Ceska Pozice

Československo má byznys. Plynovody chce propojit Kellner s Křetínským.

Skupina EPH buduje vedle elektráren a tepláren druhý pilíř postavený na plynovodech. V Česku ale ještě jistotu nemá.

Jan Žižka 15.1.2013

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Jedna ze dvou největších českých energetických skupin, někdy označovaná za „soukromý ČEZ“ podnikatelů Petra Kellnera, Daniela Křetínského a Patrika Tkáče, už má prakticky jistotu – v příštím roce začne budovat svůj druhý pilíř postavený na plynovodech. Tím prvním pilířem Energetického a průmyslového holdingu (EPH), v němž zmínění podnikatelé spojili síly v roce 2009, jsou elektrárny a teplárny. EPH je českou dvojkou v elektroenergetice a jedničkou v teplárenství.

Nyní Křetínský, který EPH šéfuje, uskutečňuje dosud největší českou akvizici v zahraničí – nákup podílu ve slovenských plynovodech a distribuci plynu za 2,5 miliardy eur (více než 60 miliard korun). I když slovo „zahraničí“ v tomto ohledu není úplně přesné. Třeba pro Tkáčovu skupinu J&T, která je jedním z akcionářů EPH, Slovensko vždy bylo trhem domácím.

Aby byl druhý pilíř EPH opravdu silný, musel by holding zvítězit také ve výběrovém řízení na koupi českých plynovodůA právě z J&T původně přišel také Daniel Křetínský, který je už dnes vedle této slovenské skupiny a Kellnerovy PPF samostatným, třetím akcionářem.

K úplné spokojenosti ovšem Křetínskému ještě chybí hodně. Aby byl druhý pilíř EPH opravdu silný, chtělo by to, aby holding zvítězil také ve výběrovém řízení na koupi českých plynovodů Net4Gas, které prodává jeho současný majitel – německá skupina RWE. Za české plynovody by Kellner, na jehož bedrech jako největšího akcionáře EPH (44,4 procenta) je největší část investic, společně s dalšími partnery utratil dalších 30 až 40 miliard korun.

Dynamický pohon miliardářů

Co vlastně žene české a slovenské miliardáře do takových investic? Nákupem Net4Gas by se výrazně zhodnotila nyní dojednaná investice do dceřiných společností Slovenského plynárenského průmyslu (SPP). Pokud propojí slovenské a české plynovody, dají dohromady pod jednu střechu přepravu strategické suroviny celé někdejší federace. Tím by narostla hodnota obou částí, i když v případě slovenských plynovodů (stejně jako distribuce) jde – alespoň prozatím – „pouze“ o podíl 49 procent, který chtějí Kellnerovi s Křetínským prodat dosavadní akcionáři – německá společnost E.ON a francouzská GDF Suez. Tento podíl je ovšem spojen s manažerskou kontrolou provozovatelské společnosti Eustream – jedné z dceřiných firem SPP.

Více než polovina hodnoty Kellnerova majetku se váže k ruskému trhu. Investice do EPH, a tedy i plynovodů, znamená diverzifikaci.Pokud budou mít československé plynovody jedno „velení“, je tu minimálně předpoklad, že budou flexibilně využívány v zájmu obou trhů. A hlavně platí – kdyby se následně Kellner s Křetínským rozhodli prodat najednou Eustream i Net4Gas, pravděpodobně by získali prémii za prodej většího celku. To oba finančníci se zkušenostmi z dřívějších transakcí dobře vědí.

Není možné vyloučit, že svůj podíl v EPH časem někdo z jeho akcionářů skutečně prodá. Zároveň ale vše nasvědčuje tomu, že Křetínský buduje velkou soukromou energetickou skupinu, která může být na trhu dlouhodobě – tedy pokud jejím majitelům nezkříží plány něco nečekaného.

Z tohoto pohledu je EPH spíše strategickým investorem typu zmiňovaného „soukromého ČEZ“, který má svým majitelům do budoucna přinášet pravidelné zisky, než pouhým finančním žralokem. A zdá se, že o tom Křetínský nakonec přesvědčil i slovenské vládní politiky. Bez souhlasu státu jako majoritního vlastníka společnosti SPP by totiž vstup českého holdingu do jejích dcer nebyl reálný.

Kellnerova diverzifikace

Pokud se podíváme na byznys Petra Kellnera, má budování středoevropského energetického gigantu z jeho pohledu ještě jednu důležitou souvislost. Skupina PPF je dnes nejvíce aktivní v Rusku, více než polovina hodnoty Kellnerova majetku se váže právě k tamnímu trhu. Investice do EPH a tedy i plynovodů znamená geografickou diverzifikaci, zvláště kdyby se holdingu dařila také expanze na německý trh.

Ale vraťme se k „Československu“. Při vyjednávání slovenské transakce se EPH pustil do určitého rizika, když v zájmu úspěšné akvizice umožnil vládě Roberta Fica posílit vliv státu v mateřské společnosti SPP. Dosavadní akcionáři E.ON a GDF Suez totiž měli 49procentní podíl a manažerskou kontrolu v celé skupině, zatímco EPH se spokojí se stejným aranžmá v provozování plynovodů a distribuci. A Křetínský Ficovi otevře brány pro manévr, kterým slovenský stát znovu stoprocentně ovládne „obchodní část“ SPP včetně prodeje plynu konečným zákazníkům.

Sázka na pokračování v Česku

Plynovody jsou pro EPH nejdůležitějším aktivem, v tom problém není. Možná spíše v tom, že podíl 49 procent v „obchodní části“ SPP (tedy v oné mateřské firmě), který předtím Češi získají v celém balíku od Němců a Francouzů, přeprodají slovenskému státu poměrně levně za necelých 60 milionů eur (1,5 miliardy korun).

Pokud tedy bude Ficova vláda chtít, což se zatím předpokládá, protože o takovou transakci usilovala, aby měla více pod kontrolou ceny plynu pro konečné spotřebitele. Podle vyjádření Křetínského pro slovenský deník SME by ovšem reálná hodnota tohoto podílu mohla být až šestkrát či sedmkrát vyšší.

Vidina československého byznysu Křetínskému umožňuje, aby předložil skupině RWE vyšší nabídku

Vyplatí se tento ústupek? Hodně záleží i na tom, zda se Křetínskému podaří zmiňované česko-slovenské propojení. To jisté není, pokud tedy neexistuje nějaká tajná dohoda s RWE. Ve hře o plynovody Net4Gas, jejichž prodej je plánován na příští jaro, jsou i další zájemci: skupina KKCG Karla Komárka, německá pojišťovna Allianz, newyorský fond Global Infrastructure Partners a australští investoři ze skupiny Macquarie.

Na druhé straně je jasné, že ostrým nástupem na Slovensku se zvyšují šance EPH i pro Česko. Vidina československého byznysu snad Křetínskému umožňuje, aby předložil skupině RWE vyšší nabídku než soupeři.   

Co na to Rusové?

Není pochyb o tom, že klíčem k budoucímu úspěchu majitelů SPP i Net4Gas – ať už se v této roli ocitne kdokoliv – jsou fungující komerční vztahy s dodavatelem suroviny. Tedy především s ruským Gazpromem. Je zjevné, že Křetínský musel sondovat postoje této státní korporace většinově ovládané Kremlem k budoucím dodávkám plynu do střední Evropy.

Právě Gazprom na začátku letošního roku zpochybnil hodnotu SPP i Net4Gas, když – podle všeho na přímý pokyn z Kremlu – prohlásil, že při přepravě plynu hodlá zcela obejít Ukrajinu. Slovenské a české plynovody jsou historicky přímo napojeny na ty ukrajinské. Je jasné, že kdyby Rusové nebudovali alternativní plynovody Nord Stream a South Stream, hodnota české a slovenské přepravní soustavy by byla podstatně vyšší, a tudíž také Kellner se svými partnery by museli zaplatit za podíl v SPP ještě mnohem více. Pozitivní zprávou pro budoucí vlastníky je ale to, že právě SPP má kontrakt s Gazpromem až do roku 2028.

Nějaká forma „paktu o neútočení“ s Gazpromem se pro budoucího vlastníka plynovodů jeví jako nezbytná

Budoucí vlastník českých a slovenských plynovodů navíc bude muset počítat s propojením na křižovatku všech cest – plynový uzel v rakouském Baumgartenu. Tam se nakonec mimo jiné dostane také ruský plyn putující jižním proudem – South Streamem. A klíčové je i budování severojižního propojení z Polska do Chorvatska, díky kterému by se mohla do obou částí někdejšího Československa dostávat třeba katarská surovina přes polský terminál zkapalněného plynu ve Svinoústí.

Jednání s Rusy jsou ovšem důležitá i z dalšího důvodu. Kdyby se rozhodl Gazprom finančně podpořit někoho z dalších uchazečů o Net4Gas, mohl by tím vyšachovat právě Křetínského a Kellnera.

Taková úvaha vychází z předpokladu, že Gazpromu by se nepřímá kontrola českých plynovodů hodila. Právě o takovou spolupráci s Rusy má přitom podle dostupných informací zájem konkurent z řad českých podnikatelů – Karel Komárek. Pustil by se do souboje s Kellnerem, nebo by s ním spíše spojil síly jako v jiných případech?

Ať tak či onak, nějaká forma „paktu o neútočení“ s Gazpromem se pro budoucího vlastníka slovenských i českých plynovodů jeví jako nezbytná. Tím spíše, že vše mohou zkomplikovat spory obchodních firem (mateřské SPP a RWE Transgas) s ruskou korporací o ceny samotné suroviny.

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.