Chtějí poslanci válku?

Politici ve sněmovně začínají zaujímat kruhovou obranu – navrhují, aby policejní odposlechy zákonodárců povoloval pouze Nejvyšší soud.

foto: © Česká PoziceČeská pozice

KOMENTÁŘ Jana Schneidera / Poslanecká sněmovna by asi potřebovala zřídit místní psychologickou, psychiatrickou a psychoanalytickou ordinaci. Duševní rozháranost poslanců totiž začíná ohrožovat stabilitu státu. Sněmovní kuloáry nyní zaznamenávají další počínající úlet– řeší, jak by se dala policii ztížit možnost odposlouchávat zákonodárce.

Před veřejností si přitom poslanci téměř sypou popel na hlavu, jak moc si chtějí omezit imunitu. Bude-li se kdo zajímat, proč se to dosud nepodařilo, když je naprostá většina poslanců pro, dostane se mu docela vypečeného vysvětlení. Různé skupiny poslanců daly různé návrhy na snížení imunity a vzájemně si je nepodpořily. Většinou s odvoláním na to, že nebyly dostatečně radikální. Ve výsledku se pak většina poslanců může před svými voliči vykazovat hlasováním pro snížení imunity, aniž by úhrnem jakékoliv omezení bylo schváleno.

Takže navenek poslanci vykazují všeobecnou snahu po tom, aby se jejich výsady před zákonem dostaly do civilizovaných mezí. Tato všeobecná snaha se však jaksi míjí s konkrétním výsledkem. Ve zdůvodňování, proč nastává tato absurdní situace, hodná Havlových absurdních dramat z úřednického prostředí, jsou ovšem poslanci neochvějní machři.

Kruhová obrana

Co však ve skutečnosti dělají, a lid voličský se může právem obávat, že v mnohem konstruktivnějším modu? Poslanci nejsou hloupí! Jsou chytří, nikoliv však moudří. Kalkulují s tím, že jednou omezení imunity může nastat. Jejich „špekulování“ je urychlováno policejním apetitem, projevujícím se žádostmi o vydání poslanců ruce světské spravedlnosti. A tak poslanci začali vymýšlet, jak policii ztížit fázi přípravného řízení trestního, v němž může policie podezřelého odposlouchávat, povolí-li ji to věcně a místně příslušný soud. Tím soudem je vždy soud okresní.

Jedním z nápadů, zřejmě odvozeným od poslanecké (nad)přirozené skromnosti, je, že adekvátní jejich vysokoblahorodím by byl spíše soud Nejvyšší. A že by tedy policisté (zřejmě v rámci úspory pohonných hmot a zefektivnění policejních činností) měli s každou žádostí o odposlouchávání poslance šupajdit do Brna na Nejvyšší soud.

Těžko zahnat podezření, že snad někteří poslanci chtějí, aby se všechny žádosti o odposlechy poslanců soustřeďovaly na jednom místě – a tam že už si to nějak „omistrují“. Zdá se však, že to překombinovali.

Svou roli tu sehraje trvalé ponižování soudní moci mocí zákonodárnou a výkonnou. Politici brání vzniku Nejvyšší rady soudnictví, která by završovala samosprávné funkce třetího sloupu demokracie. Politici se chovají podobně jako koloniální mocnosti: necháme vám samostatnost, ale většinu v té vaší soudní radě si ponecháme.

Nejvyšší soud by právem mohl dospět k podezření, že lobbistická penetrace zákonodárného sboru vykazuje znaky organizovaného zločinuV této atmosféře se stavovské povědomí soudců a jejich vzájemná profesní soudržnost budou spíše upevňovat. Lze mít tedy za velmi pravděpodobné, že postoj poslanců k jim příslušným okresním soudcům bude vyhodnocen jako přezíravý, což jim znemožní byť i jen teoretický vlivový průnik na Nejvyšší soud. A jestliže měli dosud naději, že jeden okresní soudce bude mít kritéria při povolování odposlechu poněkud odlišná od soudce v jiném okrese, je možné předpokládat, že kritéria Nejvyššího soudu pro povolování odposlechů poslancům by se velmi brzo ustálila.

Svou roli by nepochybně sehrálo i to, že na Nejvyšším soudu by se koncentrovaly policejní žádosti o odposlechy poslanců. To by Nejvyššímu soudu poskytovalo dostatek indicií k tomu, aby si o zákonodárném sboru utvořil ucelenější obrázek, což se doposud jednotlivým okresním soudcům z jednotlivých žádostí podařit nemohlo.

Nejvyšší soud by tak právem mohl dospět k podezření, že lobbistická penetrace zákonodárného sboru vykazuje znaky organizovaného zločinu, takže by procento nepovolených policejních žádostí o odposlouchávání poslanců paradoxně pokleslo.

Je zřejmé, že poslanci začínají zaujímat kruhovou obranu. Zvýšení počtu legislativních výjimek a speciálních ustanovení pro ústavní činitele jim jistě na popularitě nepřidá. Oni to vědí – a přesto to zkoušejí. Důvod, který k tomu mají, musí být velmi silný! Že se přitom stavějí konfrontačně k soudům, je nóvum. To jsou už opravdu v takovém stressu, že budou radši válčit na všechny strany?