ČEZ není nedotknutelný

Vyšetřování policie přináší jeden pozitivní vzkaz: polostátní gigant není všemocnou společností, na kterou nelze ani sáhnout.

Jan Žižka 18.2.2013

Je zázrak, že firma, kterou většinově vlastní stát, ještě funguje tak dobře, jak funguje, prohlásil před časem o společnosti ČEZ bývalý šéf její dozorčí rady Martin Říman. Jako zastánce pravicových názorů měl bezpochyby na mysli to, že stát už ze své podstaty nebývá dobrým vlastníkem.

Za podobnými slovy by se ovšem také mohl skrývat předpoklad, že státní firma v českých poměrech z podstaty věci slouží jako dojná kráva politických uskupení či hamižných jednotlivců. Slovy jednoho energetického manažera: To, že se firmu ČEZ úplně nepodařilo rozkrást, je pouze zásluhou její akcionářské struktury. S minoritními vlastníky (byť poněkud uťápnutými) a nezbytnou dávkou transparentnosti kvůli obchodování na burze se některé věci zkrátka dělají hůře…

Ať tak či onak, Mladá fronta Dnes informovala, že policie šetří čtyři podezřelé případy, v nich ČEZ figuruje. Jde o známé kauzy nákupu a prodeje poloviny německých dolů Mibrag, aktivit ČEZ v Albánii, stavby meziskladu jaderného paliva v Temelíně a zadávání zakázek prostřednictvím dceřiné firmy Škoda Praha Invest. V těchto případech bylo podle listu buď podáno trestní oznámení, nebo na ně upozornila Bezpečnostní informační služba.

Bylo by vlastně spíše divné, kdyby policie tyto případy nešetřila

Bylo by vlastně spíše divné, kdyby policie tyto případy nešetřila. Stejně jako kdyby se nezabývala další kauzou – těžko pochopitelným prodejem někdejšího „klenotu“ a dceřiné společnosti I&C Energo Maďarům. To, že policie něco šetří, nám ale bohužel ještě nedává velkou naději – za prvé musíme respektovat, že případný trestný čin nebyl prokázán, za druhé musíme pochybovat, zda ho policie dokáže vyšetřit, i kdyby se byl býval stal.

Jednu velkou výhodu to vše ale má – je jasné, že ČEZ není úplně nedotknutelnou společností, na kterou se nesmí ani sáhnout. A lze to vzít z opačného konce: Pokud jsou příslušní lidé v ČEZ přesvědčeni o své nevině v určité konkrétní kauze, měli by být rádi, že by se nyní mohl jejich čistý štít prokázat.

Kudy vedly penězovody?

Je nutné připustit, že minimálně v některých ze zmíněných kauz nebyly příslušné nákupy, investice či prodeje samy o sobě nesmyslné. Důležité by bylo prokázat, že kromě vcelku logického záměru se vytvářel penězovod kvůli vyvedení financí určitým směrem.

Důležité by bylo prokázat, že kromě vcelku logického záměru se vytvářel penězovod kvůli vyvedení financí určitým směrem

Je kupříkladu logické, že budovat mezisklad jaderného paliva bylo zapotřebí. Otázkou je, zda musela zakázku získat úplně neznámá firma CEEI a zda cena nemohla být nižší než 1,5 miliardy korun.

Vytvoření dceřiné firmy Škoda Praha Invest, která dostala na starosti modernizaci elektráren, bylo logické a zadávání příslušných zakázek určitě pružnější, než kdyby to dělal sám ČEZ.

Z politického hlediska – a tedy z hlediska státu jako majoritního akcionáře ČEZ – ovšem bylo důležité, aby subdodávky získaly české firmy. Politici asi neměli zájem, aby ve výběrových řízeních domácí společnosti prohrávaly se zahraniční konkurencí.

Otázkou pak je, proč v případě dostavby jaderné elektrárny v Temelíně stát naopak zvolil nejsložitější cestu a světový unikát, když se o tak strategicky významné stavbě naopak rozhoduje striktně podle zákona o veřejných zakázkách.

Ale budiž, úkolem policie je prověřit, zda nad rámec tentokrát spíše sporných, ale legálních záměrů nebyl budován nelegální penězovod.

Od Balkánu po Německo

Pak jsou tu zahraniční investice. Úkolem policie pochopitelně není posuzovat rizikovost takového podnikatelského záměru. O Balkáně toho bylo napsáno už dost a uvidíme, jaký bude konečný účet.

Firmě ČEZ nelze upřít, že navzdory průšvihům celkově na zahraniční expanzi vydělává. To by ale samozřejmě nebyla žádná omluva pro nezákonné obohacování kohokoliv.

Firmě ČEZ nelze upřít, že navzdory některým průšvihům celkově na zahraniční expanzi vydělává. To by ale samozřejmě nebyla žádná omluva pro případné nezákonné obohacování kohokoliv z tuzemské energetické jedničky – ostatně nejenom v Albánii.

A pak je tu vedle Balkánu investice v jedné z nejvyspělejších zemí, v sousedním Německu do hnědouhelných dolů Mibrag. Na první pohled vše působí podivně – ČEZ koupil polovinu dolů, aby ji následně prodal Energetickému a průmyslovému holdingu (EPH) podnikatelů Daniela Křetínského, Petra Kellnera a Patrika Tkáče.

Původní cíl získat v nejisté situaci na českém hnědouhelném trhu také zdroj suroviny v zahraničí ovšem opět nemusel být nesmyslný. Později ČEZ polovinu Mibragu fakticky „vyměnil“ za mělnický Energotrans, což také dává logiku z hlediska aktivit skupiny v elektroenergetice a teplárenství.

Podezření se spíše šíří kolem toho, že transakce mezi ČEZ a EPH byla výhodná pro holding vedený Křetínským. Jenže také bylo možné zaslechnout spekulaci, že holding naopak nahrával skupině ČEZ. To je samozřejmě mnohem méně pravděpodobné.

Úkolem policie je nyní oddělit spekulace od reality a případně přijít s věrohodnými důkazy.