Ceska Pozice

Čím vším chce být Tomio Okamura?

Prezidentská kandidatura a zároveň senátorské angažmá nejdou dohromady. Okamurova dvojitá hra nepůsobí dvakrát důvěryhodně.

foto: © ČTK, ČESKÁ POZICEČeská pozice

Tomio Okamura by si měl vybrat. Chce být prezidentem? Ano. Sesbíral podpisy, dokonce podle svých slov nejrychleji ze všech, s velkou pravděpodobností bude kandidovat, a třeba i vyhraje. Nic proti tomu. Jenže Okamura zároveň nedávno suverénně vyhrál volby v senátním obvodu Zlín a stal se senátorem. Chce být Tomio Okamura senátorem? Ano. (Zůstane jím, když nebude prezidentem.)

Jisté totiž je, že nemůže být zároveň prezidentem a senátorem. Když se stane prezidentem, přestane být senátorem. Když se nestane prezidentem, senátorem zůstane. Tolik možnosti, které se rýsují před ambiciózním podnikatelem, který má našlápnuto být politikem.

Jak Okamura svou dvojitou hru – prezidentskou kandidaturu a senátorské angažmá – zdůvodňuje?

Možná to pan Okamura nemá v hlavě ještě úplně srovnané, přeci jenom je v politice nováčkem, ale jaký je praktický rozdíl mezi řadovým senátorem zvoleným s opravdu silným mandátem ve Zlíně a neúspěšným kandidátem, ale pořád oním prostým senátorem, jehož volilo určité procento lidí na celostátní úrovni v prezidentských volbách? Žádný. Senátorský mandát se nenafoukne, pořád bude jen jeden. Dobrý hlas, možná osamocený, snad i nezávislý, jak sám garantuje, ale pouze jeden jediný.

Před prostým senátorem se otevírá šestiletý mandát, kdy má prostor na to, aby prosazoval svůj program

Před prostým senátorem se otevírá šestiletý mandát, kdy má prostor na to, aby prosazoval svůj program. Aby naplnil naděje voličů, kteří pro něj hlasovali a věří mu. Prostý senátor Okamura bude muset makat, provozovat každodenní politickou dřinu. Může být dobrým příkladem pro podobné pracovité a poctivé následovníky, vždyť volby do třetiny Senátu probíhají každé dva roky. A dokonce i strany dosavadního establishmentu třeba zaujme natolik, že z jeho programu něco převezmou. A za pět šest let budeme mluvit o váženém a vlivném senátorovi Okamurovi, který nebude mít problém ve volbách obhájit mandát.

Okamura na otázku čtenáře na serveru iDnes, jak bude prosazovat změny z pozice prezidenta, odpovídá: „Změny – zákony, ale také například změny institucionální – budu prosazovat jednáními se zástupci politických stran, veřejnou diskuzí, s pomocí veřejného tlaku. Pokud budu chtít, abychom změnili obchodní zákoník a vložili tam povinnost pro veřejné činitele spravovat řádně svěřený majetek, a tím docílit i jejich hmotnou a trestní odpovědnost, tak o tom budu jednat s maximem poslanců, s vedením stran, a to veřejně (...).“ Ale to je přece přesně to, co by měl dělat z pozice senátora. Nebo ne?

Prezidentská funkce by mu nejspíš „umožnila ona témata veřejnosti daleko lépe předkládat“, ale to je tak vše. I když zrovna Tomio Okamura nemá problém s tím, že by byl mediálně neviditelný... Nelze se zbavit dojmu, že čerstvý senátor se ještě nepřeorientoval z role tvrdého podnikatele a momentálně kuje to pověstné železo, dokud je žhavé, přičemž se snaží ze své současné popularity vytlouct, co se dá. A lidé ve Zlíně, kteří Okamurovi posloužili jako pokusní králíčci, si mohou začít drbat hlavu, koho že to vlastně volili... Tedy pokud náhodou nečetli již v lednu na serveru iDnes.cz tato jeho slova: „V případě, že bych se někdy rozhodl kandidovat na prezidenta, chtěl bych nejdřív získat mandát v senátních či v jiných volbách.“

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.