Co chce od rodinné politiky Německo a Rakousko. A co Česko…

Vlády vymýšlejí koncepty, které by mladým rodičům ulehčily rozhodování o jejich potomkovi. V Německu se „sporáková prémie“ – příspěvek na péči o dítě – dostala až před Ústavní soud. Ve Vídni sázejí na školky. Česko by mohly diskuse v obou zemích o sladění práce a rodiny přinejmenším inspirovat.

Rodina (ilustrační foto)

Rodina (ilustrační foto) foto: Shutterstock

Rodina (ilustrační foto)

Každý evropský stát chce mít co nejvíce dětí. Jsou budoucími daňovými poplatníky, jedinou nadějí přetížených sociálních systémů. Skloubení rodinného života s nároky hektické současnosti však často připomíná kvadraturu kruhu.

Vlády se proto předhánějí ve vymýšlení konceptů, které by mladým rodičům – a zejména matkám – ulehčily rozhodování, zda si potomka pořídit. Které impulzy jsou ale správné? Co od rodinné politiky chceme? V sousedním Německu se tato diskuse dostala až před Ústavní soud.

Příspěvek na péči o dítě

Německé vlády se v uplynulých letech intenzivně snažily vybudovat systém předškolních zařízení. V zemi zela propast mezi konzervativními „starými“ a „novými“ spolkovými zeměmi, kde se relativně hustá síť jeslí a školek zachovala z bývalé Německé demokratické republiky (NDR), v níž sloužily brzké výchově loajálních socialistických občanů.

Bavorská CSU si prosadila, že součástí systému bude takzvaný příspěvek na péči o dítě. Ten je určen rodičům, kteří se rozhodnou svého potomka do školky do tří let neposlat.

V roce 1996 byl celostátně uzákoněn nárok na místo ve školce pro děti od tří roků, před dvěma lety dokonce nárok na veřejně financovanou péči o dítě od jednoho roku. Jak už to v Německu bývá, tradičně levicovou agendu schválily a prosadily pravicové kabinety Helmuta Kohla a Angely Merkelové (oba CDU). Nejnovější úprava však neprošla kancléřce a její tehdejší ministryni práce a sociálních věcí Ursule von der Leyenové snadno.

Sesterská bavorská CSU, která se stylizuje do role ochránce tradičních hodnot, si prosadila, že součástí systému bude takzvaný příspěvek na péči o dítě. Ten je určen rodičům, kteří se rozhodnou svého potomka do školky do tří let neposlat a vychovávat ho doma. A právě tato dávka 150 eur na měsíc (zhruba čtyři tisíce korun) je jádrem současného sporu.

Závislost na muži

Obhájci této dávky tvrdí, že dává rodičům, respektive matkám – 95 příjemců jsou ženy –, prostor, aby s dětmi zůstaly doma i po uplynutí zhruba roční rodičovské dovolené. Kritici namítají, že „sporáková prémie“ utvrzuje tradiční model, v němž žena nemá nárok na vlastní kariéru, je odsouzena k závislosti na muži, péči o domácnost.

Motivuje prý zejména méně vzdělané, sociálně slabé a přistěhovalecké rodiny, aby neposílaly včas děti do předškolních zařízení, čímž zabraňuje jejich společenské integraci. Moderní vláda by prý měla vysílat jiné signály.

Podle kritiků „sporáková prémie“ utvrzuje tradiční model, v němž žena nemá nárok na vlastní kariéru, je odsouzena k závislosti na muži, péči o domácnost

Tato úvaha stála i za žalobou, kterou proti příspěvku na péči o dítě podala u Ústavního soudu v Karlsruhe spolková země Hamburk vedená sociálními demokraty (SPD). Její autoři mají proti dávce dvě zásadní námitky – porušuje prý zásadu rovnosti pohlaví a nespadá do zákonodárné kompetence spolku.

První výhrada je zřejmá, druhá souvisí s komplikovaným právním systémem německé federace. Jisté je, že oba body jsou sporné a Ústavní soud, který záležitost začal projednávat v dubnu, dospěje ke konečnému verdiktu nejdříve za několik měsíců.

Pikantní detail

Pikantní detail pak mimo jiné ukazuje, že nejde o suchou právní při. Ralf Kleindiek (SPD), který hamburskou žalobu připravoval, je dnes v roli, kdo má kontroverzní příspěvek před Ústavním soudem hájit. V mezičase totiž proběhly volby a ceněný právní expert přesídlil z hanzovního města na německé ministerstvo sociálních věcí a rodiny.

Právní expert Ralf Kleindiek (SPD), který hamburskou žalobu připravoval, je dnes v roli, kdo má kontroverzní příspěvek před Ústavním soudem hájit

Do Karlsruhe ho vyslala jeho šéfka a stranická kolegyně Manuela Schwesigová. Ta o dotyčném příspěvku dříve prohlásila, že odvádí ženy od práce. S jeho povinnou obhajobou, která vyplývá z koaliční spolupráce s CSU, si proto nechce pálit prsty. Záležitost ale nemůže její ministerstvo úplně vypustit.

Šéf CSU Horst Seehofer často prezentuje svou stranu ve vládě velké koalice jako samostatnou třetí sílu. Příspěvek na péči o dítě patří mezi jeho oblíbené projekty, podobně jako problematické mýtné pro cizince na dálnicích. Je to další bavorský extrabuřt, vtipně poznamenal šéfredaktor magazínu Cicero Christoph Schwennicke. CSU proto očekává, že se sociální demokraté budou při obhajobě aspoň trochu snažit. Výsledek je ve hvězdách.

Česká „výhra“

Proč by nás měla zajímat relativně nízké dávka, kterou v Německu pobírá necelých 400 tisíc domácností? Protože diskuse o ní naznačuje, jak vzdálená je česká realita poměrům jen pár kilometrů za našimi hranicemi. V Česku je za tradiční variantu rodičovské dovolené, pro kterou se rozhoduje valná většina domácností, považovaná tříletá. „Sporáková prémie“ je tedy u nás nikoli výjimka, ale standard.

V Česku se dodnes považuje za výhru, pokud rodiče umístí dítě do státní školky ve třech letech. O zákonném nároku na státní školku či jesle pro roční dítě ani nemluvě.

Běžně se stává, že matky zůstávají mimo pracovní trh výrazně déle, zejména pokud mají více dětí. A to ne zcela dobrovolně. Zaměstnavatelé často nejsou ochotní poskytovat ženám flexibilnější úvazky, síť státních předškolních zařízení je více než děravá. V Česku se dodnes považuje za výhru, pokud rodiče umístí dítě do státní školky ve třech letech. O zákonném nároku na státní školku či jesle pro roční dítě ani nemluvě.

„Mateřství má zásadní vliv na pracovní kariéru českých žen. Právě zde se vytváří největší propast v odměňování žen a mužů. Zatímco u mužů kariéra začne stoupat, u žen stagnuje, a tento rozdíl málokdy doženou,“ vysvětluje pro ČESKOU POZICI Jana Smiggels-Kavková, ředitelka Fóra 50 %, které se zasazuje o vyvážené zastoupení obou pohlaví v rozhodovacích pozicích.

Nerovné rozdělení rolí

„V rámci Evropské unie máme nejnižší míru zaměstnanosti matek s dětmi do šesti let. Z průzkumů mezi mladými ženami vyplývá, že mateřství vnímají jako největší hrozbu pro svou kariéru.“ říká Smiggels-Kavková. A dodává: „To je podle mého názoru alarmující a jasně to ukazuje, že náš pracovní trh a systém rodinné politiky je nastaven špatně. To se následně promítá i do nízké porodnosti.“

Současný český systém podle ní konzervuje nerovné rozdělení rolí mužů a žen: „Zatímco ženy musejí často volit mezi prací a rodinou, podobné dilema muži řešit nemusejí,“ myslí si Smiggels-Kavková. Pro řadu žen prý je, pokud zůstávají doma s více dětmi po sobě třeba pět let (což je běžné), návrat do práce velmi těžký.

Současný český systém podle Jany Smiggels-Kavkové, ředitelky Fóra 50 %, konzervuje nerovné rozdělení rolí mužů a žen

„Pro většinu z nich je možnost zvolit si kratší rodičovskou pouze teoretickou volbou, která je v praxi nedosažitelná. Zcela nám totiž chybí zařízení péče o děti, a pokud nemáte prarodiče, kteří se vám o děti postarají, do práce se stejně vrátit nemůžete,“ vysvětluje Smiggels-Kavková.

Stát by podle ní neměl ženy, které to samy nechtějí, k brzkému návratu do práce nutit. Jen by všem měl poskytnout možnost volby. „Problém je ale v tom, že v současném systému onu možnost reálně vůbec nemají,“ dodává pro ČESKOU POZICI Smiggels-Kavková.

Stát příkladem

Řešením v českých podmínkách zatím ani není rozdělení rodičovské dovolené mezi otce a matky. Ve většině rodin přetrvává tradiční model, v němž je muž hlavním živitelem a na ženě závisí péče o děti a domácnost. „Mnohým párům to takto vyhovuje, a to je zcela v pořádku. Pro páry, které se ale rozhodnou jít jinou cestou a zodpovědnosti více sdílet, je to mnohem těžší,“ podotýká Smiggels-Kavková.

Velkým pokrokem by podle Smiggels-Kavkové bylo, kdyby stát vytvořil podmínky pro firmy, aby byly ochotné nabízet flexibilnější úvazky, a sám a šel jako jeden z největších zaměstnavatelů příkladem

Otcové, kteří se chtějí aktivně zapojit do výchovy dětí, podle ní často narážejí na nepochopení zaměstnavatelů i samotných partnerek. Ženy, které se nechtějí vzdát své kariéry, jsou prý zase považovány za krkavčí matky. K upevňování tradičních rolí podle Smiggels-Kavkové také přispívá, že ženy berou zpravidla nižší platy než muži, a pro drtivou většinu rodin je výhodnější, nebo dokonce nutné, aby na rodičovskou dovolenou šla matka.

Velkým pokrokem by podle Smiggels-Kavkové bylo, kdyby stát vytvořil podmínky pro firmy, aby byly ochotné nabízet flexibilnější úvazky, a sám a šel jako jeden z největších zaměstnavatelů příkladem. Získat práci z domova nebo částečného zaměstnání je pro mnoho matek s malými dětmi vysněnou metou. Ale i toto opatření skrývá určitý háček, jak si v našich okolních zemích zejména levicoví politici uvědomují.

Vídeňská péče

ČESKÉ POZICI vysvětlil jeho podstatu vídeňský radní pro oblast vzdělávání, mládeže, informací a sportu Christian Oxonitsch. „Opakovaně upozorňujeme, že i pro ženy je práce na zkrácený úvazek určitý problém, protože jim tato doba potom často chybí v penzijním pojištění,“ zdůraznil sociálnědemokratický politik za své návštěvy Prahy. A dodal: „Pro nás je především důležité umožnit ženám prostřednictvím rozšíření nabídky školek návrat do plných úvazků.“

Vídeň má podle vídeňského radního Christiana Oxonitsche plně zajištěnou péči o děti od tří do šesti let, míst ve školkách je více než zájemců

Vídeň má podle něho plně zajištěnou péči o děti od tří do šesti let, míst ve školkách je více než zájemců. Platí to ale plošně, v některých čtvrtích je pokrytí lepší, jinde horší. Specifikem Vídně je, že všechny děti do šesti let mohou bezplatně navštěvovat veřejné i soukromé školky (rodiče hradí jen jídlo, případně speciální služby). Poměr dětí v obou typech zařízení je zhruba jedna k jedné.

V uplynulých letech se rakouská metropole intenzivně věnovala i rozšiřování kapacit v zařízeních pro děti od nula do tří let. „Jako jediná spolková země jsme výrazně překročili cíl 33 procent,“ říká hrdě Oxonitsch. Je to podle něho důležité i proto, že se matky i otcové díky novému nastavení rodičovské dovolené vracejí častěji dříve do práce.

Profesní uplatnění žen

Koncept dávek, jako je německý příspěvek na péči o dítě, Oxonitsch rezolutně odmítá. A upřesňuje: „Myslíme si, že školky jsou důležité vzdělávací instituce. Z hlediska získávání sociálních kompetencí i proto, že bez nich se ženy v pozdním věku dostávají do pasti chudoby.“

Bez účinné státní podpory v prvních letech dítěte podle Oxonitsche matky přicházejí o možnost profesního uplatnění

Bez účinné státní podpory v prvních letech dítěte podle něho matky přicházejí o možnost profesního uplatnění i příležitost vést samostatný život. „Je to ve skutečnosti podpora historického modelu rodiny, který se neshoduje s životní realitou dnešních žen a rodin,“ uzavírá Oxonitsch.

V Česku, zemi, kde není podobné opatření pro většinu matek výjimkou, ale pravidlem, stojí jeho slova i aktuální německá debata o sladění práce a rodiny minimálně za vážné zamyšlení.