Čína se touží stát velmocí i v průmyslové špionáži

Číňané mají neskutečný hlad po informacích, díky nimž si chtějí zajistit a udržet první místo – ve všem.

Tibor Pósa 14.2.2011

Čína i všichni ostatní se snaží dohnat světovou jedničku v průmyslové špionáži: Spojené státy americké. foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

Čína i všichni ostatní se snaží dohnat světovou jedničku v průmyslové špionáži: Spojené státy americké.

Obvinění týkající se špionážního skandálu, jenž propukl ve skupině Renault víc než před měsícem, jsou čím dál mlhavější. Tandem Renault-Nissan se buď chytil na návnadu nastraženou některým z jeho konkurentů, nebo je tak těžké potvrdit podezření, že Číňané upláceli vedoucí představitele, kteří je měli na oplátku informovat o vývoji elektromobilu. V každém případě lze v následujících týdnech očekávat, že Renault vyrukuje se skutečnými žalobami.

Ve službách Číny

Celá tato záležitost však bledne ve srovnání s průmyslovou špionáží prováděnou v USA. „Ryby v hlubokých vodách“ – což je znak, kterým čínština označuje průmyslové špiony – si totiž v americkém oceánu vedou víc než obstojně. V Kalifornii byl před rokem odsouzen za průmyslovou špionáž na patnáct let americký inženýr čínského původu Dongfan „Greg” Chung. Odstrašující délka trestu dává tušit, že Greg nezískával informace o výrobní technologii lízátek. Třicet let pracoval v amerických službách v oblasti výzkumu vesmíru a vojenského průmyslu, jeho zaměstnavateli byly společnosti Boeing a Rockwell International.

Vloni v létě potkal obdobný osud Huanga Kexueho, jenž byl zaměstnancem největšího amerického agrochemického a biotechnologického podniku Dow Chemical. Také on předával Číně materiály o výzkumech, které firma prováděla v oblasti pesticidů.

Číňané brzy přišli na to, že Západ si chrání pouze některé nejvyspělejší technologie, které skutečně zajišťují jeho náskok

Největší ztráty způsobil USA v poslední době nepochybně inženýr Noshir Gowadia. Na konci ledna byl za průmyslovou špionáž ve prospěch Číny odsouzen k odnětí svobody v délce 32 let. Pracoval ve zbrojovce Northrop Grumman na vývoji neviditelného bombardéru B–2. K Číně ho nic nepojilo, prostě a jednoduše kývl na nabídku Pekingu z materiálních důvodů. Za svůj byt s výhledem na oceán na Havajských ostrovech musel totiž platit měsíční splátky ve výši patnáct tisíc dolarů.

Jednou z nejpodstatnějších oblastí čínské průmyslové špionáže je vojenský průmysl. V nedávných dnech jsme byli svědky toho, jak velkou mediální publicitu zajistil Peking premiérovému letu první čínské neviditelné stíhačky J–20. Čína je samozřejmě patřičně pyšná na to, že už zná technologie potřebné k výrobě těchto strojů.

K vyzvídání tajemství však dochází i mezi starými přáteli. Jak řekl francouzský expert Roger Faligot deníku Le Figaro, čínská průmyslová špionáž je na vzestupu obzvlášť v Rusku, a to poté, co Moskva v oblasti předávání technologií nečekaně zařadila zpátečku. Například vloni v září zatkla Federální bezpečnostní služba (FSB) v Petrohradě dva ruské vědce s obviněním ze špionáže ve prospěch Číny. Oba byli napojeni na vojenský průmysl a pracovali na vývoji raketových motorů.

Jak dohnat vědomostní náskok

Čína je v současnosti z hlediska produkce druhou největší velmocí světa. V oblasti textilního průmyslu, hutnictví a montáže vyspělých elektronických přístrojů stojí v čele a nyní útočí i na odvětví, jež byla až dosud považována za výlučné domény Západu. K těm patří například energetika, obzvláště pak výstavba zelených elektráren, výroba automobilů a letadel, výzkum vesmíru nebo zbrojařství. V těchto oblastech však mají tradiční země ještě stále významný vědomostní náskok.

Právě proto se také asijský obr pustil v osmdesátých letech do neobyčejného technologického rozvoje, k němuž byla zapotřebí spolupráce Západu. Číňané brzy přišli na to, že si Západ chrání pouze některé nejvyspělejší technologie, které skutečně zajišťují jeho náskok. Ty ostatní pak začali kopírovat, analyzovat a vyrábět. Výsledkem tohoto procesu bylo, že se výroba daného produktu stala nejednou mnohem snadnější. Vyškolili odborníky, kteří přišli s novými nápady. Navíc měli k dispozici pracovní sílu v neomezeném počtu a za nepatrné náklady.

Číňané ovšem chtěli pozvednout na úroveň velmoci i průmyslovou špionáž. Orgán, který se jí zabývá, je mimořádně centralizován a podléhá přímo jednomu z náměstků předsedy vlády v Pekingu. V devadesátých letech často využíval služeb bývalých agentů KGB, kteří přišli o svá místa. Úřad čínského ministerstva státní bezpečnosti se vypíná na třídě Čchang-an vedoucí k náměstí Nebeského klidu. A jedním z jeho hlavních úkolů je kromě špionáže a kontrašpionáže také získávání informací ekonomického rázu.

Čína nasazuje všechny páky

„Průmyslová data se dají z 95 procent získat z legálních zdrojů, pouze zbylých pět procent tvoří informace klasifikované jako tajné,“ konstatoval pro Le Monde odborník na otázky Dálného východu Daniel Schaeffer. K většině se lze dostat na internetu, v odborném tisku, na nejrůznějších výstavách, prostřednictvím spolupráce mezi podniky a na různých mítincích. Zbývá pouze oněch vytoužených pět procent. Ačkoliv nelze všechny Číňany žijící za hranicemi své země považovat rovnou za Matu Hari, není tajemstvím, že jsou to velcí vlastenci a nacionalisté, kteří neváhají podělit se o získané zajímavé informace se svou ambasádou.

Na amerických a západoevropských univerzitách studuje díky státnímu stipendiu na dvě stě tisíc mladých Číňanů. Ti dokážou navázat neobyčejně dobré vztahy se svými západními kolegy a založením společného podniku se už podařilo odlákat do Číny nejeden talent. V posledních letech sledují orgány západní kontrarozvědky čím dál více právě tyto „nezávislé“ studenty. Od případu, který se stal v roce 2005 ve francouzském koncernu na výrobu autodílů Valeo, kdy získala jedna čínská stipendistka přístup k inovacím, jež poté systematicky vynášela, si francouzské firmy dávají velký pozor na to, koho vlastně zaměstnávají.

Průmyslová data se dají z 95 procent získat z legálních zdrojů, pouze zbylých pět procent tvoří informace klasifikované jako tajné

Čína nasazuje všechny páky ke snížení náskoku ostatních zemí v oblastech, jako jsou jaderný průmysl nebo výroba letadel, aut či vysokorychlostních železnic. V těchto odvětvích se soustřeďuje obrovský kapitál. Například čínský autoprůmysl dostane v příštích deseti letech patnáct miliard dolarů na výrobu plně „zeleného“ auta. Přisuzuje-li Čína elektromobilu takovou důležitost, pak udělá všechno proto, aby svůj technologický hendikep na tomto poli dohnala. Podle informací z oboru věnuje 1,4 miliardy dolarů z této částky na vývoj akumulátoru. Pokud se vývoj zastaví na mrtvém bodě, zbude z těchto peněz i na koupi jedné či dvou zahraničních kapacit, které mají ve vývoji vysokovýkonostních „baterií“ budoucnosti větší praxi.

Pak jsou tu také tradiční špionážní techniky: kupování informací, vyhrožování, korupce – na někoho platí právě tohle. „Čína se pohybuje v začarovaném kruhu imperialismu: ve všem chce být první, ať už jde o ekonomiku, technologii, kulturu anebo sport,“ potvrzuje Schaeffer. „Cílem získávání informací je – stejně jako na Západě – rozvoj, díky němuž si chtějí zajistit a udržet první místo.“

Copak se Čína vůbec nezabývá tím, že by svůj neskutečný hlad po informacích měla alespoň zdánlivě nějak maskovat? Tak velkou poptávku je ovšem těžké zakrývat. Mezi bezpočet úspěšných akcí se vždycky vloudí i pár nezdarů. Nesmíme přitom zapomínat na to, že jedna světová velmoc je na prvním místě i v oblasti průmyslové špionáže: Spojené státy americké. Ostatní, včetně Číny, se je pouze snaží dohnat.