Čekání na lady Gaga aneb Osamělost v době karantény

Jednoaktovka pro jeden hlas a jeden tablet diplomata Tomáše Kafky o muži středního věku v domácí karanténě kvůli koronavirové pandemii. Ten s rouškou hovoří do tabletu, přičemž má pocit, že se z něho stává eremitosexuál, tedy někdo, kdo zvládá osamělost. Či spíš někdo, koho tato osamělost dělá atraktivním. A navíc je s tím spokojený.

Tomáš Kafka 2.5.2020
Phablet, notebook, tablet... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Phablet, notebook, tablet... | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Phablet, notebook, tablet...

V domácí karanténě sedí muž středního věku, na ústech má roušku a na stole před sebou tablet. Vedle něj si na stůl chystá skleničku, láhev piva. Chvíli zvažuje, zda si nasadit i gumové rukavice, pak je ale odloží zpět do uzavíratelného sáčku. Z toho si vytáhne alespoň dezinfekční gel. Natře si jej na ruce. Poté si otevře láhev, nalije pivo, otře si ruce do kalhot, hluboce vydechne a spustí do tabletu.

Takže dobře, jedu. Haló, slyšíte mě? Ještě moment. (Sundá si roušku.) Tak teď! Lepší? Haló, haló. (Klepne prstem do tabletu, zafouká na něj, odkašle si). Tyhle videokonference, to je mor. Chtěl bych dostat do rukou toho, kdo tohle vymyslel... No nic (foukne na mikrofon, odkašle si a pokračuje poměrně exaltovaným hlasem).

Hlásím se z 35. dne karantény. Všechno zatím funguje. Musím zaklepat. Samozřejmě, mohlo by být líp. Vždyť přeci celý svět, jak se zpívá, jak jsme ho znali, šel do háje. Já se ale cítím fajn. Stejně jako v té písničce. Takže pokud vás to zajímá, tak já se cítím fajn. (Zvedne sklenici s pivem, pozvedne ji a napije se). Čili na zdraví. To bychom taky měli. Zdraví je ostatně nejdůležitější. Fakt. Vždycky jsem to věděl, ale myslel jsem, že to docením, až budu ještě trochu starší.

I.

No, korona to urychlila. Nebo urychlil? Těžko říct. Tyhle breberky jsou asi bezpohlavní. A kdo ví, možná jejich skutečným cílem je, abychom byli taky. A možná se jim to i povede. Říkalo se sice, že po karanténě se narodí spousta dětí. Já tomu osobně ale nevěřím. (Podívá se na svůj rozkrok.) Já mám spíš pocit, že se sexem je to teď jako s fotbalem. Mysleli jsme si, že bez obojího nemůžeme existovat. Jsou na to i teorie. Prý civilizace hypnotizovaná oblinami.

Jak to bylo v tom filmu? Ctím vaše obliny? Blbost! Jsou to jen prsa a míč! Jestli vás to zajímá, tak já to vidím asi takhle, na nějakou champions ligu, natož českou ligu si dneska už ani nevzpomenu. Ohledně sportování a adrenalinu, abych byl upřímný, mě dneska úplně stačí podívat se jednou týdne na kuchařskou soutěž v televizi. A s těmi ostatními jako hormony je to némlich totéž. Tak asi takhle. Stačí? Nu nic, popojedem. (Zvedne sklenici s pivem a napije se.)

Jestli vás to zajímá, tak já to vidím asi takhle, na nějakou champions ligu, natož českou ligu si dneska už ani nevzpomenu. Ohledně sportování a adrenalinu, abych byl upřímný, mě dneska úplně stačí podívat se jednou týdne na kuchařskou soutěž v televizi. A s těmi ostatními jako hormony je to némlich totéž. Tak asi takhle. Stačí?

Upřímně řečeno, ani to pivo mi moc nejede. Vlastně mám čím dál tím větší pocit, že pravdu maj ti, co říkaj, že pivo, a to i to české, je strašně přeceňované. Vždycky jsem si myslel, teda jako před karanténou jsem si myslel, že jsou to všechno rozumprdi, co si rádi cintají pentli. Teda, jako že to jsou kecy, aby bylo jasno. Ale dneska, dneska si tedy myslím, že maj pravdu. Možná se ale taky ze mě stal rozumprd. Sorry, dneska je všechno možné.

Kdo si před pár měsíci mohl pomyslet, že bude nějaká pandemie. Jedno je ale jasné. Já bych kvůli českému pivu nikam chodit nemusel, jestli to by měl být nějaký důvod, abych si přál, že ta karanténa jako musí skončit, nebo že si něco udělám. Kvůli pivu teda ani náhodou. Vlastně mi to ani moc nechutná. (Zvedne sklenici a znovu se napije.) Vlastně je to docela humus. Fakt, nic moc. Že to vůbec do sebe tak u nás lejem! Možná to s tou naší českou chytrostí taky nebude tak slavné.

A to se nechci jako rouhat. Dobře vím, že pivo u nás není pivo, ale společenský fenomén. Chodit na pivo je často vidět kamarády. Nebo i příbuzné, když je to třeba s nima na levačku. Pivo to může spasit. Myslím, pivo jako společenská příležitost. Ale upřímně řečeno, ani to mě zrovna moc neláká. Jo jasně, byly doby, kdy jsem rád využil piva jako takového kecala, dohazovače, který mi obstaral společnost.

II.

Na druhou stranu, abych byl upřímný, co se při takových příležitostech všechno probralo a prokecalo... Vlastně mám dojem, že když se na to teď dívám z toho odstupu, co teď jako musím dodržovat, tak mi to ani nechybí. Je mi to líto, bohužel, ale je to tak. Sorry, kamarádi. Na vaše! (Zvedne sklenici a napije se, zašklebí se.) Vlastně je to docela hnusné, abych byl upřímný. Fakt, nic moc. No nic. Tak kde jsme to byli?

Jo, pivo a kamarádi. Hele, já vím, že jsem si vždycky, a to přiznávám, vždycky rád pokecal. Ale možná je to věkem, anebo touhle karanténou, ale už mi na to kecání nějak chybí síly. Ono to možná zní blbě. Dalo by se říct, že kecání je ta nejjednodušší věc na světě. Otevírat pusu a vypouštět nějaká slova. Ale tohle já nemám na mysli. Já myslím jako správně si pokecat. Dát do toho duši.

Jo, pivo a kamarádi. Hele, já vím, že jsem si vždycky, a to přiznávám, vždycky rád pokecal. Ale možná je to věkem, anebo touhle karanténou, ale už mi na to kecání nějak chybí síly. Ono to možná zní blbě. Dalo by se říct, že kecání je ta nejjednodušší věc na světě. Otevírat pusu a vypouštět nějaká slova. Ale tohle já nemám na mysli. Já myslím jako správně si pokecat. Dát do toho duši. Trochu se otevřít a trochu se něčím od těch druhých zase naplnit. Takovéhle pokecání já myslím!

No, a na to mi už nějak chyběj síly. Nebo možná nějaká taková mentální kondice. Až mě to skoro děsí. Fakt. Mně třeba, když zazvoní telefon, úplně vyděsí, že bych si měl s někým pokecat. A to jako vážně. Já nevím, třeba to přejde. Ale abych byl upřímný, tak teďka jsem vlastně docela rád, že nikam nemusím. Aspoň si o sebe nemusím dělat starost. (Doleje si pivo do sklenice a kopne ho do sebe.)

Brrr. Fakt hnusné! Myslím, že pivo můžu dát klidně na seznam. Na jaký jako seznam? No, možná se budete divit, ale já si od začátku karantény začal vést seznam věcí, bez kterých se obejdu. Zpočátku to byl takový test. Říkal jsem si, že svobodný člověk by si neměl nechat nic zakazovat. Maximálně by se mohl chtít akorát tak sám omezovat. Tak jsem to začal testovat, jaká omezení bych byl ochoten jako akceptovat...

III.

Musím se přiznat, že ze začátku toho bylo málo. Teď je to ale jízda. Fakt. Když přihodím teď i to pivo, tak už je to skoro všechno. Teda až na nějaké zdravotní a takové ty základní potřeby, že jo. Ale jinak skoro všechno. (Zvedne sklenici, zjistí, že je prázdvá a zase ji položí.) A víte, že mě to docela uklidňuje. Vlastně mě to těší. Upřímně řečeno, jsem na sebe hrdý! Jsem hrdý, že jsem vlastně docela nezávislý.

Je pravda, že jsem na to přišel až díky té karanténě, což zase není až tak úplně nezávislé rozhodnutí, protože ta karanténa nám byla nařízená, že jo. Ale já myslím, že jsem se docela dobře adaptoval. A vlastně nemám nic proto tomu, ještě si kapánek přidat, jo. Hele, ono je to možná trochu jako s chozením do fitka. Ze začátku opruz, hrůza, bolest. Ale časem je to pohoda a návyk. Teda aspoň to takhle všichni, co do fitka choděj, líčej. No a pro mě je ta moje karanténa taky takové fitko.

Pro mě je ta moje karanténa taky takové fitko. Vlastně si v ní připadám i takový zralejší a možná, aspoň pro sebe, i atraktivnější. Fakt. Abych řek pravdu, já se sobě v té karanténě rozhodně víc zamlouvám, než jak jsem byl před ní. Jako lidsky, nemyslím nějak fyzicky. I když...

Vlastně si v ní připadám i takový zralejší a možná, aspoň pro sebe, i atraktivnější. Fakt. Abych řek pravdu, já se sobě v té karanténě rozhodně víc zamlouvám, než jak jsem byl před ní. Jako lidsky, nemyslím nějak fyzicky. I když... Hele, víte, co je to metrosexuál nebo gastrosexuál? Tak já mám dojem, že se ze mě stává eremitosexuál. No, to je někdo, kdo dobře zvládá osamělost. Nebo vlastně spíš někdo, koho ta osamělost dělá atraktivním, chápete? No, nevím, jestli to někdo ocení, ale já jsem s tím spokojený. (Zvedne sklenici i láhev od piva, obojí je prázdné.)

Rád bych na to připil, ale už tu nic nemám. No nic. Tak aspoň symbolicky. Na vaše! Protože víte co? Mně na vás záleží. Fakt! Nemyslete si. Já vám tady sice říkám, jak to uvnitř cítím, ale navenek se snažím. Vážně. Myslím, že jsem solidární. To si nemyslete! A dobře vím, co se děje, a o co jde. Vím, že se má podporovat rtěnka, že se má chodit ve svátečním s odpadky a že se mají kupovat lístky na Nic. Už jsem si jich pár koupil. Vážně. Myslím, že to je super nápad. Jen mám trochu strach, aby to tak zůstalo. Chápete, takhle je to stylově čisté.

Jenže co když ti umělci nám pak za to něco budou chtít dát nebo zahrát? Že místo toho Nic tam pak bude nějaká jako alternativní improvizace. Tím by mě teda fakt neuctili. Já rád pomůžu. Jsem solidární. To je bezva, ale ať mě, prosím, pak nenutěj, abych se musel dívat na nějakou avantgardní divočinu. Může to znít divně, co říkám, ale věřte mi. Vím, o čem mluvím. Vím, co taková umělecká duše, když je ve správném rozpoložení, dokáže. Já se bez toho obejdu. Ať si vezmou peníze a má úcta. Rádo se stalo. (Sáhne znovu po prázdné láhvi, přesvědčí se, zda je opravdu prázdná.)

IV.

I když je tady ještě jedna daleko horší věc. Myslím tenhle ďáblův vynález a všechny ty takzvané aplikace (strčí do tabletu). Tady vážně končí sranda. Slyšel jsem totiž, že ta lady Gaga, a kdo ví, možná i Elton, pořádají nějaký bytový koncert. Prý z jejich obýváků do našich obýváků. A tedy i mého. Představuju si, jak třeba nějaká aplikace, o které možná ani nevím, že ji mám, dokáže stáhnout ten koncert do mého tabletu, a pak to odtud na mě někdy nečekaně vyskočí. Z toho mám úplnou husinu. (Znova sáhne po láhvi, znova se přesvědčí, že je prázdná.)

Abych byl upřímný, já kdybych neměl strach, že se jednoho dne ukáže, že tady třeba marním čas, tak bych tu karanténu vlastně bral. Fakt. Vlastně se začínám spíš bát, co bude, až tu nebude. Až nám to vláda jednou zruší.

No, vždyť já vím. Prázdná. Se nezblázním. Ostatně já mám pro Nic porozumění. V kultuře a i v pití. Někdy je to fakt zapotřebí. Možná to nakonec bude i určitá forma očisty. Abych byl upřímný, já kdybych neměl strach, že se jednoho dne ukáže, že tady třeba marním čas, tak bych tu karanténu vlastně bral. Fakt. Vlastně se začínám spíš bát, co bude, až tu nebude. Až nám to vláda jednou zruší. Vůbec bych se nedivil, kdyby to s nějakými lidmi úplně seklo. To je docela dobře možné, vážně. Dneska je spousta věcí návykových.

Tak třeba se ukáže, že i ta karanténa je vlastně návyková. Ale to už jsem možná říkal. Nebo ne? Já nevím. Už jsem v tom kecání vyšel nějak z cviku. Ale to už jsem určitě říkal. Tak mi odpusťte. A buďte zdrávi. Jsem s vámi. Viru zmar, karanténě zdar.

Nasadí si roušku, z kapsy kalhot vytáhne hřeben, s kapsy u košile zrcátko a rtěnku, trochu se přičísne, sundá si roušku, lehce si natře rty, nasadí si roušku a gumové rukavice, zvedne se a odchází. Na tabletu je vidět, že byl celou dobu vypnutý.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.