Cato Institute není ledajaká Klausova trafika

Angažmá ve washingtonském libertariánském think tanku rozhodně není nic podřadného, čím by se český exprezident nemohl pyšnit.

Dan Macek 11.3.2013

foto: © Reuters, montáž ČESKÁ POZICEČeská pozice

Jakub Janda z think tanku Evropské hodnoty si na svém facebookovém profilu utahuje z českých médií, která prý „netuší a ani si nezjistí“, že The Cato Institute, do něhož bývalý prezident Václav Klaus nově nastupuje, „sice je významný institut, ale naprosto na kraji americké veřejné debaty“. Zároveň se Janda táže „proč asi pana prezidenta nechtěl The Heritage Foundation, klíčový think tank amerických republikánů, nebo International Republican Institute (IRI)?“

Než zkusíme odpovědět na uvedenou otázku, opravme drobné zmatení pojmů:

  • The Heritage Foundation není klíčový think tank amerických republikánů, nýbrž konzervativního hnutí, což není totéž. Impulsem ke vzniku The Heritage Foundation v roce 1973 byla frustrace konzervativců z politických ústupků republikánského prezidenta Richarda Nixona vůči liberálům. Mimo propagace minimálního státu, tržního hospodářství a tradičních hodnot se think tank od počátku profiloval jako obhájce robustní americké obranné politiky. Václav Klaus se k aktivní mocenské úloze USA vždy stavěl spíše zdrženlivě, a tak je pochopitelné, že si nepadli do náručí.  
  • International Republican Institute (IRI), v jehož čele stojí „jestřábí“ studenoválečník John McCain, by pro Václava Klause bylo ještě bizarnější působiště. Organizace financovaná z grantů americké vlády se zabývá demokratizací ve světě, v čemž se Klaus nikdy příliš neangažoval. Mimochodem, jestliže je nějaký pravicový americký institut „naprosto na kraji americké veřejné debaty,“ pak je to IRI, který veškerou svou aktivitu programově cílí jiným směrem.
Poslové míru a kapitalismu

Naopak právě libertariánský Cato Institute je svým způsobem v pomyslném centru americké veřejné debaty, neboť má styčné body s konzervativci i liberály, s republikány i demokraty. Institut, který vznikl v roce 1974 pod názvem The Charles Koch Foundation podle jednoho ze svých zakládajících mecenášů, si dal do vínku kromě propagace volného trhu a individuální svobody také oddanost míru.

Institut si dal do vínku kromě propagace volného trhu a individuální svobody také oddanost míru

O takzvaných tradičních hodnotách se institut ve svých základních tezích nezmiňuje a z konzervativního hnutí se sám výslovně se vyčleňuje. Právě to mu však dodává na váze a věrohodnosti, neboť z pozic minimálního státu, občanských svobod a skepse vůči zahraničním vojenským intervencím kritizuje jak republikánské, tak demokratické administrativy.

V ekonomických otázkách má tradičněji blíže ke konzervativcům a republikánům, v kulturně-společenských otázkách k liberálům a demokratům. The Cato Institute se například veřejně distancoval od administrativy George Bushe kvůli válce v Iráku (odmítal i intervenci jeho otce v Kuvajtu), ale souhlasil naopak s jeho odmítnutím Kjótského protokolu, což v kostce konvenuje s postoji Václava Klause. Právě kritikou teze o globálním oteplování z pozice hlavy státu udělal Klaus za Atlantikem zřejmě největší dojem.

Na administrativě Baracka Obamy kritizuje institut kromě redistribuční hospodářské politiky rovněž zahraniční vojenská angažmá, ale i pokusy omezit držení zbraní. Je rovněž proti stanovení minimální mzdy. Institut naopak podpořil Obamu v jeho rozhodnutí umožnit službu v armádě otevřeným homosexuálům.

Na vlastní nebezpečí

Na rozdíl od většiny republikánů a konzervativců prosazuje Cato Institute liberální imigrační politiku. V tom má blíž k demokratům, stejně jako v otázce sňatků osob stejného pohlaví. Zároveň je však pro odstranění zákazu diskriminace soukromými osobami. Důsledné libertariánství se projevuje také odmítáním nejen protidrogové represe, ale i povinného nošení bezpečnostních pásů v osobních autech.

The Cato Institute mezi své dřívější spolupracovníky řadí proslulé ekonomy Friedricha von Hayeka a Miltona Friedmana

Samozřejmostí je odpor k zákazům kouření, který snad přirozeně vychází z filozofie institutu a nikoli z přítomnosti tabákové firmy Reynolds mezi korporátními sponzory. Mezi nimi figurují i firmy jako Mazda či Google. Peníze od soukromých společností však představují jen dvě procenta zhruba 24milionového (asi 480 milionů korun) rozpočtu.

Přibližně tři čtvrtiny pocházejí od darů soukromých osob a 13 procent od různých nadací, zejména od nadace miliardáře Charlese Kocha, jednoho z bratrů v čele rodinné energeticko-průmyslové firmy Koch Industries. Dalších 8 procent rozpočtu si institut vydělá sám svou publikační činností.

Mezi knihami vydanými institutem figurují tituly jako Na obhajobu globálního kapitalismu, To se neříká!: Rostoucí ohrožení občanských svobod antidiskriminačními zákony či Zpátky do mainstreamu: opětovné zvážení individualistického feminismu.

Institut, do kterého Václav Klaus míří, řadí mezi své dřívější spolupracovníky proslulé ekonomy Friedricha von Hayeka a Miltona Friedmana. Angažmá v Cato institutu rozhodně není nic podřadného, čím by se Klaus nemohl pyšnit. Naopak se bude nejspíš muset vynasnažit, aby sám institutu nedělal ostudu. V bulletinu washingtonských think tanků už se mihl titulek, že „Nový význačný spolupracovník Cato institutu prezident Václav Klaus čelí obžalobě z velezrady“.