Ceska Pozice

Česká pošta potřebuje nové koště. Nebo privatizaci.

Pošta příliš často a příliš nevýhodně prodává produkty svých partnerů, a když už něco udělá vlastními silami, nedopadne to dobře...

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

KOMENTÁŘ Radovana Vávry / Čeština je plná různých přísloví. Mnohá jsem jako dítě nenáviděl, nicméně o jejich platnosti jsem nepochyboval nikdy. Jedno z těch méně známých, ale vždy platných, zní: „Ve Strakovce nové koště, čekej průvan v České poště.“ Že se tento železný axiom prosadí i nyní, s novou vládní koalicí, netřeba pochybovat. Je tedy rozumná chvíle podívat se, zda je Česká pošta efektivně řízenou firmou, anebo zda by její hospodaření mohlo být vylepšeno.

Ze všech poměrových ukazatelů vyplývá, že pošta je zisková nedostatečně, svá aktiva není schopná využít účinným způsobem. Pokud by byla na burze, její akcie by se obchodovaly za dlouhodobě nízkou cenu. To by vedlo k situaci, kdy by její tržní kapitalizace byla významně nižší než její skutečná hodnota aktiv. A to by pak lákalo investory, kteří by chtěli využít toho, že firmu mohou na burze levně koupit a pak restrukturalizovat.

Scénář privatizace je možný i v současné realitě a na prodeji České pošty by stát, v účetním slova smyslu, vydělal. Pokud by si ale stát chtěl poštu nechat, je nezbytné opravit hříchy minulosti a dát zelenou některým novým iniciativám.

Obraz minulého desetiletí...

Hříchy minulosti jsou v podstatě dva:

Jednoduše řečeno, pošta příliš často a příliš nevýhodně prodává produkty svých partnerů, a když už něco udělá vlastními silami, nedopadne to dobře. Veselé historky na téma právní služby pro transakci s Poštovní spořitelnou nebo ekonomika provozu datových schránek už pouze věrně dokreslují obraz pošty jako dlouhodobě ne zcela svéprávné instituce.

Přitom na uzavírání strategických aliancí není samo o sobě určitě nic špatného. I rozumné firmy se k takovému kroku uchylují, ale za splnění minimálně jedné ze dvou následujících podmínek:

Každá rozumná firma se snaží své klienty „vycucat“ sama, protože na nerostoucím trhu má čas a díky přetlaku kapitálu i prostředkyJe třeba připomenout, že oba důvody jsou svým výskytem poměrně málo četné a že takové aliance jsou u rozumně řízených firem spíše vzácné. Tento trend je pak obrazem minulého desetiletí, kdy ekonomiky zběsile rostly, a trh mohl fakt utéci. Dnes je objektivně situace opačná: kapitál se po ulici válí zadarmo, zatímco klient – peněžní tok – má cenu zlata. Každá rozumná firma se tedy snaží své klienty „vycucat“ sama, protože na nerostoucím trhu má čas a díky přetlaku kapitálu i prostředky. Když se však podíváte na seznam strategických partnerů České pošty, máte dojem, že se díváte na pražský telefonní seznam.

Tři klíčové obory

Přitom je evidentní, že Česká pošta musí klíčové obory zvládnout sama a okrajové aktivity utlumit. Klíčové obory jsou pro poštu následující: informační a komunikační technologie (ICT), finanční služby, MVNO (mobilní virtuální operátor), a samozřejmě její core business, tedy poštovní služby.

Proč se pošta chová jinak, je těžké pochopit...Proč se pošta chová jinak, je těžké pochopit, ale nám jako „akcionářům“ to nemůže být jedno. Jenže ono nám to jedno je. Pošta je přece státní, tak co. Naštěstí jsou na světě i jiní akcionáři, a jednou z legitimních úvah je tedy poštu prodat. Zájemců je dost. Z významných domácích skupin je Česká pošta lákavým cílem hned pro dvě: PPF Petra Kellnera a KKCG Karla Komárka. Za Českou poštu my, daňoví poplatníci a potenciální prodávající akcionáři, ve stavu, v jakém dnes je, můžeme dostat zhruba 20 miliard. A ten oběd zadarmo ať si pak na nás dá třeba ten Kellner.

zpět na článek


© 2020 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.