Češi dluží za telefonování přes čtyři miliardy! Ale kdo to z nich vymůže?

Zdá se, že problém 400 tisíc telekomunikačních pohledávek vyřešíme po česku – budeme se tvářit, že neexistuje. Co vymahatelnost práva?

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Nedávno řešili vrcholní představitelé justice zásadní problém – pohledávky za nezaplacené telekomunikační faktury. Soudy je nechtějí a Český telekomunikační úřad (ČTÚ) na ně nemá kapacitu. Média se sice tématu dluhů za volání a SMS intenzivně zabývala, ale ani jeden novinář se překvapivě nevěnoval řešení problému.

Možná proto, že vlastně žádné nebylo. Telekomunikační pohledávky proto bude nadále rozhodovat regulátor, byť na to nemá dostatek lidí. Na základě vládního usnesení jich totiž loni polovinu propustil.

Od operátora k regulátorovi

Původně rozhodoval o pohledávkách v telekomunikacích samotný operátor. Neříkalo se mu však operátor, ale „organizace spojů“ – a ta byla dle právní úpravy z roku 1961 oprávněna vymáhat úhrady a poplatky přímo výkonem rozhodnutí. Až do roku 1992 tedy byl věřitel – Správa pošt a telekomunikací – oprávněn rozhodnout svůj spor s dlužníkem.

Dopis Soudcovské unie poslancům obsahuje řadu překvapivých tvrzení

Časem a dalším vývojem se postupně oddělil operátor od regulátora, regulátor od ministerstva hospodářství a od roku 2005 vznikl oficiálně samostatný Český telekomunikační úřad. Tomu zůstalo i rozhodování sporů, protože doba nepřála možnosti, aby o sporech rozhodoval samotný operátor.

Soudy, respektive soudci, se však obávají vysokého počtu sporů. „Stavovské sdružení“ soudců – Soudcovská unie – proto už loni na podzim odeslalo každému z poslanců Parlamentu ČR dopis (viz přiložený soubor), v němž argumentuje proti přesunu této agendy na soudy. K mému velkému zklamání bohužel dopis obsahuje řadu překvapivých tvrzení.

Nesystémové řešení

Přesunem na soudy by se prý snížila míra právní ochrany účastníků řízení. Správní řízení u ČTÚ je dvoustupňové, kdežto soudy by rozhodovaly jen v jedné instanci. Drtivá většina telekomunikačních sporů má totiž hodnotu do deseti tisíc korun, což je v soudním řízení hranice takzvaných bagatelních sporů, v nichž od poloviny roku 2009 není přípustné odvolání. Z tvrzení, že se tím sníží ochrana účastníků řízení, by však současně vyplývalo, že na soudech je zřejmě již téměř čtyři roky ochrana účastníků mnoha soudních řízení nízká.

Soudy řeší řadu sporů právě do této hodnoty. A novela, která zvýšila hranici bagatelních sporů z tehdejších dvou tisíc korun na pětinásobek, byla přijata právě s cílem výrazně ulehčit soudům při současném zachování přijatelné úrovně ochrany práv účastníků řízení.

Současné řešení, kdy spory rozhoduje regulátor, je nesystémové a nemá nejen v Evropě, ale ani ve světě obdoby

Rozhodování soudů je také údajně dražší a pomalejší než v případě telekomunikačního regulátora, a to navzdory uvedenému dvouinstančnímu rozhodování ČTÚ. Navíc, i když se tabulková místa všech sta úředníků dnes rozhodujících spory přesunou na soudy, nebude to prý stačit. Aniž bych se pouštěl do detailního srovnávání, je možné, aby soud, který je nadán a všestranně vybaven k rozhodování sporů, rozhodoval tentýž spor dráž a pomaleji než orgán, jehož primární činností je odvětvová regulace?

Je-li tomu tak, pak je dle mého názoru třeba zvážit, zda na telekomunikačního regulátora nepřesunout rozhodování veškerých bagatelních sporů ze soudů – pro stát by to bylo efektivnější, a navíc by se tím určitě zvýšila ochrana účastníků řízení. Otázkou pak je, zda by soudy prováděly telekomunikační regulaci lépe a kvalitněji než ČTÚ.

Přesun rozhodování na soudy má prý být také „nesystémové“. Považuji naopak za nesystémové současné řešení, kdy spory rozhoduje regulátor – nemá, pokud je mi známo, nejen v Evropě, ale ani ve světě obdoby. Česká republika je unikátem. Dokonce ani Slovensko, s nímž sdílíme několik desetiletí společné historie i vývoje právního řádu, krátce po rozdělení federace převedlo agendu rozhodování sporů na soudy – a jejich kolaps nenastal.

Hrozba kolapsu

Obávám se, že boj, ve kterém spolu dva orgány státu hrají černého Petra, přičemž jejich hlavním zájmem je, aby onu nepříjemnou kartu držel ten druhý, není ideální formou řešení problému. Domnívám se, že většině lidí je zcela lhostejné, kdo bude telekomunikační pohledávky rozhodovat. Důležitější je, aby je vůbec někdo rozhodoval, což se dnes fakticky neděje.

Většině lidí je lhostejné, kdo bude telekomunikační pohledávky rozhodovat. Důležitější je, aby je někdo rozhodoval, což se dnes neděje.

Přetrvávání současné situace, kdy počet nerozhodnutých případů na ČTÚ dosahuje 400 tisíc a jejich celková hodnota přesahuje čtyři miliardy korun, mnohdy se správním řízením zahájeným před několika lety, totiž hrozí skutečným kolapsem. Nejde přitom o to, kdo ve sporech zvítězí, ale aby byly vůbec rozhodnuty.

Aktuální situace vyvolává otázku, zda stát zcela nerezignoval na jednu ze svých základních funkcí – zajistit vymahatelnost práva. A to nejen na úkor operátorů, ale i zákazníků – těm totiž po celou dobu, mnohdy několik let, narůstají úroky z prodlení. Není divu, že regulátor je vysokým počtem sporů doslova zavalen. Zlé jazyky dokonce tvrdí, že telekomunikační úřad je zřejmě řešením pohledávek natolik zaneprázdněn, že i ostře sledovanou aukci kmitočtového spektra musí dělat nadvakrát.

Česká realita 21. století

Technologický vývoj je neúprosný. Kromě volání, SMS zpráv a datových přenosů v současnosti zákazníci využívají řadu dalších služeb, například SMS jízdenky či mobilní platby. Zejména objem mobilních plateb v posledních letech prudce roste a podle všeho dál poroste. Již dnes si lze přímo z telefonu na internetu objednat mnohé zboží či služby a přímo z něj za ně také zaplatit tak, že vám platbu naúčtuje váš operátor ve faktuře spolu s voláním a SMS zprávami.

V některých případech již dnes operátoři žalují dlužníka dvakrát – jednou u ČTÚ, podruhé u soudu

Na rozdíl od volání či SMS zpráv však jde o „netelekomunikační“ služby – rozdíl, který zákazníka vůbec nezajímá, ostatně na faktuře si jej ani nemusí všimnout. O těchto „netelekomunikačních“ pohledávkách však není oprávněn rozhodovat ČTÚ, musejí k soudu. A jak postupně narůstá jejich podíl a výše, v některých případech již dnes operátoři žalují dlužníka dvakrát – jednou u ČTÚ, podruhé u soudu. Stát tím financuje dvě paralelní řízení o téže faktuře, účastník nese v případě prohry dva náklady. Absurdistán? Nikoli, realita 21. století.

Vše ovšem nasvědčuje tomu, že problém telekomunikačních poplatků vyřešíme typicky českým způsobem – budeme se tvářit, že neexistuje. Přimějeme ČTÚ, aby jako jediný regulátor na světě nadále vymáhal pohledávky operátorů, a problém se nám plíživě vrátí dvojnásobně. Český telekomunikační úřad je bude sice vymáhat, ale soudy postupně také. Budeme se však tvářit, že vše bezvadně funguje!