Chudák okurka

Nejtvrdší rána přišla až dnes: nevíme, jak se šíří vražedná bakterie, a víme, že neumíme žít v informačním věku.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

 „Člověk, který s klidnou myslí usedá k misce okurkového salátu, musí být cynik bez špetky piety k mrtvým, i kdyby byly ty okurky desetkrát omyté.“ Před pouhými čtrnácti dny by taková věta byla vnímaná jako pozdní výtrysk dadaismu. Dnes se objevila na Facebooku a pěti stům lidí se to líbilo. Tak letos vypadá komunikační kultura. Okurka se od pondělka ocitla ve společnosti muchomůrky hlízovité jarní (anebo sněti slezinné, vezmeme-li v potaz možnost, že rozšíření toxické varianty bakterie EHEC je teroristickým útokem, což ostatně dosud není vyloučeno).

Kontinent se rozparádil kolem okurek. Toho papíru, těch kilobytů, těch finančních ztrát! Poté, co se desítky milionů Evropanů koncentrovaly na nevšední témata, jako vše o okurkách, ledacos o bakteriích, něco o obchodu se zeleninou (což dalo vydělat tisícům médií – a možná i zdravotnických zařízení na kontinentu), přichází v úterý 31. května, týden poté, co agentury vydaly první zprávu o případu, sprcha. Hamburská ministryně zdravotnictví Cornelia Prüferová-Storcksová oznámila: Laboratorní zkoušky dnes ukázaly, že bakterie nalezené na čtyřech španělských okurkách neodpovídají vzorkům ze stolice pacientů. „Stále se nám ještě nepodařilo najít zdroj onemocnění. V Hamburgu nadále doporučujeme nejíst okurky, rajčata a saláty,“ sdělila německým médiím.

Co teď, když už o okurkách všichni víme ne-li vše, pak jistě víc než o svých sousedech, metalurgii, dějinách a podobných parciálnostech. Okurky sice zdaleka z obliga nejsou, neboť nositelkami střevních bakterií EHEC byly, jenže ne vražedné varianty O104. Zbývají po nich hned dvě špatné zprávy. Ta první je, že nikdo nemá jistotu, odkud vražedné svinstvo udeřilo. Ta druhá je zprávou o zhoubnosti nynější informační mašinérie: o devastaci jazyka ve smyslu přesnosti, o nekvalifikovaných syntézách, zhovadilosti distribučních sociálních sítí, kterými tečou aktuality vydávané za informace bez sebemenší vůle šiřitelů ověřit jejich přesnost… Takže výsledkem je, že nikdo si dnes nemůže být jist, z čeho si pustil do kalhot. Okurka to nebude.

Ale kolik procesů se stačilo rozběhnout, kolik rozhodnutí učinit, kolik animozit přiživit. Jen letmý pohled do agenturních zpráv.

  • Dvě španělské provincie Málaga a Almería byly pomluveny. S nimi obchodní firmy, na které znečištění hodili pro změnu španělští pěstitelé.
  • Na krámu se objevilo staré téma, jak bezohlední velkopěstitelé a řetězce soustavně hledají záminky, jak diskreditovat drobné farmáře (ne že by to nedělali, ovšem navzájem). A také došlo, samozřejmě, na téma ne-zeleniny z Nizozemska, která byla chvíli také v podezření.
  • Německé restaurace, jídelny, nemocnice a školy čerstvou zeleninu zhusta vyřadily z jídelníčků. Němečtí dovozci bojkotovali španělské dodavatele, „salátovky“ zmizely z mnoha německých obchodů. Madrid se ohradil a urazil. Španělští zemědělci hodlají žalovat Německo kvůli hospodářským ztrátám (teď to jistě zkusí). „Objednávky z Německa byly prakticky ze 100 procent stornovány,“ uvedl šéf zelinářského svazu ve španělské autonomní oblasti Andalusie. Rušeny podle něho nejsou jen objednávky okurek, ale také rajčat, cuket a melounů.
  • Rusko prohlásilo, že uvažuje o zákazu dovozu zeleniny z Německa.
  • Němečtí zemědělci spustili poplach, protože se prakticky přestal prodávat salát a prodej jahod propadl o 50 procent. Celých 58 procent Němců přestalo jíst syrovou zeleninu.
  • Česká společnost Country Life ztratila díl prestiže, protože se objevila zpráva, že distribuuje šarži okurek, která je „zřejmě kontaminována bakterií působící nebezpečnou střevní nákazu“.
  • A Češi se od hlavního hygienika Víta dozvěděli: „Lidé by nákazu zcela vyloučili, pokud by okurku uvařili při teplotě 70 stupňů Celsia, to by ji ale už nikdo nejedl.“ To není pravda. Existuje řada znamenitých receptů na tepelně upravené okurky.

Pointa tkví na počátku příběhu. Startovní zpráva hamburských hygieniků vyslovila pouze podezření na původ nákazy ve španělských okurkách. To se nyní nepotvrdilo. Jediné, co je potvrzeno: Neumíme zacházet s informacemi a nevíme, odkud na nás kdy jaký parchant udeří. Stále stejně bezbranní před vlastní iracionalitou.