Café Colore - velmi barevná směska

Milý majitel, bizarní prostředí. Luxusní zákusky, střelený salát. Kavárna jako divadlo kontrastů.

Dana Alena 12.1.2011

Café Colore může být též alternativou pro soukromou i pracovní snídani. foto: Česká PoziceČeská pozice

Café Colore může být též alternativou pro soukromou i pracovní snídani.

Všimli jste si, že na rohu Palackého a Jungmannovy ulice v Praze už tři měsíce funguje nová kavárna Colore s restaurací? Někdejší bankovní prostory ustoupily pestrému interiéru převážně v tónech červené, členěnému na kuřáckou a nekuřáckou část. Spousta hostů se výzdobou podniků příliš nezaobírá, ale my ji prostudovaly důkladně. Co jiného má ostatně člověk na práci, než mu přinesou talíř?

Řádivá červeň je všudypřítomná. Od dveří přes židle, ostění až po zástěry personálu.Prostor pro nekuřáky má zřejmě působit spořádaně a usedle, jenže řádivá červená to trochu kazí. Je všudypřítomná – na dveřích, na dřevěném ostění, na závěsech, na židlích a v souladu s vlajkovou barvou firmy Meinl dokonce i na zástěrách personálu. Dotvořit dojem „obýváku“ byl jistě úkol knihovny v pravém rohu sálu, na nás však působila spíš jako nevěrohodná atrapa. Pozor, jsou lokály, kde si lidé nad kávou listují v místní nabídce knih zcela nenuceně a samozřejmě, Colore však mezi ně nepatří. Asi proto, že tu nevládne úplně uvolněná atmosféra přející samorostlým hostům a knihomolům. Za totální krok vedle pak považujeme rozvěšení obrazů parodujících v postmoderním duchu klasická plátna mistrů, což bylo zřejmě míněno jako rozpustilé a sebeironizující gesto uprostřed slušného ovzduší „obýváku“.

Kuřácká zóna, zprvu neškodně dýmuprostá, se přes poledne zaplnila nedýchatelnou clonou, v níž neohroženě vysedává několik workoholiků nad laptopem a pár mladých lidí. Zřejmě sem instinktivně zamířili poté, co na stěnách zahlédli reprodukce několika děl streetartového mága Banksyho. Probíjíme se tudy na WC a i ten letmý pobyt v udírně bohatě stačí. Prostor navíc atmosférou poněkud připomíná nádražní restauraci, a tak hurá zpátky do „obýváku“, tam se aspoň dá dýchat.

Stůl máme doslova posetý množstvím jídelních variant, od týdenního menu přes dražší menu adventní až po stálou nabídku. Vysloužily jsme si milou pozornost samotného majitele, který nás ochotně zasvěcuje do obsahu jídel i do historie podniku. Nejprve zkoušíme polévky, krkonošskou z týdenní nabídky a adventní dýňovou. Dlužno říci, že všechny porce z týdenního menu jsou spíše pro polosyté strávníky – kupříkladu krkonošská polévka servírovaná v malém bílém šálku sestává zhruba z pěti lžic jakési lehce rozmixované bramboračky s celými houbami či jejich plátky. Má velmi slušnou chuť, nezničenou dochucovadly, jen je snad příliš opepřená, ale to je otázka vkusu.

Zato dýňová polévka ve velkém hlubokém talíři nás uspokojila nejen co do množství. Kromě základní suroviny obsahuje kousky sušených meruněk, švestek a sem tam i kostičku jablka. Na povrchu se vznášejí plátky mandlí a zelená petrželka. Díky smetaně má báječnou krémovou  konzistenci, rozhodně však není tučná. Směle ji můžeme označit za jednu z nejlepších variací na téma dýně, které jsme v Praze kdy jedly. Pro studený zimní den jako stvořená.

První z hlavních chodů - filet z lososa - jsme opět vytěžily z týdenního menu. Losos, či spíše losůsek, je kuriózní záležitostí: na talíři vypadá, jako by ho ohřáli v mikrovlnce, leč samotný porcelán horký není. Z jednoho konce chutná „normálně“, z druhého kapku uzeně. O zcela čerstvý exemplář každopádně neběží, už sám pan majitel nám prozradil, že ryby mívají spíš „čerstvě zamražené“. Filet je zčásti obklopen několika opečenými kuličkami vytvarovanými z bramborové kaše (dobře že ne smaženými), zčásti loužičkou vazké žluté omáčky s příjemnou chutí citrónové kůry, v níž plovou drobné krevetky. V zásadě k sobě všechno dobře pasuje, i ta snítka kopru, umíme si však představit dotaženější variantu.

Další hlavní chod - salát s eponymním názvem Colore - je pěkně barevný, ale to je asi jeho jediné pozitivum. Jakou logikou tvůrce dospěl k jeho podobě? Smíchal totiž nahořklé radicchio, baby rajčátka, červené a zelené olivy (nevalná levná varianta ze supermarketu), vlašské ořechy a pokrájené saláty – nedostatečně osušené a ochucené snad jen kapkou balsamika. Vše navršil na tence pokrájené plátky červené řepy bez jakékoliv podpory oleje (ten jsme sice našly na stole, ale kvalitní zálivku bychom očekávaly především od kuchaře - zač ostatně platíme 150 korun?). Hlavní dojem je mokrý a bohužel také hořký. Škoda, červená řepa by byla přímo skvostnou surovinou pro sezónní salát, leč zvolená středomořsko-zimní fúze je opravdu mimo. (Ach, další zářez v naší pomyslné rubrice Zpackané saláty...)

Čemu však není absolutně co vytknout, jsou dorty. Z vitríny, kterou jsme nejprve dlouze a se zalíbením zkoumaly, nám byl nakonec donesen marcipánový dort a anglický carrot cake. První z kousků, velkoryse ukrojený, sestával z několika vrstev báječného čokoládového piškotu prokládaného lesním ovocem a smetanovým krémem, celek pak korunovala silná vrstva marcipánu. I mrkvový dort měl vynikající nadýchané těsto, obsahující kromě obligátní strouhané karotky i slušnou nálož mletých ořechů a rozinek. Na vrchu i v řezu jsme objevily silnou vrstvu bílého krému, jenž díky užitému krémovému sýru chutnal maličko navinule. Proti originálu byl skoro neslazený, výborná variace. Kdo z čtenářů má zkušenost s britskými sladkostmi, ať už jde o dorty nebo třeba čokoládu, všiml si jistě, že jsou proti našim mnohem sladší: zlé jazyky tvrdí, že dávka cukru má zakrýt skutečnost, že jakákoli další chuť prostě absentuje. ;-) Dort byl pak z boční strany ozdoben drcenými vlašskými ořechy. K popsaným lahůdkám jsme popíjely slušnou kávu Meinl, u níž nechyběla sklenka vody ani ohřáté mléko.

Nebýt kapku zvláštního ambiente pravděpodobně bychom napsaly: „Určitě tam musíte zajít na dort a kávu“. V Colore posedávají i týpci působící jako z polosvěta, tu a tam nějaká „známá tvář“ a dále třeba postarší dámy, co si do centra zřejmě vyrazily na nákupy. Řeklo by se demokratická směska, ale je pravdou, že hosty všech kategorií vítá milý majitel u dveří stejně srdečně.

Vzkaz hostům

Zajděte na výborné zákusky a slušnou kávu pár kroků od Václavského náměstí. Colore může být též alternativou pro soukromou i pracovní snídani.

Vzkaz panu kavárníkovi

Kromě sladkostí jsou výkony kuchyně dosti nevyrovnané. A obsluhující personál někdy bývá – citlivě řečeno – lehce nesoustředěný.

Café Colore
  • Adresa: Palackého 740/1,110 00 Praha 1
  • www.cafecolore.cz
  • Otevírací doba: PO - PÁ 8.00 -23.00, SO - NE 9.00 – 23.00