Církevní restituce začínají. A dominikáni se soudí.

Pár dní předtím, než vstoupí v platnost restituční zákon, zřejmě justice, veřejnost i politici stojí před precedentním sporem.

Podle starosty Libora Kvasničky investovaly Řevnice do oprav Zámečku milionové částky. Mezi lety 1994 a 1998 se tím jeho hodnota podle znalecký posudků zvýšila na šestinásobek. foto: © ČESKÁ POZICE, Marie ReslováČeská pozice

Podle starosty Libora Kvasničky investovaly Řevnice do oprav Zámečku milionové částky. Mezi lety 1994 a 1998 se tím jeho hodnota podle znalecký posudků zvýšila na šestinásobek.

Byl to jeden z argumentů TOP 09 a ODS, proč přijmout zákon o církevních restitucích v nynější podobě. Řevnický zámek, místními familiérně přezdívaný Zámeček, opakovaně uváděly obě politické strany, ministryně kultury Alena Hanáková, Česká televize i celostátní deníky mezi desítkou konkrétních nemovitostí, které nebudou církvím či řádům vydány, a proto za ně stát náhradou postupně vyplatí 59 miliard korun. Tak to stálo například i v článku na webu Lidovky.cz letos 8. listopadu. V ten den Poslanecká sněmovna přehlasovala veto Senátu a definitivně restituční zákon schválila. Jenže...

Již tři dny předtím, 5. listopadu, dorazila k okresnímu soudu pro Prahu-západ žaloba, kterou podal Klášter dominikánů Praha na město Řevnice. Žádá v ní, aby soud uznal dominikány jako výlučné vlastníky Zámečku, neboli budovy č. p. 29 a přilehlých pozemků.

Čtrnáct dní poté obdržel městský úřad v Řevnicích žalobu, kterou má ČESKÁ POZICE k dispozici, od soudu k vyjádření. Žalobce v ní zpochybňuje, že byl proces vyvlastnění předmětných nemovitostí dokonán, a proto „považuje postup, v rámci něhož žalovaný nechal zapsat svá vlastnická práva k nemovitostem (...) za protiprávní“. Mimo jiné se v žalobě odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, která církvím a řádům otevřela cestu k tomu, aby se domáhaly neoprávněně zabaveného majetku soudní cestou. A také na absenci obecného církevně-restitučního zákona.

Dominikáni jsou ochotni od soudu upustit jen v případě, že se s městem Řevnice dohodnou na nějakém narovnáníMezitím byl ovšem zákon o majetkovém narovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi schválen, vyšel ve Sbírce zákonů a 1. ledna 2013 vstoupí v platnost.

Právním zástupcem města Řevnice se v této věci stal poslanec Stanislav Polčák (TOP 09 a Starostové), jeden z těch, kdo pro restituční zákon zvedli ruku. Ve vyjádření k žalobě, jež zaslal soudu 11. prosince, mimo jiné uvádí, že žaloba Kláštera dominikánů Praha je neoprávněná, protože vyrovnání za Zámeček je již zahrnuto v peněžní náhradě, která je součástí přijatého restitučního zákona. Ze stejné normy také vyplývá, že město Řevnice není pro vydání církevního majetku takzvanou povinnou osobou. Doporučuje proto soudu žalobu dominikánů zamítnout.

Dohoda se nekonala

Zdálo by se logické, že dominikáni budou jednat v duchu nového zákona, přijmou finanční kompenzaci, která z něho vyplývá, a nebudou se s městem o Zámeček soudit. Starosta Řevnic Libor Kvasnička (Starostové) a právní zástupce obce Stanislav Polčák proto očekávali, že na schůzce se zástupci dominikánů 18. prosince dospějí k dohodě o stažení žaloby. Nepochodili.

Dominikáni jsou ochotni od soudu upustit jen v případě, že se přímo s městem Řevnice ve věci Zámečku a přilehlých pozemků dohodnou na nějakém narovnání. Jakém, zatím neupřesnili. Nebude-li město na toto téma s řádem jednat, jsou se svým právním zástupcem Václavem Valešem připraveni v soudním sporu pokračovat.

Jenže řevnický starosta nemůže v tuto chvíli udělat nic jiného, než nechat soudní spor proběhnout. Kdyby přistoupil na nějakou dohodu, která by se neopírala o soudní rozhodnutí ve smyslu, že řád skutečně je – a po celou dobu byl – vlastníkem nemovitostí, před občany Řevnic by ji stěží obhájil. Zvlášť poté, co byli opakovaně v médiích ujišťováni, že budova Zámečku, v níž je dnes základní umělecká škola, obecní knihovna a kulturní středisko, se církevnímu řádu vracet nebude.

Každý po svém

Česká justice, veřejnost i politická reprezentace tak pravděpodobně stojí pár dní předtím, než vstoupí v platnost restituční zákon, před precedentním sporem. Žaloba dominikánů se zdá být v přímém rozporu s tím, jak byl zákon veřejnosti prezentován. Ustanovení, že majetek církvím fyzicky vrací pouze stát a nikoliv obce a že finanční náhrada zahrnuje vše, co vydáno nebude, byl představen jako elegantní způsob vyrovnání s církvemi. Jako řešení, jež má předejít jednotlivým nekonečným soudním sporům a jednou provždy nastolit ohledně majetku obcí právní jistotu.

ČESKÁ POZICE hovořila s oběma stranami i jejich právními zástupci. Z vyjádření zúčastněných je zřejmé, že si přijatý restituční zákon každá ze stran – po právu – mohla vyložit a také vyložila po svém.

Pikantní je, že na straně žalované obce stojí jako advokát zároveň zákonodárce, který tak má příležitost si vyzkoušet, jak norma, pro niž zvedl ruku, funguje v praxi. Zda záměr, s nímž byl zákon přijat, obstojí v případě, že s ním někdo začne nakládat jako s právně relevantním textem.

Po 22 letech změna názoru

Na druhé straně stojí zástupci řádu dominikánů, k němuž patří i kardinál Dominik Duka. Církevní hodnostář, který restituční zákon s politiky vyjednával a společně s nimi vysvětloval veřejnosti jeho smysl a jeho roli restituční tečky. Dokonce tentýž Dominik Duka, který v červenci 1990 jako provinciál dominikánů tehdy ještě Městskému národnímu výboru Řevnice ve věci Zámečku napsal: „Pokud jde o vlastnická práva Řádu kazatelů – dominikánů k objektu č.29 v Řevnicích, včetně přiléhající zahrady, je náš řád připraven zřeknout se jich ve prospěch kulturní instituce řízené Vaším národním výborem.“

„Paragraf 18 restitučního zákona říká, že tam, kde bude spor a kde to přijatý zákon až tak do hloubky neřeší, má dotyčný subjekt právo se dovolávat soudního řízení.“Dukův řádový bratr, dominikán Pio Oláh, který má na starost majetek kláštera, to o 22 let později vidí jinak. Na otázku ČESKÉ POZICE, zda se neobává, že kardinála žaloba na určení vlastnictví řevnického Zámečku nepotěší, odpověděl: „Je možné, že bude jiného názoru, ale spíše ne. Je to přece v rámci zákona, který chce právo uplatňovat. Neustále je tendence vzít kauzu majetkových nevyrovnání a všech problémů, co tady několik desítek let byly, jako bychom teď měli nad tím zavřít knihu a už se dál o věci nebavit. (…) Paragraf 18 restitučního zákona jasně říká, že tam, kde bude spor a kde to přijatý restituční zákon až tak do hloubky neřeší, má dotyčný subjekt neustále právo se dovolávat soudního řízení.“

Stejně argumentuje i právní zástupce dominikánů Václav Valeš a ve vyjádření pro ČESKOU POZICI zmíněný paragraf, odstavec 8, cituje: „Tímto zákonem není dotčeno právo oprávněných osob na soudní a jinou právní ochranu proti komukoli, kdo drží původní majetek registrovaných církví a náboženských společností.“

Své tvrzení, že Zámeček nebyl nikdy vyvlastněn podle zákona z roku 1947, a tudíž ani nespadá pod obecný způsob vyrovnání s církvemi podle přijatého restitučního zákona, nýbrž právě pod onen paragraf, který řeší mimořádné případy, opírá o rozhodnutí ministerstva zemědělství ze 7. ledna 1949 (viz přílohu PDF). Jsou v něm vypočteny konkrétní nemovitosti, mezi nimi i Zámeček a přilehlé pozemky, které se „ponechávají Konventu Dominikánů jako vlastníku velkostatku Řevnice.“

Až do Štrasburku

Stanislav Polčák vidí situaci očima zákonodárce a právního zástupce obce. Upozorňuje, že spor má dva rozměry – čistě právní a druhý, politický. Tvrdí: „Neznám mnoho příběhů, kde by se oba prolínaly tak jako v tomto.“ ČESKÉ POZICI dále řekl: „Zákon o církevním vyrovnání byl přijímán za opravdu obtížných podmínek. Společenská shoda se hledala velmi křehce. Je spíš vyjádřením vůle vládnoucí většiny, která zatím není potvrzena všeobecným akceptováním toho stavu. Myslím, že se prokáže, že z dlouhodobého hlediska to byl dobrý krok. Nicméně se také domnívám, že všichni poslanci, kteří pro zákon zvedli ruku a přehlasovali senátní veto, by tímto konkrétním případem byli poměrně zděšeni.“

I řevnický starosta je situací zklamán. „Obce měly před přijetím restitučního zákona velký problém. Část majetku podléhala blokačnímu paragrafu a ony s ním nemohly nakládat, nemohly se rozvíjet. Domníval jsem se, že schválením zákona je vše vyřešeno, ale zdá se mi, že se otvírá problém ještě horší,“ obává se Libor Kvasnička. Řevnice Zámeček opravovaly a investovaly do něj milionové částky. Mezi lety 1994 a 1998 se tak jeho hodnota podle znaleckých posudků z té doby zvýšila na šestinásobek.

Právník Václav Valeš nicméně dělá svou práci a jak se zdá, dělá ji dobře. Vysvětluje:

„Podstata sporu spočívá v kolizi dvou restitučních právních předpisů – restitučního zákona ve prospěch obcí z roku 1991 a ve prospěch církví z roku 2012. Město Řevnice si sporné nemovitosti nechalo zapsat na základě restitučního zákona pro obce z roku 1991, což je značně problematické, neboť je nikdy nevlastnilo. (…)

Kdyby k tomu nedošlo, po 1. lednu 2013 by Klášter dominikánů Praha sporné nemovitosti bez obtíží restituoval, neboť jde o nemovitosti pastorační povahy, sloužící dříve pro výchovu budoucích řeholníků. Navíc Klášter dominikánů Praha tvrdí a doložil u příslušného soudu, že žádné rozhodnutí o konfiskaci tohoto majetku nikdy vydáno nebylo, takže se nadále považuje za jeho vlastníka, byť není momentálně zapsán v katastru nemovitostí.“

Během soudního sporu budou podle Valeše moci obě strany v rámci dokazování své nároky uplatnit. „Klášter dominikánů v Praze lituje, že v této věci nedošlo k dohodě a že je ji nutné řešit takto,“ doplnil.

Poslanec Polčák mu oponuje:

„Řád dominikánů říká: Ten zákon na nás nedopadá. My sice žalujeme nepovinný subjekt, který nemá povinnost vydávat majetek, ale domníváme se, že naše vlastnictví je nezpochybnitelné a nikdy nepřešlo na obec. A domáháme se tedy majetku, který není kryt církevním vyrovnáním. Pravda je, že tento majetek nelze vydat, a právě proto se na něho měla vztahovat finanční kompenzace, která římskokatolické církvi přináší přes třicet miliard korun. Tady se naše názory rozcházejí. Oni jsou přesvědčeni, že to kryje jinou část nevydaného majetku. To je překvapivé zjištění.

Já, kdybych byl býval při hlasování věděl, že by se některé církevní subjekty snažily tento zákon obcházet a tu takzvanou legislativní tečku nahradit čárkou a jet dál, jako by souvětí pokračovalo, tak se přiznám, že má míra podpory tomuto zákonu by velmi klesala, ne-li se blížila nule. V tomto případě je taková souhra okolností, že soudní spor může v zásadě probíhat až do Štrasburku.“

Pragmatická logika

V bitvě argumentů bychom mohli pokračovat donekonečna. Připomínají dvě rovnoběžky, které se ani tam neprotnou. Vládu a parlament dohnala vlastní nedůslednost. Kdyby existoval oficiální seznam nemovitostí, jejichž nevydání je vyrovnáno finančním odškodněním, a v něm byl uveden řevnický Zámeček, nikdy by tato situace nemohla nastat.

Dominikáni postupují podle zákonů a jsou přesvědčeni, že se domáhají spravedlivých nároků. Otec Oláh zdůrazňuje vstřícnost řádu: „Jsme ochotni se nějakým způsobem dále domlouvat. Tady nejde v žádném případě primárně o nějaký ziskuchtivý zájem, ale o zájem práva a narovnání věcí, jak mají být, do správné úměry“. Působí při těch slovech věrohodně. Právník Valeš je specialista na církevní restituce a také teolog. Zdá se, že je to pro něj srdeční záležitost. Oba si uvědomují, že riskují nepřízeň veřejnosti.

Zda za vzniklou právní nejistotu mohou dominikáni, kteří nechtějí přistoupit na politickou dohodu, nebo špatně napsaný restituční zákon, asi nikdo nerozsoudíStanislav Polčák uplatňuje v pohledu na spor pragmatickou logiku, která stála při zrodu i přijetí restitučního zákona. Jako politik nahlíží spor přirozeně očima veřejnosti a voličů: „Zákon o majetkoprávním vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi byl přijat. A pokud je toto vyrovnání obcházeno jinou cestou žaloby, tak je podlamována důvěra v právní jistotu, která jím měla být nastolena.“

Na čí straně je právo, může rozhodnout jen soud. Zda za vzniklou právní nejistotu mohou dominikáni, kteří nechtějí přistoupit na politickou dohodu, nebo špatně napsaný restituční zákon, asi nikdo nerozsoudí. U veřejnosti, jež vstoupí do hry ve chvíli, kdy se složitá kauza ocitne v mediální realitě, to nejspíš projedou všichni. Dominikán Oláh a právník Valeš vyčítají poslanci Polčákovi, že místo na právní argumenty spoléhá na tlak veřejného mínění. Nejsou ale jejich představy, že se podobný právní spor může odehrát bez něj, přece jen z jiného než našeho světa?

Miláno z Děčína Žádám obce a města..... Aby v žádném případě... 17:23 20.12.2012

Počet příspěvků: 20, poslední 31.12.2012 09:16 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.