Česko „spotřebuje“ o polovinu víc půdy, než samo vlastní

Neprozíravá likvidace úrodných ploch se evropským zemím může vymstít.

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Každý den v České republice navždy zaniká 7,5 hektaru úrodných ploch. Podle Zprávy o životním prostředí České republiky za rok 2011 ubylo jen od roku 2000 kvůli rozšiřování zástavby 1,2 procenta zemědělské půdy. U orné půdy je to ještě drastičtější, za pouhých 11 let zmizela pod betonem staveb 3 procenta ornice.

Tato čísla jsou zajímavá v širším kontextu jedné nedávno zveřejněné studie. Dozvídáme se z ní, že nároky českých konzumentů blokují 18 500 čtverečních kilometrů půdy v jiných částech zeměkoule. To odpovídá 44 procentům celkové domácí výměry půdy.

Tento propočet provedl rakouský Výzkumný ústav obnovitelných zdrojů SERI na objednávku ekologické organizace Global 2000, a to za podpory Evropské unie, rakouského spolkového ministerstva zemědělství a lesnictví, životního prostředí a vodního hospodářství a dalších institucí. Na sběru podkladů v zemích EU se podílely organizace z mezinárodního sdružení Přátelé Země, v Česku je to Hnutí Duha. Údaje o třetím světě čerpali autoři ze studií Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) a z prací prezentovaných Globální sítí výzkumných pracovníků GTAP.

Podle užité metodiky například činí takzvaná půdní stopa šálku kávy 4,3 metru čtverečního a k produkci kilogramu vepřového je zapotřebí 6,7 metru čtverečního půdy. Na první pohled je zřejmé, že bez dovozu kávy se neobejdeme, nechceme-li se jí úplně zřeknout. Zato vepřové bychom si mohli odchovat doma.

Studie výzkumného ústavu SERI, Přátel Země a Hnutí Duha je k dispozici na webové stránce Hnutí Duha

Skryté následky

Evropa pokrývá sama jen 55 procent své potřeby půdy, zbylou téměř polovinu využívá převážně v zemích třetího světa, zejména v Číně, Indii a Brazílii

Česká republika se od jiných evropských zemí neliší. Evropa pokrývá sama jen 55 procent své potřeby půdy, zbylou téměř polovinu využívá převážně v zemích třetího světa, zejména v Číně, Indii a Brazílii.

Tamní latifundie velmi často pozřely políčka místních zemědělců, jež až dosud uspokojovala veškeré jejich životní potřeby, a vyhnaly je do předměstských slumů. A na druhé straně se monokulturní lány zakously do panenské přírody. Přesně tak se ve velkém v Argentině nebo Brazílii pěstuje sója, již po tisících tun dovážíme převážně jako krmivo do velkodrůbežáren a vepřínů.

Ve všech produktech, které spotřebováváme, také nepřímo konzumujeme „zahrnutou“ půdu potřebnou k jejich výrobě ve výrobním řetězci. Množství této půdy, skrytě „obchodované“ spolu se zemědělskými produkty, neustále narůstá. V roce 2007 bylo 40 procent půdy potřebné pro rostlinnou výrobu a pro chov hospodářských zvířat využíváno mimo zemi spotřeby.

Ke zpřesnění obrazu náleží pak ještě tento závěr: Jak studie uvádí, celá třetina takto dovezených potravin či surovin se podle zprávy OSN zmarní a vyhodí. Ne nadarmo se studie jmenuje Skryté následky aneb Jak plýtvání komoditami v Evropě přispívá ke sporům o půdu ve světě.

Přitom v roce 2008 více než 1,4 miliardy dospělých občanů zeměkoule trpělo nadváhou, v roce 2010 to například bylo více než 40 milionů dětí mladších pěti let, a to zejména v průmyslově vyspělých zemích.

Naproti tomu v rozvojových zemích, odkud podstatná část našeho dovozu pochází, 925 milionů lidí hladoví.

Na Zemi je to dnes bohužel zařízeno tak, že jeden člověk ze sedmi lidí chodí večer spát hladový, jedno ze čtyř dětí v rozvojových zemích má podváhu, a 10,9 milionu dětí mladších pěti let každoročně v rozvojových zemích zemře. Choroby související s podvýživou a hladem způsobují 60 procent těchto úmrtí.

Zatímco světová spotřeba roste, půda jakožto omezený zdroj již dnes čelí vážným fyzickým limitům

Půda jako extrémně cenná komodita

Popsaná situace má jistě mnoho různorodých ekonomických důvodů, globální otázka půdy by však neměla být přehlížena: může být jedním z nejpodstatnějších problémů budoucnosti. Zatímco světová spotřeba roste, půda jakožto omezený zdroj již dnes čelí vážným fyzickým limitům.

V současné době je zemědělsky obděláváno asi 38 procent zemského povrchu. Směsice různých vlivů však bude iniciovat zvyšování poptávky po zemědělských komoditách a pravděpodobně i poptávky po půdě. Těmito vlivy jsou zejména růst světové populace včetně podílu spotřebitelsky náročnějších obyvatel i v rozvojových zemích a tomu odpovídající změny ve spotřebě potravin a využívání energie.

Ve výrobním řetězci totiž existují v požadavcích na půdu významné rozdíly. Například ve světovém měřítku má, s přihlédnutím k množství zrna a obilnin pěstovaných ke krmení hospodářských zvířat, největší půdní stopu produkce masa a živočišných produktů. Proto společnosti s vysokým podílem masa v jídelníčku mají větší půdní stopu.

Dalším faktorem je rostoucí spotřeba biopaliv v USA, EU, Brazílii i jinde.

A k tomu všemu: Současná poptávka je podle analytiků zmíněných nevládních organizací obecně uspokojována prostřednictvím průmyslových zemědělských postupů. To přispívá ke snižování kvality půdy, tlaku na snižování biologické rozmanitosti a znečišťování životního prostředí.

Krátkozraké myšlenky

Existuje řešení? Studie upozorňuje na velmi naléhavou potřebu snížit naši nadměrnou spotřebu půdy, jak v zájmu zachování regenerační schopnosti biosféry, tak v zájmu zachování zdrojů pro budoucí generace.

To samozřejmě nelze uskutečnit ze dne na den. Co však změnit lze okamžitě, je přístup k ochraně vlastní zemědělské půdy, i kdybychom ji nepotřebovali bezprostředně. Příkladem neprozíravého počínání se jeví senátorská novela zákona, jež chce změkčit zákon o půdě.

Senátoři navrhují zrušit systém diferencovaných poplatků za vyjmutí půdy pro jiné než zemědělské účely, který v Česku funguje krátce a je solí v očích developerům a některým obecním zastupitelstvům. Jednoduše řečeno chtějí vrátit výši poplatků na zanedbatelné částky.

Výsledkem novely zákona by bylo ještě snazší vykupování i té nejúrodnější půdu kolem měst pro další hypermarkety či supersklady

Výsledkem by bylo ještě snazší vykupování i té nejúrodnější půdu kolem měst pro další hypermarkety či supersklady. A také pro výrobní závody. Jako příklad připomeňme automobilku TPCA, která zasáhla do našeho hospodářství, povzbudila rozvoj automobilového průmyslu a zajistila zaměstnanost, ale zároveň jí nikdo neodpáře, že byla postavena na „nejúrodnějším pruhu Země České“ v Polabí u Kolína. I dnes leckterá města umisťují i mnohem menší výrobny na „zelenou louku“, ač se nabízejí prostory po zaniklých fabrikách.

Senátorka Veronika Vrecionová, jež jako lídr skupiny navrhovatelů vítězně protáhla novelu Senátem, tvrdí, že současný způsob ochrany půdy postrádá opodstatnění. Argumentuje, že zákon vyvolává řadu negativních důsledků: „Významně omezuje investiční výstavbu, budování potřebné veřejně prospěšné infrastruktury, vytváření nových pracovních míst a regionální rozvoj,“ říká Vrecionová. Je přesvědčena, že seškrtání poplatků by bylo prorůstovým opatřením.

Legislativní proces je teprve na začátku, ale při pohledu na rekordní ubývání orné půdy by si poslanci a senátoři měli uvědomit, že obrana proti zániku půdy není krátkodobým sezónním motivem. Půda bude vážným problémem příštích desetiletí a evropské státy mají obrovský potenciál ve využívání vlastní půdy. Zbytečně obětovaná pole mohou chybět.