Česká pošta potřebuje nové koště. Nebo privatizaci.

Pošta příliš často a příliš nevýhodně prodává produkty svých partnerů, a když už něco udělá vlastními silami, nedopadne to dobře...

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

KOMENTÁŘ Radovana Vávry / Čeština je plná různých přísloví. Mnohá jsem jako dítě nenáviděl, nicméně o jejich platnosti jsem nepochyboval nikdy. Jedno z těch méně známých, ale vždy platných, zní: „Ve Strakovce nové koště, čekej průvan v České poště.“ Že se tento železný axiom prosadí i nyní, s novou vládní koalicí, netřeba pochybovat. Je tedy rozumná chvíle podívat se, zda je Česká pošta efektivně řízenou firmou, anebo zda by její hospodaření mohlo být vylepšeno.

Ze všech poměrových ukazatelů vyplývá, že pošta je zisková nedostatečně, svá aktiva není schopná využít účinným způsobem. Pokud by byla na burze, její akcie by se obchodovaly za dlouhodobě nízkou cenu. To by vedlo k situaci, kdy by její tržní kapitalizace byla významně nižší než její skutečná hodnota aktiv. A to by pak lákalo investory, kteří by chtěli využít toho, že firmu mohou na burze levně koupit a pak restrukturalizovat.

Scénář privatizace je možný i v současné realitě a na prodeji České pošty by stát, v účetním slova smyslu, vydělal. Pokud by si ale stát chtěl poštu nechat, je nezbytné opravit hříchy minulosti a dát zelenou některým novým iniciativám.

Obraz minulého desetiletí...

Hříchy minulosti jsou v podstatě dva:

  • přílišné spoléhání na strategické aliance namísto vlastních projektů;
  • katastrofické nezvládnutí hlavního strategického projektu, který pošta realizovala vlastními silami.

Jednoduše řečeno, pošta příliš často a příliš nevýhodně prodává produkty svých partnerů, a když už něco udělá vlastními silami, nedopadne to dobře. Veselé historky na téma právní služby pro transakci s Poštovní spořitelnou nebo ekonomika provozu datových schránek už pouze věrně dokreslují obraz pošty jako dlouhodobě ne zcela svéprávné instituce.

Přitom na uzavírání strategických aliancí není samo o sobě určitě nic špatného. I rozumné firmy se k takovému kroku uchylují, ale za splnění minimálně jedné ze dvou následujících podmínek:

  • buď jde o natolik okrajovou a od hlavního byznysu vzdálenou aktivitu, že pro její zvládnutí vlastními silami opravdu není a nikdy nebude důvod, ale z nějakého, často marketingového pohledu ji chceme klientům nabízet;
  • nebo aktuálně bojujeme o tržní podíl, který bude v budoucnu těžké získat, a pro urychlení vstupu na trh se s někým dočasně spojíme.

Každá rozumná firma se snaží své klienty „vycucat“ sama, protože na nerostoucím trhu má čas a díky přetlaku kapitálu i prostředkyJe třeba připomenout, že oba důvody jsou svým výskytem poměrně málo četné a že takové aliance jsou u rozumně řízených firem spíše vzácné. Tento trend je pak obrazem minulého desetiletí, kdy ekonomiky zběsile rostly, a trh mohl fakt utéci. Dnes je objektivně situace opačná: kapitál se po ulici válí zadarmo, zatímco klient – peněžní tok – má cenu zlata. Každá rozumná firma se tedy snaží své klienty „vycucat“ sama, protože na nerostoucím trhu má čas a díky přetlaku kapitálu i prostředky. Když se však podíváte na seznam strategických partnerů České pošty, máte dojem, že se díváte na pražský telefonní seznam.

Tři klíčové obory

Přitom je evidentní, že Česká pošta musí klíčové obory zvládnout sama a okrajové aktivity utlumit. Klíčové obory jsou pro poštu následující: informační a komunikační technologie (ICT), finanční služby, MVNO (mobilní virtuální operátor), a samozřejmě její core business, tedy poštovní služby.

  • Bohužel, právě v oblasti ICT pošta svou neschopnost předvedla mimořádně zřetelně. Usnesením vlády z jara 2012 vznikl odštěpný závod, který měl ICT pro stát realizovat. Seznam aktivit, kterými se měl zabývat, přesahuje rozsah tohoto článku, nicméně seznam výsledků usilovné dvouleté práce se nám do článku vejde: NIC. Parta uprchlíků z Telefóniky O2 nedokázala za dva roky NIC. Poštou dokonce kolují zvěsti, že ten odštěpný závod v této podobě „byl špatně“ a že ho nemůžeme použít a že „to“ uděláme celé znovu. I na poměry naší země hustá situace.
    Že je ale pošta pro rozvoj ICT aktivit správným místem, je jasné, a že to tam musí někdo přijít dát do pořádku zvenku, je jasné též.
  • Další strategickou oblastí, na kterou se pošta musí zaměřit, jsou finanční služby. Pošta je sice dnes nabízí, ale právě formou prodejů produktů aliančních partnerů klientům pošty. To je špatně. Pošta jako místo prodeje nese implicitně garanci vůči klientovi. Čili pokud produkt pro klienta „nefunguje“, což se bohužel ve světě financí stává, v jeho mysli to není problém toho, kdo to vyrobil (aliančního partnera), ale toho, kdo to prodal – České pošty.
    Přitom takzvaný Franchise issue, chcete-li ochrana dobrého jména, je ve finančním světě jedno ze základních paradigmat. Peníze vám lidé svěřují proto, že vám věří. V tomto smyslu pošta se svým jménem zachází mimořádně „velkoryse“. Navíc kompenzace, které partneři poště poskytují, jsou pro poštu nevýhodné.
    Není bez zajímavosti, že provize u některých pojišťovacích produktů na volném trhu dosahují až 90 procent velikosti transakce (tedy klient v podstatě platí za sjednání pojistky, nikoliv za pojištění proti riziku). A takových marží pošta ani velmi vzdáleně nedosahuje.
  • MVNO, neboli mobilní virtuální operátor, je další ze směrů strategického rozvoje, kde pošta z obtížně pochopitelných důvodů zaspala. Přitom je těžké si představit společnost, která by byla pro vznik MVNO vhodnější než pošta. Důvod? Disponuje unikátní distribuční sítí kamenných poboček, vycvičenou armádou doručovatelů, pro které je dodání účtu klientovi denní rutinou, a vlastní IT architekturou, která by integraci jakékoliv produktové vrstvy zvládla bez významných dodatečných investic.
    Samozřejmě, že v dikci předchozích stesků na téma strategické aliance nemám na mysli takzvanou lehkou variantu MVNO a la „Blesk mobil“, ale plně integrovaný model s maximálně vytěženým klientským potenciálem a přidanou hodnotou.

Proč se pošta chová jinak, je těžké pochopit...Proč se pošta chová jinak, je těžké pochopit, ale nám jako „akcionářům“ to nemůže být jedno. Jenže ono nám to jedno je. Pošta je přece státní, tak co. Naštěstí jsou na světě i jiní akcionáři, a jednou z legitimních úvah je tedy poštu prodat. Zájemců je dost. Z významných domácích skupin je Česká pošta lákavým cílem hned pro dvě: PPF Petra Kellnera a KKCG Karla Komárka. Za Českou poštu my, daňoví poplatníci a potenciální prodávající akcionáři, ve stavu, v jakém dnes je, můžeme dostat zhruba 20 miliard. A ten oběd zadarmo ať si pak na nás dá třeba ten Kellner.

Počet příspěvků: 16, poslední 18.4.2014 11:11 Zobrazuji posledních 16 příspěvků.