Česká politika v roce 2011

Nejvýznamnějšími událostmi byly vládní krize, odchody ministrů, schválené zákony, obstrukce, kritika Václava Klause a skon Václava Havla.

foto: © Česká pozice, ČTKČeská pozice

Nejsou tomu ani dva týdny od jeho skonu a v Poslanecké sněmovně už leží vládní návrh jednovětého zákona, který zní: „Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii.“ Z tisíců svíček, jež lidé přinesli na Václavské náměstí, plánuje umělec Lukáš Gavlovský vytvořit víc než dvoumetrovou voskovou plastiku ve tvaru havlovského srdce.

Ať už se to komu líbí, anebo ne, první polistopadový prezident Československé a poté České republiky Václav Havel vyryl hlubokou brázdu, která hned tak nezmizí. Budeme-li dost moudří a nepřestaneme ji kypřit a zalévat, havlovskou setbu pravdy a lásky vítězící nad lží a nenávistí dokážeme rozmnožovat a sklízet její plody.

Od Jaroslava Škárky ke Karolíně Peake

K idyle měl nicméně jedenáctý rok třetího milénia daleko hned od svého počátku. V dubnu 2011 zabředla vládní koalice do v pořadí již druhé krize. Odstartovalo ji prohlášení tehdejšího místopředsedy a poslance Věcí veřejných Jaroslava Škárky, že od neformálního lídra „véček“ Víta Bárty dostává peníze za svou loajalitu. Ke Škárkovi se přidala tehdejší předsedkyně poslaneckého klubu VV Kristýna Kočí. Na veřejnost se dostaly tajně pořízené kompromitující nahrávky, začaly padat žaloby a vyšlo najevo, že Kočí byla v kontaktu s tehdejším šéfem poslanců ODS Petrem Tluchořem.

Jejich společným cílem mělo být rozštěpení poslaneckého klubu VV a vyvedení jeho části k ODS a TOP 09, aby se vládní koalice do budoucna obešla bez Bárty a jeho lidí. Ještě vážnější než kbelíky špíny, jež na sebe vylévali předáci VV, byl však objev MF Dnes. Zveřejnila totiž dva roky starý zvukový záznam ze strategické porady nejvyšších manažerů bezpečnostní agentury ABL patřící tenkrát Bártovi. Ten na ní prohlásil, že do politiky vstoupil, aby posílil svou ekonomickou moc tím, že ABL s využitím Věcí veřejných napojí na státní zakázky.

Červnovým podpisem dodatku ke koaliční dohodě se situace stabilizovala jen potud, že VV přestaly vyhrožovat odchodem z koalice, a tedy shozením vlády

Premiér Petr Nečas byl v obtížné situaci, chtěl-li stát v čele vlády boje proti korupci a zároveň vyjít s prezidentem Václavem Klausem, jenž nad Bártou a dalšími lidmi z VV držel ochrannou ruku. Dubnová vládní krize se proto protáhla až do června, nicméně z vlády byli postupně odvoláni ministři za VV Vít Bárta (doprava) a Radek John (vnitro) a nahrazeni v prvém případě nakrátko nestraníkem Radkem Šmerdou a posléze Pavlem Dobešem a ve druhém nestraníkem a Nečasovým kandidátem na vnitro Janem Kubicem. A aby to VV tak nebolelo, místopředsedkyně strany Karolína Peake se stala vicepremiérkou.

Ministerské výměny

Červnovým podpisem dodatku ke koaliční dohodě se situace stabilizovala jen potud, že VV přestaly vyhrožovat odchodem z koalice, a tedy shozením vlády. Další krize přišla už v srpnu, kdy se ministři za TOP 09 odmítli zúčastnit jednání vlády poté, co tehdejší kontroverzní ředitel personálního odboru ministerstva školství Ladislav Bátora označil předsedu TOP 09 a ministra zahraničí Karla Schwarzenberga za „starého prskajícího chudáčka“.

„Topka“ žádala propuštění „fašounka Bátory“ (Miroslav Kalousek) z ministerstva, případně rezignaci ministra školství Josefa Dobeše (VV), jehož stejně jako Bátoru vzal pod svá křídla prezident Klaus. Krizi nakonec vyřešil s premiérem z dovolené se navrátivší ministr Schwarzenberg. Bátora byl na ministerstvu školství přemístěn na jinou, byť vlastně významnější pozici, nicméně dva měsíce na to z ministerstva odešel, a aby nekompromitoval občanské sdružení D.O.S.T., vzdal se jeho vedení.

Premiér Petr Nečas věren svému heslu, že nikdo z ministrů nemá své místo ve vládě jisté, a je-li s jeho prací nespokojen, pak odchází, posléze odvolal z vlády i ministry za ODS a TOP 09. Ivana Fuksu v čele zemědělství vystřídal Petr Bendl, Martina Kocourka na průmyslu a obchodu Martin Kuba a na ministerstvu kultury spravovaném TOP 09 Jiřího Bessera Alena Hanáková. Konečně se Nečas dostal pod kůži i „topce“, když se Besser v majetkovém přiznání nepochlubil spoluvlastnictvím bytu na Floridě.

Navzdory koaličním krizím, nedůvěře mezi koaličními partnery a personálním výměnám víc než poloviny ministrů je za Nečasovou vládou vidět velký kus práce

Z podobného důvodu odešel Kocourek, jenž před časem při rozvodovém řízení „odklonil“ část finančních prostředků, a tím vlastně ošidil bývalou manželku. Jen o kvalitu a charakter vlády ale při výměnách ministrů nešlo! Kocourkův nástupce doktor Kuba s dobrými styky s jedním z takřečených kmotrů ODS jistě posílí Nečasův dosud chabý vliv v jihočeské organizaci ODS, podobně jako Petr Bendl ve středočeské. Příští rok před volebním kongresem ODS se to Nečasovi může moc a moc hodit!

Základní reformní zákony

Navzdory chronicky se vracejícím koaličním krizím, nedůvěře mezi koaličními partnery a personálním výměnám víc než poloviny ministrů je za Nečasovou vládou vidět velký kus práce. Sněmovna od počátku svého současného volebního období obdržela celkem 269 zákonů, z nichž 169 jich předložila vláda a 66 poslanci. V závěrečném hlasování schválili poslanci 159 zákonů, z toho 49 se jim vrátilo zpět ze Senátu, v němž má od loňského listopadu převahu ČSSD. Horní komora hlavně jejími hlasy zamítla 18 zákonů a až na poslaneckou novelu, podle níž dávka na živobytí měla podléhat exekuci, sněmovna veto Senátu přehlasovala.

Přestože vládní koalici z původních 118 poslanců čtyři ubyli, a navzdory obstrukcím opozice, z nichž ta nejdramatičtější se odehrávala „non stop“ od 1. do 6. listopadu, se vládě daří prosazovat základní reformní a jiné důležité zákony. Prosadila například zvýšení DPH, zdravotní, sociální, důchodovou a daňovou reformu. Prezident Klaus důchodovou reformu sice nepodepsal (což mimochodem Ústava vůbec nepředpokládá), ale ani ji nevetoval, takže zákon vstoupí v platnost.

Anžto chce Václav Klaus po odchodu z Hradu v politice zůstat aktivní, a poněvadž potřetí už na prezidenta kandidovat nemůže, bude nucen na sebe téměř za každou cenu upozorňovat

V Senátu čeká na projednání nový občanský zákoník, základní právní kodex, na němž se pracovalo deset let, a sněmovna jej v listopadu rovněž schválila. Prošla jí i ústavní novela měnící nepřímou volbu prezidenta na přímou. Zatímco optimisté předpokládají, že stejně tomu bude i v Senátu, pesimisté počítají s komplikacemi, prý již společně domlouvanými senátory ODS a ČSSD. Uvidíme.

Václav Klaus

Uvidíme lze říct také na adresu prezidenta Václava Klause. Je pravdou, že před Vánocemi 2010 Nečasovi de facto zachránil vládu. Stejně tak však je pravdou, že Klaus je výkony této vlády zklamán, a jak nedávno řekl, očekával od ní více. Prezident navíc Nečasově vládě silně komplikuje život svými břitkými výroky na adresu Evropské unie nejen odmítáním její další integrace, ale rovnou i požadavkem obratu zpět k suverénním národním státům s vlastní měnou, čili k pohřbení eura.

Tím, že Klaus kvůli jeho vstřícnějšímu vztahu k EU otevřeně kritizuje ministra zahraničí Schwarzenberga, s nímž je však zajedno většina členů vlády nejspíš včetně premiéra, prohlubuje prezident tradiční a zhoubnou dvojkolejnost naší zahraniční politiky. Dvojkolejnost, jež činí Českou republiku na mezinárodní scéně nespolehlivou a málo důvěryhodnou.

Anžto chce Václav Klaus po odchodu z Hradu v politice zůstat aktivní, a poněvadž potřetí už na prezidenta kandidovat nemůže, bude nucen na sebe téměř za každou cenu upozorňovat. Proto se asi stane ještě kritičtějším a výbojnějším. Těžko odhadnout, zda by se pak vládě podařilo vyhnout otevřenému konfliktu s hlavou státu. Ten by ale výkonnou moc ve státě, k níž podle Ústavy prezident a vláda svorně náležejí, mohl vážně ochromit.

Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu.

Počet příspěvků: 2, poslední 5.1.2012 12:18 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Autor

Petr Nováček

Petr Nováček | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články