když teď slýchám tisíc a jednu nadávku na Martu Semelovou, říkám si: Ano, ale… A to ALE znamená: Marta Semelová je odpudivá a – mírně řečeno – ne moc intelektuálně zdatná ideoložka zašlé minulosti, mnohem větší strach mám však z propagandy dneška. Jsme jí masírováni dnes a denně a není před ní útěku. A koneckonců i samotná existence Marty Semelové se velmi hodí – dnešním propagandistům. Mohou díky tomuto směšnému maskotovi, z něhož dělají nestvůrného ďábla, dost efektivně strašit malé děti.

Počet příspěvků: 24, poslední 28.4.2014 12:55 Zobrazuji posledních 24 příspěvků.