Členové SPD drží Německo v šachu. Schválí koaliční smlouvu?

Vlastníci „správných“ partajních průkazek mají větší práva než ostatní občané, kteří žádnou šanci vyjádřit se k dohodě nedostanou.

Koaliční partneři Sigmar Gabriel (SPD) a Angela Merkelová (CDU) se dohodli. Co na to v referendu odpoví řadoví sociální demokraté? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Koaliční partneři Sigmar Gabriel (SPD) a Angela Merkelová (CDU) se dohodli. Co na to v referendu odpoví řadoví sociální demokraté? | foto: © ReutersČeská pozice
Koaliční partneři Sigmar Gabriel (SPD) a Angela Merkelová (CDU) se dohodli. Co na to v referendu odpoví řadoví sociální demokraté?

„Merkelová se dohodla s SPD, Německo má velkou koalici pro velké úkoly!“ hlásily minulý týden české deníky a zpravodajské servery. V zemi našeho západního souseda se však zatím neslaví, spíše napjatě vyčkává. Čerstvou koaliční smlouvu musí ještě schválit členská základna sociální demokracie.

Výsledek jejího hlasování bude znám v sobotu 14. prosince. Stranické špičky SPD se rozjely lobbovat za vyjednaný kompromis do všech koutů země, parlamentní práce stojí, politologové a ústavní právníci si nad vším lámou hlavy. Německo je v nepříjemné situaci, kterou zatím nezažilo.

Mezi řadovými sociálními demokraty je dodnes mnoho odpůrců velké koaliceDostalo jej do ní vedení SPD, které se rozhodlo poprvé v historii předložit už vyjednanou koaliční smlouvu ke schválení všem svým členům. Po letošních volbách se totiž ocitlo v nezáviděníhodné pozici. Strana sice skončila hned za CDU/CSU, ale s bezmála šestnáctiprocentní ztrátou na vítěze a druhým nejhorším výsledkem v poválečných dějinách.

Jedinou reálnou možností, jak se vrátit do vlády, pro ni byl podíl na velké koalici. Zrovna tu ale soudruzi, poučení ze společného vládnutí s Angelou Merkelovou v letech 2005 až 2009, v předvolebním boji hlasitě odmítali a mezi řadovými sociálními demokraty je dodnes mnoho jejích odpůrců. Vedení SPD si v takto rozehrané partii netrouflo prosadit spojenectví s křesťanskými demokraty silou a rozhodlo se, že si svoje kroky nechá potvrdit od široké členské báze.

Z vnitrostranického hlediska to byl celkem srozumitelný tah. Nejednotná a volebním výsledkem otřesená SPD získala čas na vydechnutí a konsolidaci, na změnu kurzu vůči Merkelové a na přesvědčení váhajících členů. Pokud sociální demokraté návrh smlouvy schválí, dodatečně tím legitimizují postup svého vedení a výrazně posílí jeho pozici. Ono „pokud“ je ale klíčové. V případě, že by dohodu s CDU/CSU odmítli, byla by to rána nejen pro SPD, ale pro celé Německo.

Problematická iniciativa SPD

Právě z celostátní perspektivy se současná iniciativa SPD jeví jako velmi problematická. Někteří právníci zpochybňují, že je takové hlasování, které zásadně ovlivní chování poslanců, v souladu s ústavou. Ta zakotvuje volný mandát, tedy svobodné rozhodování každého zákonodárce. Lidé a média se ptají, proč by měli mít vlastníci  „správných“ partajních průkazek větší práva než ostatní občané, kteří žádnou šanci vyjádřit se ke koaliční smlouvě nedostanou. Zajímá je, jak je možné, že o osudu celé země nakonec rozhoduje hrstka straníků.

Hlasování v bezmála půlmilionové SPD bude platné, když se jej zúčastní minimálně pětina členů, tedy asi 95 tisíc lidíHlasování v bezmála půlmilionové SPD bude platné, když se jej zúčastní minimálně pětina členů, tedy asi 95 tisíc lidí. Toto číslo odpovídá počtu obyvatel jednoho jediného středně velkého města. Jen pro srovnání – v Německu je celkem přes 60 milionů voličů. A podle průzkumů si více než polovina z nich velkou koalici přeje.

Předseda SPD Sigmar Gabriel tyto pochybnosti rázně odmítá. Ale už jen fakt, že fundované námitky veřejně označil za „kecy“ a „blbost“ a v přímém přenosu se pohádal s moderátorkou veřejnoprávní stanice, nesvědčí právě o stabilitě jeho pozice. Gabriel tvrdí, že hlasování je projevem vnitrostranické demokracie a že v jiných stranách rozhoduje „méně demokraticky“ jen jejich úzká špička.

Tak se to sice dá také interpretovat, ale směr vývoje v nich určují lidé, kteří se na samotných vyjednáváních přímo podílejí a za jejich výsledek ručí minimálně svojí politickou kariérou. Jsou tedy za své chování osobně zodpovědní, na rozdíl od řadových členů, od nichž mimochodem již dříve získali svůj mandát. Dá se také předpokládat, že lidé ve vedoucích pozicích jsou obecně lépe seznámení s rozložením sil na politické scéně než jejich „běžní“ spolustraníci, a jejich závěry by měly být kvalifikovanější.

Původně nešlo o posílení demokracie

Hlasování členské základny bylo v SPD zavedeno v roce 1993 a nemělo rozhodně za cíl zavést v SPD více demokracie, vysvětlil ČESKÉ POZICI drážďanský politolog Werner Patzelt: „Bylo pouze ventilem pro zmírnění vnitrostranických sporů kolem předsednictví strany a kancléřské kandidatury (pro volby) v roce 1994.“ Podle Patzelta tehdy výsledek nepřinesl straně nic moc dobrého. (Díky němu tehdy vyhrál Rudolf Scharping, který se ale nedokázal v parlamentních volbách prosadit a krátce poté z čela strany odešel.)

Patzelt se domnívá, že první celostranické hlasování svědčilo zejména o relativní slabosti vedení SPD. „Tak to bylo v létě 1993 – a v prosinci 2013 to není jinak,“ shrnuje lakonicky politolog. Možnost, že straníci návrh koaliční smlouvy odmítnou, nepovažuje za příliš pravděpodobnou, ale ani za vyloučenou. Hlasování každopádně podle něj skrývá určitý „destruktivní potenciál“.

Zamítnutí rovná se krach velké koalice

Sociálním demokratům se sice do koaliční smlouvy podařilo prosadit řadu svých programových bodů (například plošnou minimální mzdu či úpravu dvojího občanství), neví se však, zda to bude mase jejích členů stačit. Gabriel a spol. jsou optimističtí, ale pro jistotu přece jen horečně objíždějí regionální konference a sjednávají si podporu.

Může se také stát, že nástroj členského hlasování vytáhne vedení strany pokaždé, kdy bude oslabené nebo bezradnéZamítnutí koaličního dokumentu by se rovnalo jejich politickému konci a znamenalo by zřejmě i krach velké koalice. Vedení strany by si nemohlo dovolit rozhodnutí svých členů ignorovat. Důvěryhodnost SPD by utrpěla na dlouhá léta a Německo by mohlo dospět i k dalším volbám, v nichž by Merkelová dosáhla na absolutní většinu. Tolik černé scénáře pro sociální demokracii.

Naštěstí pro Sigmara Gabriela píšou dějiny vítězové a na současné pochybnosti se zřejmě brzy zapomene. Možná se o členském hlasování v SPD bude jednou hovořit jako o pozitivním obratu v dějinách strany a exkancléř Gabriel bude svým vnoučatům vyprávět o tom, jak jeho oslabená sociální demokracie dokázala díky jednotnému hlasu uhájit své pozice vůči mnohem silnější CDU/CSU.

Může se ale také stát, že nástroj členského hlasování vytáhne vedení strany pokaždé, kdy bude oslabené nebo bezradné. Potom se mohou sociální demokraté a s nimi celé Německo dočkat velmi nepříjemných překvapení.