Co je biomasa? Často pouhé dřevo.

Podpora spalování dřeva v Evropské unii je nákladná, mnohdy nepomáhá ani ovzduší, ani rozvoji nových technologií.

Obdobu českého solárního průšvihu – pokud jde třeba o jeho finanční dopad v přepočtu na jednoho obyvatele – by člověk asi těžko našel jinde v Evropě. Pokud ale někdo hledá důkaz, že se také za českými hranicemi setká s absurdními důsledky toho či onoho systému podpory obnovitelných zdrojů, měl by zalistovat v posledním vydání týdeníku The Economist.

Ačkoliv ho známe pod módním slovem biomasa, často jde o staré známé dřevo – ať už ve své klasické podobě, nebo spíše jako pelety či piliny. A v Evropě se podle britského týdeníku podílí zhruba na polovině spotřeby energie z obnovitelných zdrojů. Dokonce i v Německu, které se v rámci energetické transformace „Energiewende“ pustilo do masivní podpory fotovoltaiky a větrníků, prý dřevo dosahuje podílu 38 procent.

To, že se dřevo těší štědrým dotacím, je údajně dáno „bizarní“ myšlenkou, že při spalování vlastně neprodukuje emise uhlíku. Původní předpoklad totiž byl, že uhlík, který vyletí komíny, bude pohlcen nově vysázenými stromy. Jenže to je spíše teorie než praxe, o čemž svědčí mimo jiné to, že Evropa ve velkém dováží dřevené pelety.

The Economist uvádí, že udržitelná výroba elektřiny ze dřeva ve zdroji o výkonu dvou tisíc megawattů by vyžadovala les o rozloze 6600 kilometrů čtverečních. Jistě, o něčem jiném asi bude vzhledem k přírodním podmínkám využívání dřeva třeba ve Švédsku, ale třeba ve Velké Británii – na kterou se týdeník nejvíce zaměřuje – je jeho spalování sporné.

Pestrobarevné koalice

Pro vlády bývá dřevo nejjednodušším (nebo dokonce jediným možným) způsobem, jak splnit evropský závazek ohledně podílu obnovitelných zdrojů

Na spalování dřeva – či často jeho spoluspalování s uhlím – je pozoruhodné, jaké pestrobarevné koalice vznikají na jeho podporu. Za prvé zelení, kteří si myslí, že jde o uhlíkově neutrální výrobu energie, za druhé elektrárenské společnosti, jež vidí možnost zachování uhelných zdrojů, a za třetí vlády, pro něž je nejjednodušším (nebo dokonce jediným možným) způsobem, jak splnit svůj evropský závazek ohledně podílu obnovitelných zdrojů.

Je známé, že Evropská unie jako taková se zavázala dosáhnout podílu dvaceti procent do roku 2020. Mimochodem, méně známé je, že Německo má navzdory mohutnému budování zelených elektráren cíl „pouhých“ osmnáct procent: jde totiž o podíl na celkové spotřebě energie, nikoliv pouze elektřiny.

Biomasa včetně dřeva má oproti větrníkům a fotovoltaikám ještě jednu výhodu, protože není tak závislá na výkyvech počasí. Týdeník The Economist opomíjí jeden aspekt – záleží také na tom, jaký jiný zdroj nahrazuje. Pokud to je třeba v českých poměrech uhlí, jehož je pak možné vytěžit méně a které znečišťuje ovzduší přece jen více, jeví se celková bilance dřeva příznivěji.

Na druhé straně je ovšem zjevné, že spalování tlačí cenu dřeva nahoru, což komplikuje život dalším odvětvím. Typickým příkladem je papírenství. A The Economist není daleko od pravdy, když uzavírá konstatováním, že EU vytvořila dotaci, která stojí spoustu peněz, pravděpodobně nesnižuje emise uhlíku a ani nepovzbuzuje rozvoj nových technologií.